<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/">
  <channel>
    <title>RobLib&#39;s Blog</title>
    <link>https://roblibs-blog.com/cs/</link>
    <description>Poznámky o tvorbě malého, soběstačného softwaru: hry, které se vejdou do kilobajtů, offline aplikace pro iPhone, pragmatický vývoj webu a upřímně o AI.</description>
    <language>cs</language>
    <lastBuildDate>Wed, 18 Nov 2026 00:00:00 GMT</lastBuildDate>
    <atom:link href="https://roblibs-blog.com/cs/feed.xml" rel="self" type="application/rss+xml" />
    
    <item>
      <title>Sands of Saqqara: plošinovka podle skutečné egyptské pověsti</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/sands-of-saqqara-egyptian-ghost-story-platformer.html</link>
      <description>Sands of Saqqara je bezplatná plošinovka v C s přepínáním obrazovek, zasazená do ztracené egyptské hrobky. Nejvíc času mi zabrala archeologie a egyptské dějiny.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Vyšla moje nová hra:
  <a href="https://roblib.itch.io/sands-of-saqqara" target="_blank" rel="noopener"
    >Sands of Saqqara</a
  >, plošinovkové dobrodružství s přepínáním obrazovek ve ztracené egyptské
  hrobce, v duchu osmibitových klasik. Stejně jako
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/chuck-stealth-platformer-600-kilobytes.html">Chuck</a> a
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/breakup-neon-brick-breaker-roguelite.html">Breakup</a> je
  napsaná v C se SDL3 – tentokrát ale většina práce na ní vůbec nebyla
  o kódu.
</p>

<p>
  Sands of Saqqara je zdarma a dá se hrát přímo v prohlížeči na itch.io. Běží
  také na Windows, macOS a Linuxu, s klávesnicí nebo libovolným gamepadem.
</p>

<figure
  class="embed"
  data-embed="https://itch.io/embed-upload/20539793?color=000000"
  data-embed-ratio="960 / 630"
  data-embed-title="Sands of Saqqara"
  data-embed-touch-note="Vyžaduje klávesnici nebo gamepad"
>
  <div class="embed__stage">
    <a href="https://roblib.itch.io/sands-of-saqqara" target="_blank" rel="noopener">
      <img src="https://roblibs-blog.com/images/sands-of-saqqara/crossroads-of-ptah.webp" alt="Dr. Emil Novak v tropické helmě stojí v pískovcové síni mezi dvěma sloupy vedle sochy Ptaha a v dialogovém okně mluví o Ptahových amuletech" />
    </a>
  </div>
  <figcaption>Sands of Saqqara se hraje v prohlížeči na klávesnici nebo gamepadu. Klikněte na obrázek a hra se spustí, pak do ní ještě jednou klikněte, aby reagovala na klávesy – nebo ji <a href="https://roblib.itch.io/sands-of-saqqara" target="_blank" rel="noopener">otevřete na itch.io</a>.</figcaption>
</figure>

<h2>Sakkára, jaro 1926</h2>

<p>
  Dr. Emil Novak, archeolog z Prahy, vsadil poslední úspory na jedno tušení.
  Věří, že stará egyptská povídka o duchovi je ve skutečnosti mapa. Vypráví
  o princi, který ukradl Thovtovu knihu, přivedl se tím do zkázy a nakonec ji
  odnesl zpátky do hrobky mrtvého, kterému patřila. Badatelé ji mají za
  pohádku. Emil si ale všiml, že všechna místa, o kterých se v ní mluví, leží
  v Sakkáře, na velké nekropoli starověké Memfidy.
</p>

<p>
  Hra začíná ráno, kdy jeho dělníci narazí na opracovaný kámen. Od té chvíle
  jste tu jen vy, tropická helma a žádná představa o tom, co je za další zdí.
</p>

<h2>Jedna velká mapa pojmenovaných komnat</h2>

<p>
  „Flip-screen“ znamená, že se kamera nikdy neposouvá. Každá obrazovka je jedna
  místnost, a když vyjdete za její okraj, nahradí ji další – přesně jako
  v osmibitových adventurách, kterým hra vzdává hold. Sands of Saqqara má 49
  takových komnat, každá z nich má vlastní jméno a všechny na sebe hranami
  navazují v jednu velkou mapu: poušť nahoře, zapečetěná mastaba, katakomby posvátných ibisů,
  Serapeum býků Apis, zatopené síně, noční cesta slunce a nakonec hrobka,
  kterou nikdo nenašel.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/sands-of-saqqara/map.webp"
    alt="Obrazovka mapy s nadpisem Nekropole Sakkáry: 49 malých náhledů komnat v písečné, šedé, modrozelené a fialové barvě, nalezeno 49 ze 49 komnat a 48 ze 48 skarabeů"
  />
  <figcaption>Mapa nekropole se všemi nalezenými komnatami. Každá barva představuje jinou část Sakkáry.</figcaption>
</figure>

<p>
  Cesta je rozdělená do osmi kapitol a každá z nich přidává vlastní
  pravidla:
</p>

<ul>
  <li>Vítr chamsín a pohyblivé písky</li>
  <li>Valící se kameny a přesýpací hodiny</li>
  <li>Tma a lampa, která vám posvítí</li>
  <li>Býk, se kterým nelze bojovat, jen ho přelstít</li>
  <li>Příliv, krokodýli a dech, který musíte zadržet</li>
  <li>Pero, které vám dovolí plachtit na teplém vzduchu</li>
  <li>Váhy, které vás zváží</li>
  <li>Had, který nechce zůstat mrtvý</li>
</ul>

<p>A po tom všem cesta ven.</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/sands-of-saqqara/apis-awakens.webp"
    alt="Šedá žulová síň s hieroglyfickým vlysem: černý býk Apis skáče přes komnatu, zatímco průzkumník čeká vpravo u žebříku"
  />
  <figcaption>Apis Awakens. S býkem se bojovat nedá, dá se jen přelstít.</figcaption>
</figure>

<p>
  Cestou nacházíte nástroje, které otevírají části mapy, kam jste se předtím
  nedostali: Undying Lamp, krumpáč vykradače hrobek, Feather of
  Maat a tři Ptahovy amulety. Mimo bezpečnou cestu leží 48 zlatých skarabeů pro ty, kdo chtějí najít úplně všechno. A je to
  kompletní hra s úvodem, příběhem vyprávěným v dialozích, dvěma komnatami
  s bossy, závěrem a úplně na konci hodnocením od Památkové služby.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/sands-of-saqqara/crocodile-pool.webp"
    alt="Zatopená modrozelená síň: průzkumník skáče přes jezírko se dvěma krokodýly pod nápovědou Jezděte na hřbetě, ne na čelistech"
  />
  <figcaption>The Crocodile Pool. Jezděte na hřbetě, ne na čelistech.</figcaption>
</figure>

<p>
  Hrát se dá dvěma způsoby. V režimu <strong>Explorer</strong> máte
  neomezený počet pokusů. V režimu <strong>Classic</strong> máte pět životů,
  a když o všechny přijdete, vrátíte se na začátek kapitoly. Ať tak či onak, hra se sama ukládá na každém bezpečném místě
  a u svatyní s anchem.
</p>

<h2>Nejvíc času padlo na egyptologii</h2>

<p>
  Na téhle hře je zajímavé jedno: nejvíc času mi nezabral kód, pixel art ani
  hudba, ale výzkum – čtení o archeologických nálezech a egyptských
  dějinách. A čím hlouběji jsem se dostával, tím víc z toho, co
  je ve hře, se ukázalo jako pravda.
</p>

<p>
  <strong>Příběh je skutečný.</strong> Strašidelná povídka, po jejíž stopě
  Emil jde, opravdu existuje. Jmenuje se <em>Setne Chamuas a Naneferkaptah</em>,
  byla sepsána démotickou egyptštinou v ptolemaiovské době, před více než dvěma
  tisíci lety, a jejím nejlepším opisem je papyrus Cairo 30646. Princ
  Naneferkaptah v ní získá Thovtovu knihu od hada, který nemůže zemřít, kvůli
  hněvu boha přijde o manželku Ahwere a syna Meriba a je pohřben i s knihou.
  O generace později ji princ Setne z hrobky ukradne tak, že s duchem hraje
  dámu, dopadne zle a knihu odnese zpátky s rozsochatou holí v ruce a pánví
  žhavého uhlí na hlavě.
</p>

<p>
  <strong>I Setne byl skutečný člověk.</strong> Jeho postava je vzpomínkou na
  Chamuaseta, čtvrtého syna Ramesse II. a Ptahova velekněze v Memfidě.
  Chamuaset obnovoval pyramidy svých předků a opatřoval je nápisy se jmény
  jejich majitelů, a proto se mu často říká první
  egyptolog. Je v tom pěkná symetrie: hra o archeologovi z roku 1926
  sleduje příběh, jehož hrdina byl svým způsobem sám archeologem, a to o víc
  než tři tisíce let dřív.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/sands-of-saqqara/shrine-of-thoth.webp"
    alt="Temná svatyně osvětlená ohňovými mísami: portrét Thovta s hlavou ibise pronáší slova Já jsem Thovt, pán božských slov, který počítá roky a měří zemi"
  />
  <figcaption>The Shrine of Thoth, svatyně Thovta, boha písma a moudrosti.</figcaption>
</figure>

<p>
  <strong>Místa jsou skutečná a můžete je navštívit.</strong> Nad nekropolí se
  tyčí Džoserova stupňovitá pyramida. Serapeum, kde byli posvátní býci Apis
  pohřbíváni v žulových sarkofázích vážících kolem sedmdesáti tun, je
  přístupné návštěvníkům. A v podzemních chodbách pod Sakkárou leží miliony
  mumifikovaných ibisů, Thovtových ptáků – téhož Thovta, jehož knihu chce
  v příběhu každý.
</p>

<p>
  Egyptské představy o posmrtném životě ovlivnily i pozdější kapitoly. Pero
  a váhy pocházejí z vážení srdce, při kterém se srdce zemřelého vážilo proti
  peru Maat. A noční cesta slunce je trasa, kterou bárka boha slunce každou noc
  proplouvá podsvětím, zatímco na ni cestou číhá had Apop, aby ji pozřel.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/sands-of-saqqara/coils-of-apep.webp"
    alt="Fialová komnata nad jezírky lávy: obrovské rudé hadí závity ze zářících článků se vinou hvězdnou oblohou pod malou sluneční bárkou"
  />
  <figcaption>The Coils of Apep, na noční cestě slunce.</figcaption>
</figure>

<p>
  Nechtěl jsem, aby všechno to čtení zůstalo schované za levely, a tak se
  dostalo do hry. Na stélách po celé hrobce je napsáno 26 terénních poznámek
  ze skutečné egyptologie a každou z nich si můžete přečíst. Nemusíte – ale
  moje první rada každému, kdo hraje, zní: čtěte stély.
</p>

<p>
  Kolik ze hry je tedy pravda? Hrobka Naneferkaptaha se nikdy nenašla.
  Všechno ostatní je vymyšlené. Nejspíš.
</p>

<h2>320 × 200 pixelů a 64 barev</h2>

<p>
  Technicky se Sands of Saqqara vrací do doby, které vzdává hold. Běží
  v rozlišení 320 × 200 pixelů, klasickém rozlišení her z éry DOSu, s paletou
  64 barev. Každý pixel grafiky je umístěný ručně a hudbu i zvukové efekty
  místo nahrávání počítá malý čipový syntezátor.
</p>

<p>
  Stejně jako Chuck je celá hra jeden malý program úplně bez datových souborů:
  komnaty, pixel art i hudba jsou přímo v něm. Verze ke stažení pro Windows,
  macOS a Linux mají každá kolem 2 MB a verze pro prohlížeč – stejný kód v C
  zkompilovaný do WebAssembly – asi 1,4 MB. Postup se ukládá v prohlížeči,
  takže můžete zavřít záložku a vrátit se později.
</p>

<h2>Zahrajte si Sands of Saqqara</h2>

<p>
  Hra je zdarma. V prohlížeči není potřeba nic instalovat: spusťte ji, jednou
  do ní klikněte, aby reagovala na klávesy, a hrajte na klávesnici nebo
  gamepadu. Verze ke stažení pro Windows, macOS a Linux mají na itch.io cenu,
  kterou si určíte sami, takže můžou být také zdarma. Hra je v angličtině
  a celé dobrodružství zabere několik hodin.
</p>

<p>
  Pár rad, aniž bych cokoli prozrazoval: čtěte stély; když kvílí vítr,
  přikrčte se; lampa je v mastabě a budete ji chtít mít dřív, než se pustíte
  do chodeb; a pamatujte, že v přímém směru ještě nikdo býkovi
  neutekl.
</p>

<p>
  Budu moc rád, když si
  <a href="https://roblib.itch.io/sands-of-saqqara" target="_blank" rel="noopener"
    >Sands of Saqqara vyzkoušíte na itch.io</a
  >
  – a pokud najdete všech 48 skarabeů, dejte mi vědět, jaké hodnocení vám
  udělila Památková služba.
</p>

<h2>Závěrem</h2>

<p>
  Sands of Saqqara začala jako plošinovka v duchu osmibitových klasik a nakonec
  se z ní stal stejnou měrou i projekt o archeologii. Většinu času jsem strávil
  čtením o vykopávkách, papyrech, býcích Apis a katakombách ibisů a velká část
  z toho se dostala do hry: do jejích komnat, kapitol i poznámek na
  stélách.
</p>

<p>
  Ukazuje se, že nejlepší příběhy pro hru se nemusí vždycky vymýšlet. Někdy už
  přes sto let leží v muzeu v Káhiře – stačí si je přečíst.
</p>

<p>Díky za přečtení a pozor na býka!</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Wed, 18 Nov 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/sands-of-saqqara-egyptian-ghost-story-platformer.html</guid>
      <category>Hry</category>
      <category>C</category>
      <category>WebAssembly</category>
    </item>
    <item>
      <title>Šachy, minigolf a solitér pro iPhone bez reklam</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/chess-mini-golf-solitaire-ios-games.html</link>
      <description>Tři nové hry zdarma pro iPhone a iPad: Chess Offline, Mini Golf 3D a Klondike Solitaire. Bez reklam, bez nákupů v aplikaci, bez internetu – jen samotná hra.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Od doby, kdy vyšel
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/jetshot-ios-game-swift-spritekit.html">Jetshot</a>, jsem vydal
  další tři hry v
  <a
    href="https://apps.apple.com/us/developer/robert-libsansky/id1634043416"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >App Storu</a
  >: <strong>Chess Offline</strong>, <strong>Mini Golf 3D</strong> a
  <strong>Klondike Solitaire</strong>. Všechny tři jsou klasiky, které zná
  každý, všechny tři jsou zdarma a všechny tři běží na iPhonu i iPadu
  v angličtině i v češtině.
</p>

<p>
  V tomhle článku vám každou z nich představím – a přidám pár historek zpod
  kapoty, protože v každé se skrývá aspoň jeden problém, který se nakonec
  ukázal mnohem zajímavější, než na první pohled vypadal.
</p>

<h2>Jen hra, nic víc</h2>

<p>
  Klasických her je v App Storu spousta a často patří k nejpřeplácanějším
  aplikacím, jaké tam najdete. Partii solitéru přeruší videoreklama, šachová
  aplikace po vás chce předplatné, než vám ukáže, kde jste udělali chybu, a
  minigolf vám chce prodat mince. Chtěl jsem pravý opak, a tak se všechny tři
  hry drží stejných pravidel:
</p>

<ul>
  <li><strong>Žádné reklamy</strong> – ani jediný banner</li>
  <li><strong>Žádné nákupy v aplikaci</strong> – všechno je v bezplatné aplikaci</li>
  <li>
    <strong>Žádný účet a žádný sběr dat</strong> – nemusíte se nikam registrovat
  </li>
  <li>
    <strong>Plně offline</strong> – připojení není potřeba a šachy ani solitér
    neobsahují jediný řádek síťového kódu
  </li>
</ul>

<p>
  Každý popis v App Storu končí podobnou větou:
  <em>Jen šachy. Nic víc.</em> A přesně o to jde.
</p>

<h2>Chess Offline: hra i rozbor partií</h2>

<p>
  <a
    href="https://apps.apple.com/us/app/chess-offline-play-review/id6809805041"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >Chess Offline</a
  >
  vám umožní hrát proti počítači na pěti úrovních, od začátečníka po
  velmistra, nebo proti kamarádovi na jednom zařízení – šachovnice se umí
  otáčet k hráči, který je na tahu. To nejlepší ale přichází až po partii.
</p>

<p>
  Když partie skončí, engine ji přehraje a ohodnotí každý jednotlivý tah:
  brilantní, skvělý, nejlepší, výborný, dobrý, teoretický, nepřesnost, chyba,
  promarněná šance nebo hrubá chyba.
  Každý hráč dostane skóre přesnosti, graf hodnocení ukáže, kdo kdy vedl, a
  tah, který by engine zahrál raději, se vykreslí přímo na šachovnici. Na
  mnoha šachových platformách je takový rozbor partie prémiová funkce s denním
  limitem. Tady žádný limit nemá a funguje i v režimu letadla.
</p>

<figure class="gallery">
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/chess-review.webp" alt="Rozbor partie v Chess Offline: přesnost obou hráčů, graf hodnocení a hrubá chyba vyznačená na šachovnici" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/chess-report.webp" alt="Souhrn partie po výhře matem se skóre přesnosti a přehledem hodnocení jednotlivých tahů" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/chess-puzzle.webp" alt="Hodnocená šachová úloha, ve které se hledá nejlepší tah bílého" />
  <figcaption>Chess Offline: rozbor partie, souhrn partie a hodnocené úlohy.</figcaption>
</figure>

<p>
  Pro nováčky je tu také průvodce pravidly v devíti kapitolách s 27 diagramy
  šachovnice. Patnáct z nich si můžete rovnou zahrát – tečky na nich jsou
  skutečné povolené tahy, které spočítal engine, a klepnutím na tečku se tah
  zahraje.
</p>

<h3>Vlastní engine</h3>

<p>
  Aplikace nepoužívá žádný šachový engine třetí strany. Její vlastní engine,
  napsaný v čistém Swiftu, stojí na klasických technikách šachového
  programování: alfa-beta prohledávání s transpoziční tabulkou, klidové
  prohledávání (quiescence search), prořezávání nulovým tahem (null-move
  pruning) a statické hodnocení výměn. Právě to poslední pomáhá rozboru
  rozeznat brilantní oběť od obyčejné hrubé chyby – v obou případech přijdete
  na místě o materiál, ale jen v jednom za něj něco dostanete zpátky.
</p>

<p>
  Dvě nejsilnější úrovně čerpají zahájení z knihovny s více než 80 pojmenovanými variantami,
  takže jen zřídka odehrají dvakrát stejnou partii. Slabší úrovně svá zahájení
  obměňují tak, že do výběru mezi prohledanými tahy přidávají trochu
  náhody.
</p>

<p>
  Jak poznat, že šachový engine hraje podle pravidel? Šachoví programátoři na
  to mají techniku zvanou <strong>perft</strong> (performance test): z dané
  pozice se projdou všechny povolené posloupnosti tahů do hloubky N půltahů,
  spočítají se listy výsledného stromu tahů a číslo se porovná se známými
  referenčními hodnotami. Ze základního postavení existuje po jednom půltahu
  20 posloupností tahů, po dvou 400, po třech 8 902 a po čtyřech 197 281.
  Stačí, aby generátor tahů pokazil jediné pravidlo – rošádu přes napadené
  pole, braní mimochodem, proměnu pěšce – a číslo nebude sedět. Testy spouštějí
  perft na šesti známých pozicích, mezi nimi i na slavné „Kiwipete“, která do
  jediného postavení vměstná rošády, braní mimochodem, proměny i vazby.
</p>

<h3>Šachy, které se dají hrát po sluchu</h3>

<p>
  Každé pole šachovnice je samostatný prvek přístupnosti. VoiceOver přečte
  jeho souřadnici, co na něm stojí, jestli se figura může pohnout a kam by tah
  vedl – celou partii tak lze odehrát, aniž byste viděli na obrazovku.
  Lokalizovaný je i zápis: tah jezdcem, který se anglicky zapíše <code>Nf3</code>,
  je v češtině <code>Jf3</code>, zatímco engine a uložené partie interně dál
  používají anglickou notaci.
</p>

<p>
  Malý easter egg pro milovníky šachu: ukázkové video v App Storu není žádná
  naaranžovaná partie. Přehrává sedmnáct tahů slavné
  <strong>Operní partie</strong> – Paul Morphy proti vévodovi Brunšvickému a
  hraběti Isouardovi, odehrané v roce 1858 v lóži pařížské opery.
</p>

<h2>Mini Golf 3D: 108 jamek</h2>

<p>
  <a
    href="https://apps.apple.com/us/app/mini-golf-3d-108-holes/id6799511530"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >Mini Golf 3D</a
  >
  je opravdový minigolf ve 3D, postavený na SwiftUI a RealityKitu. Nabízí 108
  ručně navržených jamek v devíti světech – od Green Garden přes Frozen Fjord,
  Neon Nights a Volcano Forge až po Orbital Station – a každý svět má vlastní
  překážky: pískové pasti, led, portály, odrazníky jako z pinballu, lávu,
  gejzíry, otočné plošiny, děla, magnety a loopingy.
</p>

<figure class="gallery">
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/minigolf-aim.webp" alt="Mini Golf 3D: míření s tečkovanou zaměřovací čárou na zelené zahradní jamce" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/minigolf-neon.webp" alt="Jamka ze světa Neon Nights se svítícími azurovými mantinely na tmavé mřížce" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/minigolf-volcano.webp" alt="Jamka se dvěma pruhy lávy po obou stranách úzké cestičky k cíli" />
  <figcaption>Mini Golf 3D: tři ze 108 jamek.</figcaption>
</figure>

<p>
  Hraje se jako s prakem: potáhnete prstem od míčku dozadu a čím dál
  potáhnete, tím silnější je úder. Tečkovaná zaměřovací čára předpovídá dráhu
  míčku včetně odrazů od mantinelů, a jakmile úder míří do jamky, zbarví se
  dozlatova. Každý svět má navíc dvojici místních obyvatel – ježka, tučňáka,
  sněhuláka, kraba – a nejsou to jen kulisy. Míček se od nich odráží.
</p>

<p>
  Jamky vycházejí ze skutečného minigolfu. Jejich tvary odpovídají
  standardním drahám, které definuje World Minigolfsport Federation – pyramidy,
  blesk, labyrint, dvojitá branka – a pravidla jsou ve stejném duchu: limit
  úderů je par + 3 a voda nebo láva znamená trestný úder.
</p>

<h3>Obtížnost změřená Dijkstrou</h3>

<p>
  U 108 jamek nebyl největší problém návrhu v tom, jak je postavit, ale jak
  zajistit, aby obtížnost rostla rovnoměrně. Plocha jamky se ukázala jako
  nepoužitelné měřítko: labyrint má jen dva metry čtvereční a hraje se na
  čtyři údery, kdežto na dvakrát větší otevřenou kotlinu stačí jeden.
</p>

<p>
  Obtížnost se proto měří jako <strong>délka cesty</strong>: nejkratší
  vzdálenost, kterou musí míček urazit od odpaliště do jamky, kolem všech
  mantinelů a přes rampy a portály. Malý offline nástroj ji počítá
  Dijkstrovým algoritmem nad mřížkou s buňkami o velikosti 3 cm a u všech 108
  jamek kontroluje několik pravidel. Každá jamka má na jeden úder paru 0,95 až
  1,55 metru cesty, poslední jamka každého světa je vždy jeho nejdelší a
  medián délky cesty roste od světa ke světu. Druhý nástroj projde každou
  jamku v krocích po 2 cm a prokáže, že se míček opravdu dostane do jamky i ke skryté
  bonusové hvězdě.
</p>

<h3>Looping, na který fyzika nestačila</h3>

<p>
  Většina hry spoléhá na fyzikální engine RealityKitu, loopingy ale ne.
  Třícentimetrový míček by se při běžné rychlosti úderu buď zachytil o spoj
  mezi dvěma díly trati a odletěl do nebe, nebo by se k trati přilepil. Uvnitř
  loopingu proto hra míček z fyzikálního enginu vyjme a po kružnici ho
  posouvá sama, podle energetické bilance skutečné valící se koule.
</p>

<p>
  Skrývá se v tom pěkný kousek fyziky: valící se míček zpomaluje do svahu
  pozvolněji než klouzající, protože část jeho energie je uložená v rotaci.
  Plnou kouli brzdí podél trati jen 5/7 gravitace. Když looping trefíte
  příliš slabě, míček vyjede jen kus a skutálí se zpátky; když síla jen
  trochu nestačí, těsně pod vrcholem ztratí kontakt s tratí a spadne dovnitř
  kruhu – přesně jako by to udělal skutečný míček.
</p>

<h3>Každý den stejná jamka pro všechny</h3>

<p>
  Mini Golf má také denní výzvu: jednu jamku denně, pro všechny hráče stejnou.
  Stejně jako u denního runu v mé rozbíječce cihel
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/breakup-neon-brick-breaker-roguelite.html">Breakup</a> za ní nestojí
  žádný server. Jamka se odvozuje jen z data – den se zahashuje funkcí FNV-1a
  a výsledek se předá generátoru náhodných čísel SplitMix64 – takže každé
  zařízení vybere stejnou jamku nezávisle na ostatních.
</p>

<p>
  Záludné bylo jedno zdánlivě jednoduché pravidlo: nikdy stejná jamka dva dny
  po sobě. Pokud se dnešní los shoduje se včerejším, losuje se znovu. Jenže i
  včera se mohlo losovat znovu, takže porovnávat s prvním včerejším losem
  nestačí – je potřeba vědět, co včera skutečně padlo, a to zase závisí na dni
  předtím. Hra tenhle řetězec rozplétá čtyři dny zpátky.
</p>

<h2>Klondike Solitaire: bez reklam</h2>

<p>
  <a
    href="https://apps.apple.com/us/app/klondike-solitaire-no-ads/id6806802031"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >Klondike Solitaire</a
  >
  je klasický solitér, udělaný pořádně. Lízat můžete po jedné nebo po třech
  kartách a bodování je přesně takové, jak si ho pamatujete z Windows, se
  vším všudy: +10 za kartu přesunutou na základnu, +5 za otočení karty, −2 každých deset
  sekund a časový bonus za rychlé dokončení. Pokud chcete, je tu i bodování
  Vegas, nebo hra úplně bez bodů.
</p>

<p>
  Cílem je, abyste se nikdy nezasekli a nikdy nemuseli hádat. Tahy jde vracet
  přes celou hru, nápověda postupně ukáže všechny tahy, které má smysl zahrát, a
  když v rozdání opravdu dojdou užitečné tahy, hra vám to sama řekne. Jakmile
  je výhra jistá, zbytek hry za vás dohraje kouzelná hůlka.
</p>

<figure class="gallery">
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/solitaire-board.webp" alt="Rozdaný solitér Klondike na zeleném suknu" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/solitaire-stuck.webp" alt="Upozornění, že nezbývají žádné užitečné tahy, s nabídkou vrátit tah nebo začít novou hru" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/ios-games/solitaire-vegas.webp" alt="Rozdání s bodováním Vegas na červeném suknu" />
  <figcaption>Solitér: běžné rozdání, upozornění na slepou uličku a bodování Vegas.</figcaption>
</figure>

<h3>Celý stůl v 65 bajtech</h3>

<p>
  Vracení tahů přežije i zavření aplikace, takže rozdání, které znovu otevřete
  ve slepé uličce, jde pořád vrátit až k místu, kde se to pokazilo. To ale
  znamená ukládat celou historii tahů po každém jednotlivém tahu. V JSONu by
  to zabralo zhruba 200 bajtů na krok, pokaždé zapsaných znovu od nuly, a tak
  hra místo toho používá vlastní kompaktní binární formát. Každá karta se
  vejde do jednoho bajtu – barva a hodnota do sedmi bitů a osmý bit říká, jestli
  je otočená lícem nahoru – a celý stůl zabere pouhých 65 bajtů.
</p>

<h3>400 her odehraných při každém pushi</h3>

<p>
  Herní logiku testuje fuzz test, který odehraje 400 rozdání a po každém
  jednotlivém tahu zkontroluje stůl: 52 různých karet, platné základny, platné
  posloupnosti, žádná odkrytá karta nikdy pohřbená pod jinými.
  Hlídá také, aby se nápověda a detekce slepé uličky vždy shodly, takže hra
  nikdy neohlásí, že je rozdání mrtvé, zatímco by ještě měla nějakou nápovědu
  v záloze.
</p>

<p>
  Přesto tím vším jedna chyba proklouzla: klepnutí kamkoli na
  prázdný stůl lízlo kartu, jako byste klepli na balíček. Logika byla v pořádku
  – problém byl v tom, jak velká plocha balíčku reaguje na klepnutí. Ve
  SwiftUI si view umístěné pomocí <code>.position</code> zabere všechen
  prostor, který dostane, takže oblast pro klepnutí přidaná až po něm
  potichu pokryla celý stůl. Unit testy jen žádají model, aby provedl tah;
  nikdy doopravdy neklepnou. Dnes UI testy spustí aplikaci, klepnou na prázdné
  sukno a čekají, že se nic nestane.
</p>

<h2>Aplikace, které si samy pořizují screenshoty</h2>

<p>
  Všechny tři hry mají společné i to, jak vznikly jejich screenshoty a
  ukázková videa pro App Store. Nic z toho není mockup. Každá aplikace má
  speciální debug režimy, díky kterým ji skript může spustit v určitém stavu
  a nechat ji hrát samotnou, takže každé skóre, čas na hodinách i údaj o
  přesnosti na obrázcích je výsledkem skutečné hry.
</p>

<p>
  U solitéru to vedlo k zábavnému hledání. Potřeboval jsem screenshot s
  upozorněním na slepou uličku – rozdání, ve kterém se herní rádce tahů sám
  dohraje do pozice bez jediného užitečného tahu a na stole přitom ještě
  zůstane skóre. Najít ho znamenalo přehrát statisíce rozdání. Podmínky
  splnila jen dvě z dvou set tisíc.
</p>

<h2>Nativní a malé</h2>

<p>
  Všechny tři hry jsou napsané ve Swiftu a SwiftUI, bez závislostí třetích
  stran – jen s vlastními frameworky Applu. Solitér a šachy syntetizují zvuky
  za běhu, solitér si karty kreslí v kódu a Mini Golf generuje 3D grafiku i
  textury procedurálně. Výsledkem jsou na dnešní poměry drobné
  aplikace:
</p>

<ul>
  <li><strong>Klondike Solitaire</strong> – asi 2,5 MB</li>
  <li><strong>Chess Offline</strong> – asi 9,2 MB</li>
  <li>
    <strong>Mini Golf 3D</strong> – asi 28 MB, z čehož většinu tvoří
    soundtrack s 32 skladbami
  </li>
</ul>

<p>
  Všechny tři navíc myslí na přístupnost – VoiceOver, Dynamic Type i Reduce
  Motion jsou podporované všude.
</p>

<h2>Vyzkoušejte je</h2>

<p>
  Pokud máte iPhone nebo iPad, budu moc rád, když je vyzkoušíte. Hodnocení
  nebo krátká recenze v App Storu hodně pomůže – pro malého nezávislého
  vývojáře je to hlavní cesta, jak se o hrách dozvědí další hráči.
</p>

<ul>
  <li>
    <a
      href="https://apps.apple.com/us/app/chess-offline-play-review/id6809805041"
      target="_blank"
      rel="noopener"
      >Chess Offline: Play &amp; Review</a
    >
  </li>
  <li>
    <a
      href="https://apps.apple.com/us/app/mini-golf-3d-108-holes/id6799511530"
      target="_blank"
      rel="noopener"
      >Mini Golf 3D: 108 Holes</a
    >
  </li>
  <li>
    <a
      href="https://apps.apple.com/us/app/klondike-solitaire-no-ads/id6806802031"
      target="_blank"
      rel="noopener"
      >Klondike Solitaire: No Ads</a
    >
  </li>
</ul>

<h2>Závěrem</h2>

<p>
  Snadno si člověk řekne, že klasické hry jako šachy nebo solitér jsou
  „vyřešené“ – že už na nich není co stavět. Jenže když je chcete udělat
  pořádně, narazíte na spoustu zajímavých problémů: šachový engine, kterému
  se dá věřit, křivku obtížnosti, kterou jde změřit, historii tahů za 65 bajtů
  na tah. A někdy je nejcennější funkcí prostě to, co aplikace vynechá.
</p>

<p>Díky za přečtení a ať vás hry baví!</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Mon, 19 Oct 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/chess-mini-golf-solitaire-ios-games.html</guid>
      <category>Hry</category>
      <category>iOS</category>
      <category>Swift</category>
    </item>
    <item>
      <title>Breakup: neonová rozbíječka cihel ve stylu roguelite</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/breakup-neon-brick-breaker-roguelite.html</link>
      <description>Breakup je bezplatná neonová rozbíječka cihel pojatá jako roguelite, napsaná v C se SDL3. Věže místo zdí, perky, bossové a denní run bez serveru.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Rád bych vám představil
  <a href="https://roblib.itch.io/breakup" target="_blank" rel="noopener"
    >Breakup</a
  >, jednu ze svých dvou nových her napsaných v C (tou druhou je
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/chuck-stealth-platformer-600-kilobytes.html">Chuck</a>): neonovou
  rozbíječku cihel pojatou jako roguelite. Bere jeden z nejstarších nápadů
  arkádových her – pálku, míček a zeď z cihel – a ptá se, co se stane,
  když zeď přestane nehybně stát na jedné obrazovce a z každé hry se stane run
  s vlastními pravidly.
</p>

<p>
  Breakup je zdarma a můžete si ho zahrát přímo v prohlížeči na itch.io, bez
  jakékoli instalace. K dispozici jsou i verze ke stažení pro Windows, macOS
  a Linux. Typický run trvá asi hodinu, ale k tomu, abyste zjistili, jestli je
  to hra pro vás, stačí jedna věž.
</p>

<figure
  class="embed"
  data-embed="https://itch.io/embed-upload/19462149?color=000000"
  data-embed-ratio="800 / 630"
  data-embed-title="Breakup"
  data-embed-touch-note="Určeno pro myš nebo klávesnici&nbsp;· asi&nbsp;20&nbsp;MB"
>
  <div class="embed__stage">
    <a href="https://roblib.itch.io/breakup" target="_blank" rel="noopener">
      <img src="https://roblibs-blog.com/images/breakup/title.webp" alt="Úvodní obrazovka hry Breakup: zářící drátěný obličej nad logem hry v pixelovém písmu" />
    </a>
  </div>
  <figcaption>Breakup běží v prohlížeči a nic se neinstaluje. Hru spustíte kliknutím na obrázek, případně ji můžete <a href="https://roblib.itch.io/breakup" target="_blank" rel="noopener">otevřít na itch.io</a>.</figcaption>
</figure>

<h2>Věže místo zdí</h2>

<p>
  V klasické rozbíječce cihel zeď vyčistíte a jdete dál. V Breakupu je každý
  level věž – patnáct cihel široká a až šedesát tři řad vysoká – a kamera po ní
  šplhá spolu s vaším míčkem. Nejste tu proto, abyste zeď vyčistili. Jste tu
  proto, abyste našli krystaly, které jsou v ní zazděné. Roztříštěte všechny
  a level končí, ať už zbylo stát cokoli dalšího.
</p>

<p>Všechno ostatní ve věži vám buď stojí v cestě, nebo je to zbraň:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Ocel</strong> – Nikdy se nerozbije. Není to překážka – je to tvar
    místnosti a naučit se od ní míček odrážet je polovina hry
  </li>
  <li>
    <strong>Výbušné cihly</strong> – Vezmou s sebou své sousedy a ty zase
    svoje. Jeden dobrý zásah dokáže srazit půl věže
  </li>
  <li>
    <strong>Zlaté a odolné cihly</strong> – Stojí za ty zásahy navíc, pokud na
    to máte čas
  </li>
  <li>
    <strong>Nepřátelé</strong> – Plachtiči, střemhlavci, děliči a létající
    talíře. Žádný z nich vás nemůže zabít, ale všichni stojí přesně tam, kam
    mířil váš míček
  </li>
</ul>

<p>
  Hra má čtyři světy – Cyan Dawn, Emerald Drift, Ember Fields a Violet
  Void – a každý z nich má vlastní paletu, oblohu, hudbu a pět ručně navržených věží.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/breakup/citadel.webp"
    alt="Level hry Breakup jménem Citadel: neonové cihly ve věžích a řadách, nahoře zlaté cihly, dole pálka"
  />
  <figcaption>Citadel, jeden z levelů prvního aktu.</figcaption>
</figure>

<h2>Každá hra je run</h2>

<p>
  Tady přichází na řadu roguelite. Run má čtyři akty, jeden pro každý svět,
  a každý akt tvoří tři levely a boss. Levely se pokaždé losují ze sady
  daného světa v jiném pořadí a od druhého aktu často přicházejí
  s mutátorem – třeba zrcadlově převrácený, obrněný či křehký level, zlatá
  horečka nebo roj nepřátel.
</p>

<p>
  Po každém levelu si vyberete jeden ze tří perků a ten vám zůstane po zbytek
  runu. Je jich čtrnáct a většina z nich není jen větší číslo, ale pravidlo,
  které se napojí na něco, co hra už dělá, takže se dají navzájem
  kombinovat:
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/breakup/perks.webp"
    alt="Obrazovka s výběrem perků nabízí tři možnosti: Lucky, Overtime a Safety Net"
  />
  <figcaption>Mezi levely: vyberte si jeden ze tří perků a ponechte si ho do konce runu.</figcaption>
</figure>

<ul>
  <li><strong>Crystal Blast</strong> – Krystaly při rozbití vybuchnou</li>
  <li>
    <strong>Chain Reaction</strong> – Každá cihla, kterou rozbije výbuch, se
    započítá do komba
  </li>
  <li>
    <strong>Inferno</strong> – Dokud hoří ohnivá koule, má každý výbuch větší
    dosah
  </li>
  <li>
    <strong>Glass Cannon</strong> – Zvedne strop komba z 5× na 8× a daní za to
    je rychlejší míček
  </li>
</ul>

<p>
  Když získáte první tři najednou, začne se věž čistit sama. Právě ta chvíle,
  kdy do sebe jednotlivá malá pravidla najednou zapadnou a vznikne z nich něco
  mnohem většího, je to, co žánr roguelite umí nejlépe.
</p>

<p>
  Každý akt končí bossem a žádní dva nebojují stejně. Každý z prvních tří aktů
  končí jedním ze dvojice bossů a čtvrtý vždycky bossem The Sovereign, takže
  bossů je celkem sedm. Boss je vlastní slovník hry
  obrácený proti vám: krystal ukrytý za prstencem pancéřových plátů, které kolem
  něj obíhají, a jediná cesta dovnitř vede mezerou.
  A po každém bossovi přichází nejdůležitější otázka celého runu:
  <strong>vybrat body, nebo jít hlouběji?</strong> Když body vyberete, zůstanou
  vám všechny. Když půjdete hlouběji, násobitel skóre vzroste, ale přijde s ním
  i kletba, a pokud zemřete dřív, než budete mít další příležitost body vybrat,
  přijdete o polovinu všeho, co jste od té doby nasbírali.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/breakup/sovereign.webp"
    alt="Boss The Sovereign: zářící obličej obklopený obíhajícími bílými štíty nad fialovou mlhovinou"
  />
  <figcaption>The Sovereign, finální boss – ten, který mluví. Zachycený ve skriptovaném režimu hry pro snímky obrazovky, proto je v horní liště „Act 1-1“.</figcaption>
</figure>

<h2>Kombo je ta pravá hra</h2>

<p>
  Každá cihla, kterou rozbijete, než se míček vrátí na pálku, prodlouží kombo
  a každých pět cihel v něm zvedne násobitel o stupeň, až na 5×.
  Věž dobytá jedním dlouhým, nenasytným řetězem vynese několikanásobně
  víc než stejná věž hraná na jistotu. A je tu jeden drobný detail, který mění
  celý pocit ze hry: každý článek řetězu zazní o půltón výš než
  ten předchozí. Dobré kombo neopakuje pořád stejný zvuk – stoupá po hudební
  stupnici, takže doslova slyšíte, jak dobře hrajete.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/breakup/stormfront.webp"
    alt="Level hry Breakup uprostřed komba: nad rozbitými cihlami se vznášejí body a je vidět nápis combo x2"
  />
  <figcaption>Rozjeté kombo v levelu Stormfront.</figcaption>
</figure>

<p>
  Power-upy se drží stejné filozofie: rozhodnutí místo dárků zadarmo.
  Nejčastější kapslí ve hře je Shrink. Zmenší vám pálku, se kterou se pak
  špatně hraje – ale dokud účinek trvá, je násobitel komba o stupeň vyšší.
  Každá kapsle, která se k vám snáší, je tak volba a rozhodnout se musíte,
  ještě než dopadne.
</p>

<h2>Pod kapotou: C, SDL3 a žádné obrázky</h2>

<p>
  Breakup je napsaný v C17 se SDL3. Stejně jako u hry
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/jetshot-ios-game-swift-spritekit.html">Jetshot</a> v něm není ani
  jediný obrázkový soubor. Veškerá grafika se generuje procedurálně při
  spuštění – cihly, neonová záře, hvězdná pole s paralaxou i bloom přes celou
  hrací plochu. Každý zvukový efekt syntetizuje v kódu malý vestavěný chiptune
  engine.
</p>

<p>
  Jediné, co hra negeneruje, je písmo a hudba. Soundtrack tvoří devatenáct
  smyčkových chiptunových skladeb z alba
  <a
    href="https://abstractionmusic.bandcamp.com/album/three-red-hearts"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >Three Red Hearts</a
  > od Abstraction, uvolněného do public domain, ve verzích upravených pro
  plynulé smyčkování z kolekce
  <a
    href="https://tallbeard.itch.io/music-loop-bundle"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >Music Loop Bundle</a
  > od Tallbeard Studios
  – a právě kvůli němu má hra asi 20 MB místo několika stovek
  kilobajtů.
</p>

<p>
  Finální boss, The Sovereign, dokonce mluví. Jeho hlas tvoří pět zpívaných
  samohlásek syntetizovaných při spuštění. Každá začíná jako pilovitá vlna,
  která stejně jako bzučení lidských hlasivek obsahuje všechny harmonické,
  a prochází třemi rezonátory naladěnými na formanty dané samohlásky – a jen
  tím se „á“ liší od „ú“. Zpívá se třemi hlasy najednou, v základním tónu,
  o kvintu výš a o oktávu níž, protože The Sovereign není člověk a nemá tak
  ani znít. Jedna samohláska na slabiku, výška podle vyslovovaného slova a máte
  melodii řeči, ve které není čemu rozumět.
</p>

<p>
  Verze pro prohlížeč je úplně stejný kód v C zkompilovaný do WebAssembly
  pomocí Emscriptenu. Vaše nastavení, odemčené perky i nejlepší runy přežijí
  zavření záložky díky tomu, že SDL ukládá svůj adresář s uloženými daty do
  IndexedDB prohlížeče. Samotná hra na síť vůbec nesahá.
</p>

<h2>Denní run bez serveru</h2>

<p>
  Jedna funkce si zaslouží bližší pohled – denní run. Každý den dostanou
  všichni, kdo hrají, stejný run: stejné věže ve stejném pořadí, stejné
  mutátory a stejnou nabídku perků. Má vlastní nejlepší skóre, takže můžete
  porovnávat výsledky s přáteli.
</p>

<p>
  Zajímavé na tom je, že za ním nestojí žádný server. O tom, jak vypadá dnešní
  run, nerozhoduje žádný backend a nic se nestahuje. Trik je v tom, že
  <strong>seedem je datum</strong>. Veškerá náhoda v runu pochází
  z deterministického generátoru pseudonáhodných čísel (PCG) a stejný seed
  vždycky vytvoří stejnou posloupnost čísel. Dejte mu dnešní datum a každá
  kopie hry kdekoli na světě sestaví úplně stejný run – i offline.
</p>

<p>
  Funguje to jen proto, že hra přísně hlídá, odkud náhoda pochází. Jediné
  volání systémových hodin nebo náhodné funkce bez seedu na špatném místě by to
  potichu rozbilo. Proto testy ověřují run jako funkci jeho seedu: stejný seed
  musí vždycky vytvořit stejné levely, mutátory i nabídky perků.
</p>

<h2>Hra, která se sama fotí</h2>

<p>
  To, že hra nemá žádné obrázkové soubory, má jeden úsměvný důsledek. Když
  přišla řada na screenshoty pro stránku hry na itch.io, nebylo prostě co
  ořezat. Každý pixel se kreslí až za běhu, takže jediné místo, kde nějaký
  obrázek Breakupu existuje, je framebuffer běžící hry.
</p>

<p>
  Hra se proto fotí sama. Jediný příkaz ji spustí ve skriptovaném režimu, ve
  kterém hraje sama – pálka prostě sleduje míček – a v zadaných snímcích
  ukládá screenshoty a GIFy. V tomto režimu hra postupuje o pevný časový krok
  místo podle skutečných hodin, takže číslo snímku je okamžik ve hře, ne
  okamžik na počítači. S pevným seedem dají dvě spuštění bajtově identické
  obrázky, a kdykoli se změní grafika, dá se celý press kit vygenerovat znovu,
  místo aby se musel ručně přefotit.
</p>

<p>
  Podobnou funkci mají k dispozici i hráči. Stiskněte <strong>G</strong>
  a posledních osm sekund hraní se uloží jako GIF. Hra si neustále drží
  průběžně přepisovaný buffer posledních snímků, takže dokonalá řetězová
  reakce, kterou chcete někomu ukázat, je už nahraná ve chvíli, kdy sáhnete po
  klávese. GIF enkodér je napsaný od nuly, včetně komprese LZW. (Tohle funguje
  jen ve verzích ke stažení, ne v buildu pro prohlížeč.)
</p>

<h2>Zahrajte si Breakup</h2>

<p>
  Breakup je zdarma pro Windows, macOS a Linux a dá se hrát i v prohlížeči bez
  instalace. Doporučuji hrát se zapnutým zvukem – polovinu toho, co hra dělá,
  dělá zvukem: stoupající stupnice komba, prasknutí krystalu, znělka, když věž
  konečně padne.
</p>

<p>
  Jestli máte rádi arkády, budu moc rád, když si
  <a href="https://roblib.itch.io/breakup" target="_blank" rel="noopener"
    >zahrajete Breakup na itch.io</a
  >
  a dáte mi vědět, jak daleko jste se dostali. A pokud vás zajímá, jak je hra postavená,
  <a href="https://github.com/RobertLib/breakup" target="_blank" rel="noopener"
    >zdrojový kód najdete na GitHubu</a
  >
  pod licencí MIT.
</p>

<h2>Závěrem</h2>

<p>
  Breakup mi připomněl, kolik hloubky se může skrývat v jednoduché mechanice.
  Míček odrážející se od pálky je jeden z nejstarších nápadů ve videohrách,
  a přesto se z něj po přidání věží, perků a jediné riskantní otázky po každém
  bossovi stane hra, ve které každý run vypráví jiný příběh.
</p>

<p>
  Zároveň navazuje na přístup, který jsem zvolil u Jetshotu: generovat grafiku
  kódem místo ručního kreslení není omezení. Je to jiný způsob přemýšlení
  o herní grafice – takový, ve kterém se programátoři můžou cítit jako doma.
</p>

<p>Díky za přečtení a hodně štěstí s krystaly!</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Mon, 19 Oct 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/breakup-neon-brick-breaker-roguelite.html</guid>
      <category>Hry</category>
      <category>C</category>
      <category>WebAssembly</category>
    </item>
    <item>
      <title>Chuck: stealth plošinovka, která se vejde do 600 kilobajtů</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/chuck-stealth-platformer-600-kilobytes.html</link>
      <description>Chuck je bezplatná stealth plošinovka o cestě vzhůru uzavřenou věží. Každý pixel i zvuk generuje kód, takže verze pro prohlížeč má asi 600 kilobajtů.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  <a href="https://roblib.itch.io/chuck" target="_blank" rel="noopener"
    >Chuck</a
  > je jedna z mých dvou nových her napsaných v C (tou druhou je
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/breakup-neon-brick-breaker-roguelite.html">Breakup</a>): 2D
  stealth plošinovka o jednom muži, který stoupá vzhůru čtyřicetipatrovou
  věží, kterou zevnitř uzavřelo dvanáct ozbrojenců. Jeho žena je někde nad ním,
  nikdo další nepřijde a čas běží.
</p>

<p>
  Chuck je zdarma a dá se hrát přímo v prohlížeči na itch.io. Běží také na
  Windows, macOS a Linuxu, s klávesnicí nebo libovolným gamepadem. Všechno
  shrnuje jeho slogan: <em>čtyřicet pater, jediná cesta nahoru a třicet osm minut.</em>
</p>

<figure
  class="embed"
  data-embed="https://itch.io/embed-upload/20080149?color=000000"
  data-embed-ratio="800 / 582"
  data-embed-title="Chuck"
  data-embed-touch-note="Vyžaduje klávesnici nebo gamepad"
>
  <div class="embed__stage">
    <a href="https://roblib.itch.io/chuck" target="_blank" rel="noopener">
      <img src="https://roblibs-blog.com/images/chuck/sector-09.png" alt="Sektor 09 věže: cihlová patra propojená žlutými žebříky a na každém patře ozbrojení strážní" />
    </a>
  </div>
  <figcaption>Chuck se hraje v prohlížeči na klávesnici nebo gamepadu a webová verze má asi 600 KB. Hru spustíte kliknutím na obrázek, případně ji můžete <a href="https://roblib.itch.io/chuck" target="_blank" rel="noopener">otevřít na itch.io</a>.</figcaption>
</figure>

<h2>Ta noc</h2>

<p>
  Ellen Ross napsala přístupový systém pro Kessler Tower a po nocích tam drží
  službu jako dispečerka. V 00:12 je s kávou v ruce tři bloky od práce, její
  manžel Chuck dvacet metrů za ní, když krajním pruhem přijíždí SUV se
  zhasnutými světly. Dva muži v údržbářských kombinézách ji do něj vtáhnou. Nikdo
  nepřijede, protože o osm minut dřív poslali všechny policejní hlídky ve městě
  jinam.
</p>

<p>
  Chuck je sleduje a v 00:22 vidí, jak ji vedou dovnitř přímo hlavním vchodem
  věže. Jde za nimi. To, co se uvnitř děje, není únos. Gang v budově už měsíce
  pracuje jako externí dodavatel noční údržby a jeho požadavky za propuštění
  rukojmí, vysílané do éteru, jsou čisté divadlo – díky nim stojí všechny hlídky
  z celého města v kordonu kolem budovy a uvnitř není vůbec nikdo. Skutečným
  cílem je podzemní trezor a jeho poslední zámek potřebuje dispečerku, která
  má v budově službu – živou a přímo na místě. V 01:00 dluhopisy opustí
  střechu.
</p>

<p>
  Jestli vám jeden muž, jedna věž, jedna noc, dvanáctičlenný gang a 640 milionů
  v dluhopisech na doručitele něco připomínají, je to schválně. Chuck je moje
  pocta jisté akční klasice z roku 1988. Stanovil jsem si pro něj ale jedno
  pravidlo: hra vzdává hold filmu tím, že ho popisuje, ale nikdy ho nejmenuje.
  Kdo tu noc pozná podle jejích obrysů, ten ji poznat má.
</p>

<h2>Jak se hraje</h2>

<p>
  Hra začíná krátkým prologem – včetně noční automobilové honičky městem
  s pohledem shora – a pak se z ní stane plošinovka s bočním pohledem. Mezi
  vstupní halou a střechou leží sedmnáct sektorů. Každý z nich je malá
  infiltrační trasa: je potřeba najít přístupovou kartu nebo hacknout
  bezpečnostní terminál, který otevře cestu dál, a patro po patře se
  rozhodovat, kdy bojovat, kdy se proplížit a kdy nechat budovu, aby práci
  odvedla za vás.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/chuck/pursuit.png"
    alt="Pohled shora na noční ulici: Chuckovo auto pronásleduje tmavé SUV přes křižovatku s příčným provozem"
  />
  <figcaption>Prolog: automobilová honička nočním městem s pohledem shora.</figcaption>
</figure>

<p>Stealth hrou, a ne střílečkou, ji dělají právě strážní:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Vidí</strong> – Zorným kuželem před sebou, který zastaví zdi,
    podlahy i bedny, takže vás zahlédnou i šikmo nebo vystřelí přímo dolů
    šachtou se žebříkem
  </li>
  <li>
    <strong>Slyší</strong> – Střelba přiláká nejbližšího z nich, aby se šel
    podívat, co se děje
  </li>
  <li>
    <strong>Pamatují si</strong> – Kdo padne, zůstane ležet na místě, a strážný,
    který najde tělo, často běží co nejrychleji k poplachovému spínači
  </li>
  <li>
    <strong>Mluví</strong> – Dvanáct mužů má tuhle noc zorganizovanou jako
    pracovní směnu,
    a když stojíte dost blízko, objeví se jejich hovory z vysílaček na
    obrazovce i s volacím znakem toho, kdo mluví. Většina příběhu se vypráví
    právě takhle, aniž by se hra zastavila
  </li>
</ul>

<p>
  Chuck se ale kolem nich může dostat i potichu. Nůž složí strážného zezadu
  jedinou ranou, pokud vás ovšem nikdo neviděl. Kapsa plná šroubů, které nikdy
  nedojdou, vám umožní udělat hluk někde jinde a klidní strážní pak jdou za
  zvukem, a ne za vámi. A tělo se dá z místnosti, kde padlo, odtáhnout –
  pomalu, bez žebříků a bez skákání. Kam ho necháte, je totiž stejně skutečné
  rozhodnutí jako to, kde jste bojovali.
</p>

<p>
  Když se něco pokazí, poplach level neukončí. Změní ho: rudé světlo, všichni
  strážní v pohybu a pročesávání okolí místa, kde vás naposledy viděli.
  Záblesková nálož na pár sekund oslepí všechny poblíž, aniž by kohokoli
  zabila. Střet tím nevyřešíte – jen získáte pár vteřin a ty jsou na to,
  abyste zmizeli.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/chuck/sector-09-alert.png"
    alt="Chuck s bazukou na patře ze žlutých cihel, regály kolem něj svítí rudě a ukazatel zabezpečení v horní liště hlásí poplach"
  />
  <figcaption>Sektor 09 ve chvíli, kdy je ostraha budovy v pohotovosti.</figcaption>
</figure>

<p>
  Pět sektorů se vůbec neprochází pěšky. Dveře na schodiště jsou zavařené,
  cesta dál vede otevřeným oknem a Chuck šplhá po vnější straně budovy po zdivu
  a uhýbá poryvům větru, ptákům i věcem, které muži házejí z oken.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/chuck/facade.png"
    alt="Chuck v noci šplhá po osvětlené fasádě věže, v horní liště ukazatele větru a výšky"
  />
  <figcaption>Jeden z venkovních výstupů: okenní římsy, poryvy větru a věci házené shora.</figcaption>
</figure>

<h2>Těžká, ale nikdy nefér</h2>

<p>
  Chuck je těžká hra, ale chtěl jsem, abyste ji nikdy nevypnuli z frustrace.
  Postup uvnitř sektoru se průběžně ukládá, takže po smrti pokračujete od
  poslední přístupové karty, hacku nebo dveří, ne od schodiště. Když vám
  dojdou životy, hra vždycky nabídne stejný sektor znovu – nikdy vás nepošle
  zpátky do vstupní haly. Zaseknout vás nemůže ani automobilová honička
  v prologu: po pár neúspěšných pokusech vám prostě dovolí ji přeskočit,
  protože předehra nikdy nesmí být zdí, o kterou se někdo zarazí a hru vzdá.
</p>

<p>V nastavení si každý může hru vyladit podle toho, jak ji chce hrát:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Usnadnění</strong> – Víc srdíček, pomalejší strážní nebo smrti,
    které nikdy nestojí život. Nic z toho není podmíněno dohráním hry
  </li>
  <li>
    <strong>Veteránský režim</strong> – Stejná páka, jen opačným směrem: rychlejší
    gang, jeden život a žádné pokračování
  </li>
  <li>
    <strong>Omezení pohybu</strong> – Žádné otřesy obrazovky ani blikající
    výstražná světla
  </li>
  <li>
    <strong>Plně přemapovatelné ovládání</strong> – Na klávesnici i gamepadu.
    Hra se dokonce každého gamepadu zeptá, jaká písmena má natištěná na
    tlačítkách, takže „A“ je vždycky tlačítko označené A
  </li>
</ul>

<h2>Hodiny na zdi jsou skóre</h2>

<p>
  Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších detailů. Podle příběhu Ellen odvedou
  do budovy v 00:22 a dluhopisy opustí střechu v 01:00. To je třicet osm minut
  – a hra to číslo bere doslova.
</p>

<p>
  Noc je rovnoměrně rozdělená mezi sedmnáct sektorů, takže na každý připadá
  asi 134 sekund. Na zdi každého vnitřního sektoru visí hodiny, které
  ukazují, kolik je v tu chvíli příběhu hodin. A právě těch 134 sekund je
  i referenční čas, se kterým vás porovnává skóre: každou sekundu, kterou
  ušetříte, dostanete proplacenou v bodech. Hodiny na zdi i časový bonus jsou
  jedno a totéž číslo, odvozené z jediné konstanty v kódu, a test hlídá, aby se
  nikdy nemohly rozejít.
</p>

<p>
  Tahle konzistence odhalila i chybu, která s kódem neměla nic společného.
  Jeden z venkovních výstupů býval nasvícený krásným východem slunce – teplý
  kámen, ptáci, slunce vycházející za budovou. Jenže ten výstup se odehrává
  v 00:44, mezi hodinami na zdi, které ukazují 00:42, a dalšími, které ukazují
  00:46. Hráči by tak během pěti minut viděli slunce vyjít i zapadnout.
  Z východu slunce se stal východ měsíce a scéna si zachovala kompozici – jen
  uprostřed noci, kam patří.
</p>

<h2>Celá hra v 600 kilobajtech</h2>

<p>
  Druhá věc, díky které je Chuck výjimečný, se skrývá pod kapotou. Celá hra je
  jediná binárka <strong>úplně bez souborů s assety</strong>. Žádný sprite
  sheet, žádný tileset, žádná složka se zvuky. Každý sprite je pixel art
  zapsaný ve zdrojovém kódu jako řádky znaků a vykreslený až za běhu, levely jsou zkompilované přímo do spustitelného souboru a
  každý zvukový efekt i každá skladba se syntetizuje až při spuštění
  hry.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/chuck/sector-02.png"
    alt="Kancelářské patro s azurovými stěnami, žebříky, stoly a strážnými, nakreslené v retro počítačové paletě"
  />
  <figcaption>Sektor 02. Všechno na této obrazovce kreslí kód za běhu – hra nemá vůbec žádné obrázkové soubory.</figcaption>
</figure>

<p>
  Zvuk vzniká ze stejných stavebních kamenů jako u starých zvukových čipů –
  obdélníkový, trojúhelníkový a pilovitý oscilátor, generátor šumu a navíc
  sinusovka – a všechno tvarují obálky. I
  tady jsou drobná rozhodnutí, na kterých záleží. Matematicky dokonalá
  obdélníková vlna má nekonečnou řadu ostrých harmonických, která v digitálním
  mixéru zní křehce a unavuje, a tak je obdélníková vlna v Chuckovi poskládaná
  jen ze tří z nich – to stačí, aby si zvuk zachoval retro zabarvení, ale bez
  unavujících výšek.
</p>

<p>
  Chuck je napsaný v C17 nad SDL3 a verze pro prohlížeč je úplně stejný kód
  zkompilovaný do WebAssembly. Protože se nestahují žádné assety, má celý
  webový build asi <strong>600 kilobajtů</strong> a naběhne zhruba za
  sekundu – je menší než leckterý hero obrázek na moderních webech.
  Pro srovnání: moje druhá nová hra,
  <a href="https://roblibs-blog.com/cs/breakup-neon-brick-breaker-roguelite.html">Breakup</a>, sice také
  kreslí celou grafiku kódem, ale obsahuje nahraný soundtrack a už jen kvůli
  němu má kolem 20 MB.
</p>

<p>
  Pěkně to ukazuje, jak levný je kód ve srovnání s obsahem. Téměř
  60&nbsp;000 řádků C – strážní se zornými kužely, automobilová honička,
  cutscény, ilustrovaná polní příručka a celý procedurální soundtrack – zabírá
  méně místa než průměrná skladba ze soundtracku hry Breakup.
</p>

<h2>Zahrajte si Chucka</h2>

<p>
  Chuck je úplně zdarma, a když ho hrajete v prohlížeči, nemusíte nic
  instalovat. Celá kampaň zabere několik hodin a hra si pamatuje, kam nejdál
  jste se dostali, vaše nejlepší skóre i nejrychlejší čas v každém sektoru,
  takže ji můžete hrát po kratších kouscích.
</p>

<p>
  Budu moc rád, když si
  <a href="https://roblib.itch.io/chuck" target="_blank" rel="noopener"
    >Chucka zahrajete na itch.io</a
  >
  – a pokud se dostanete na střechu před 01:00, dejte mi vědět.
  <a href="https://github.com/RobertLib/chuck" target="_blank" rel="noopener"
    >Zdrojový kód najdete na GitHubu</a
  >
  pod licencí MIT, včetně editoru levelů, který je součástí hry.
</p>

<h2>Závěrem</h2>

<p>
  Chuck začal jako jednoduchý nápad – jeden muž, jedna budova, jediná cesta
  nahoru – a vyrostla z něj hra se strážnými, kteří vidí, slyší a pamatují si,
  s automobilovou honičkou, cutscénami a gangem, který se domlouvá
  vysílačkami. Překvapivě velká část práce se vůbec netýkala kódu, ale
  konzistence: aby hodiny na zdi, hovory ve vysílačkách i skóre na konci patra
  vyprávěly stejný příběh.
</p>

<p>
  Postavit celou hru jen v kódu, bez jediného obrázku nebo zvukového souboru,
  se ukázalo jako správná volba. Když je grafika kódem, může se řídit stejnými
  pravidly jako všechno ostatní ve hře – a dá se i stejně testovat.
</p>

<p>Díky za přečtení a hodně štěstí tam nahoře!</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Mon, 19 Oct 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/chuck-stealth-platformer-600-kilobytes.html</guid>
      <category>Hry</category>
      <category>C</category>
      <category>WebAssembly</category>
    </item>
    <item>
      <title>Junior vývojáři se už nemůžou učit psaním CRUDu</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/junior-developers-learning-path-ai-era.html</link>
      <description>Jak AI zásadně změnila, co se junior vývojáři musí naučit – proč tradiční cesta učení psaním kódu zmizela a na co se místo toho zaměřit.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Pokud se dnes jako junior vývojář snažíte dostat do oboru, mám pro vás
  nepříjemnou zprávu: tradiční cesta učení, o které jste slyšeli, už
  neexistuje. Mám ale i dobrou zprávu: jakmile pochopíte, co se změnilo,
  můžete si vytyčit lepší cestu vpřed.
</p>

<h2>Stará cesta učení je uzavřená</h2>

<p>
  Celá desetiletí měla kariéra programátora předvídatelný průběh. Firmy
  najímaly juniory s vědomím, že budou měsíce nebo roky psát méně kritický
  kód – CRUD operace, jednoduché funkce, základní opravy chyb. Nebyla to jen
  práce pro práci. Byl to samotný proces učení.
</p>

<p>
  Psaním tisíců řádků poměrně jednoduchého kódu si junioři postupně
  vypěstovali cit pro dobrou architekturu, pochopili business logiku, naučili
  se, na co si dát pozor z hlediska bezpečnosti, a získali hluboké porozumění
  potřebné k tomu, aby mohli převzít větší odpovědnost. Cesta byla jasná:
  kódem se propracovat až k odbornosti.
</p>

<p>
  <strong>Tahle cesta je teď uzavřená.</strong>
</p>

<h2>AI odstranila roli „kodéra“</h2>

<p>
  AI asistenti pro programování jako GitHub Copilot, ChatGPT nebo Claude
  dokážou generovat kód řádově rychleji, než kterýkoli člověk stihne psát.
  Prostá pravda je, že potřeba psát kód ručně rychle mizí. Role „kodéra“ –
  člověka, jehož hlavní náplní práce je převádět specifikace do kódu –
  zastarává.
</p>

<p>Znamená to konec práce pro programátory? Rozhodně ne.</p>

<p>
  Znamená to zásadní změnu požadavků:
  <strong>minimální potřeba kód psát, maximální potřeba kódu rozumět.</strong>
</p>

<h2>AI je mocná, ale bezmyšlenkovitá</h2>

<p>
  AI dokáže neuvěřitelnou rychlostí vygenerovat obrovské množství kódu. Je to
  mocný, ale zároveň hloupý nástroj. AI nemá žádný zájem dělat věci
  správně. Nestará se o udržovatelnost, bezpečnost, výkon ani o to, jestli
  řešení skutečně odpovídá potřebám byznysu. Prostě generuje kód podle vzorů.
</p>

<p>
  A právě tady se role programátora stává klíčovou. Práce programátora dnes
  spočívá méně v psaní kódu a víc v tomhle:
</p>

<ul>
  <li>Pochopit, co je potřeba vytvořit a proč</li>
  <li>Posoudit, jestli je vygenerovaný kód správný a vhodný</li>
  <li>Rozpoznat bezpečnostní zranitelnosti</li>
  <li>Zajistit soudržnost architektury</li>
  <li>Rozhodovat o kompromisech</li>
  <li>Dlouhodobě udržovat systém v dobrém stavu</li>
</ul>

<p>
  To všechno vyžaduje hluboké porozumění. Nic z toho nezvládne někdo, kdo jen
  umí psát kód.
</p>

<h2>Dilema juniorů</h2>

<p>
  Pro juniory to představuje vážný problém. Tradiční vstupní brána do oboru
  zmizela. Firmy už nepotřebují nikoho, kdo by psal jednoduché CRUD endpointy
  – to zvládne AI. Nevyslovený vzdělávací program, v němž se junioři učili
  rutinní programátorskou prací, se vypařil.
</p>

<p>
  Junioři dnes čelí vyšším vstupním bariérám, protože obor teď potřebuje
  vývojáře, kteří mají hlubší porozumění už od prvního dne. Křivka učení,
  která kdysi stoupala pozvolna, je teď strmá.
</p>

<h2>Řešení: přeskočte rovnou k porozumění</h2>

<p>
  Moje rada juniorům zní: nespoléhejte na to, že vás základy naučí roky
  rutinního programování – tahle fáze mizí. Zaměřte se od začátku na hlubší
  porozumění a kód pište proto, abyste si to porozumění ověřili, ne abyste
  pořád dokola dřeli totéž. Dovednosti, které dřív přicházely až po letech
  praxe, jsou dnes vstupním požadavkem.
</p>

<p><strong>Při učení se zaměřte na:</strong></p>

<ul>
  <li>
    <strong>Algoritmy a datové struktury</strong> – nejen se je naučit
    nazpaměť, ale chápat, kdy a proč který z nich použít
  </li>
  <li>
    <strong>Programovací paradigmata</strong> – objektově orientované
    programování, funkcionální programování, pochopení principů a kompromisů
    každého z nich
  </li>
  <li>
    <strong>Softwarovou architekturu</strong> – jak do sebe systémy zapadají,
    návrhové vzory, architektonické vzory, proč určité struktury existují
  </li>
  <li>
    <strong>Návrh databází</strong> – jak modelovat data, normalizace,
    optimalizace dotazů, indexy
  </li>
  <li>
    <strong>Principy bezpečnosti</strong> – běžné zranitelnosti, postupy
    bezpečného programování, autentizace a autorizace
  </li>
  <li>
    <strong>Návrh systémů</strong> – škálovatelnost, spolehlivost, ohledy na
    výkon
  </li>
  <li>
    <strong>Kvalitu kódu</strong> – co dělá kód udržovatelným, čitelným
    a testovatelným
  </li>
</ul>

<p>
  Všimněte si, co v tomto seznamu chybí: syntaxe. Konkrétní frameworky. Přesný
  způsob, jak napsat určitou funkci. Právě v tom AI vyniká, takže na to svůj
  omezený čas na učení neplýtvejte.
</p>

<h2>Používejte AI k učení, ne jen ke generování</h2>

<p>
  Klíčová změna v uvažování je tahle: používejte AI jako nástroj k učení, ne
  jako generátor kódu. Když narazíte na programátorský koncept, kterému
  nerozumíte, nenechte AI jen napsat kód za vás. Místo toho:
</p>

<ul>
  <li>Požádejte AI, ať vám vysvětlí koncepty, na kterých to stojí</li>
  <li>Nechte AI vygenerovat ukázkový kód a pak ho důkladně prostudujte</li>
  <li>Ptejte se „proč“ – proč je to postavené zrovna takhle?</li>
  <li>Nechte si vysvětlit kompromisy a alternativy</li>
  <li>
    Využijte AI k prozkoumání okrajových případů a způsobů, jak může řešení
    selhat
  </li>
</ul>

<p>
  Cílem je maximalizovat porozumění, ne množství vygenerovaného kódu. Nechte
  AI psát kód, ale ujistěte se, že rozumíte každému aspektu toho, co vytvoří,
  a proč.
</p>

<h2>Skutečná jistota práce</h2>

<p>
  Panuje rozšířená obava, že AI programátorům vezme práci. To je pravda
  i nepravda zároveň. AI vezme práci těm, kterým chybí hluboký vhled do
  problémů, které řeší. Lidé, kteří umí jen převádět specifikace do kódu,
  budou těžko konkurovat AI, která totéž dělá rychleji.
</p>

<p>
  Vývojářům, kteří skutečně rozumějí systémům, architektuře, byznysovým
  požadavkům a tomu „proč“ za technickými rozhodnutími, ale AI práci vzít
  nemůže. Ve skutečnosti jsou díky AI ještě cennější, protože znásobuje jejich
  schopnost to, čemu rozumějí, převést do praxe.
</p>

<h2>Rada na závěr</h2>

<p>
  Milí junioři, cesta, která vás čeká, je jiná, než jakou zažily předchozí
  generace, ale není neschůdná. Musíte upravit svou strategii učení:
</p>

<ol>
  <li>
    <strong>Upřednostněte porozumění před programátorskou zručností.</strong>
    Naučte se kód číst a do hloubky mu rozumět dřív, než začnete řešit, jak
    ho psát rychle.
  </li>
  <li>
    <strong>Neúnavně studujte základy.</strong> Algoritmy, datové struktury,
    návrhové vzory, architektura – tyhle koncepty jsou nadčasové a odolné
    vůči AI.
  </li>
  <li>
    <strong>Učte se kód hodnotit, ne jen psát.</strong> Trénujte code review,
    učte se odhalovat problémy, pochopte kompromisy.
  </li>
  <li>
    <strong>Berte AI jako urychlovač učení.</strong> Používejte ji
    k rychlejšímu prozkoumávání konceptů, ale nikdy nedovolte, aby obešla
    vaše porozumění.
  </li>
  <li>
    <strong>Soustřeďte se na „proč“.</strong> Vždycky se ptejte, proč se věci
    dělají určitým způsobem. Pochopit úvahy, které za nimi stojí, je cennější
    než se naučit vzory nazpaměť.
  </li>
</ol>

<p>
  Obor nepotřebuje další lidi, kteří umí vyťukat kód. Potřebuje lidi, kteří
  umí přemýšlet o systémech, řešit složité problémy a dělat rozumná technická
  rozhodnutí. Pokud se od začátku zaměříte na budování těchto dovedností, AI
  revoluci nejen přežijete – bude se vám v ní dařit.
</p>

<p>
  Laťka se zvedla. Pro ty, kdo jsou ochotní soustředit se na skutečné
  porozumění místo mechanického psaní kódu, ale nikdy nebyly příležitosti
  lepší.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sun, 15 Feb 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/junior-developers-learning-path-ai-era.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Kariéra</category>
    </item>
    <item>
      <title>Jetshot: střílečka bez spritů ve Swiftu a SpriteKitu</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/jetshot-ios-game-swift-spritekit.html</link>
      <description>Jak vznikla 2D arkádová střílečka pro iOS ve Swiftu a SpriteKitu: nativní vývoj, level design řízený daty a vektorová grafika.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  S radostí vám představuji svůj nejnovější projekt –
  <a
    href="https://apps.apple.com/us/app/jetshot/id6754814450"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >Jetshot</a
  >, 2D arkádovou střílečku pro iOS. Díky tomuto projektu jsem se mohl ponořit
  hluboko do nativního vývoje her pro iOS a prozkoumat výkonný, a přesto
  nedoceněný framework SpriteKit.
</p>

<p>
  Jetshot je bezplatná arkádová střílečka s postupně rostoucí obtížností,
  navržená na krátké chvíle zábavy, které vám nezaberou moc času. Pokud máte
  zařízení s iOS, budu nadšený, když ji vyzkoušíte a ohodnotíte v App
  Storu!
</p>

<figure class="gallery">
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/jetshot/wave.webp" alt="Záběr ze hry Jetshot: hráčova loď střílí do vlny neonových nepřátel" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/jetshot/boss.webp" alt="Souboj s bossem v Jetshotu s ukazatelem zdraví v horní části obrazovky" />
  <img src="https://roblibs-blog.com/images/jetshot/overdrive.webp" alt="Režim Overdrive: dávka žlutých střel likviduje nepřátelskou palbu" />
  <figcaption>Jetshot na iPhonu. Ve hře není jediný sprite: každý tvar je vektorová grafika definovaná v kódu.</figcaption>
</figure>

<h2>Proč vyvíjet hry ve Swiftu?</h2>

<p>
  Když jsem se rozhodl vyvinout hru čistě pro iOS, byl Swift jasnou volbou.
  Jako kompilovaný jazyk s moderními prvky a čistou syntaxí dělá z vývoje her
  překvapivě příjemnou práci. Jazyk nabízí:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Moderní jazykové prvky</strong> – protokolově orientované
    programování, generika a silnou typovou bezpečnost
  </li>
  <li>
    <strong>Vynikající výkon</strong> – kompilovaný kód běží na zařízeních
    s iOS efektivně
  </li>
  <li>
    <strong>Čistou syntaxi</strong> – oproti Objective-C méně boilerplatu,
    takže herní logika zůstává čitelná
  </li>
  <li>
    <strong>Prvotřídní integraci s iOS</strong> – bezproblémový přístup ke
    všem frameworkům a funkcím iOS
  </li>
</ul>

<p>
  Swift je bohužel úzce svázaný s ekosystémem Applu, a proto se v herním
  průmyslu obecně používá jen zřídka. Většina herních vývojářů dává
  přednost multiplatformním řešením jako Unity nebo Unreal Engine, aby se
  dostali na více platforem najednou. Jetshot ale mířil čistě na iOS,
  takže práce se Swiftem byla skvělá zkušenost bez kompromisů, které
  multiplatformní frameworky často vyžadují.
</p>

<h2>SpriteKit: skrytý klenot od Applu</h2>

<p>
  Jako herní framework jsem zvolil SpriteKit – framework od Applu pro vývoj
  2D her. SpriteKit je výborná technologie, která si zaslouží víc uznání, než
  se jí dostává. Nabízí:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Stromovou strukturu objektů</strong> – přehledná hierarchie grafu
    scény, ve které jsou herní objekty uspořádané
  </li>
  <li>
    <strong>Bohatý systém akcí</strong> – animace a pohyby přes deklarativní,
    snadno použitelné API
  </li>
  <li>
    <strong>Správu scén</strong> – plynulé přechody mezi jednotlivými herními
    obrazovkami
  </li>
  <li>
    <strong>Vestavěnou fyziku</strong> – 2D fyzikální engine připravený
    k použití hned po vybalení
  </li>
  <li>
    <strong>Vestavěné základy</strong> – řadu běžných úkolů herního vývoje
    řeší elegantně sám
  </li>
</ul>

<p>
  Díky systému akcí se dá velká část animací popsat deklarativně a framework
  se postará o řadu běžných starostí herního vývoje, takže se vývojáři můžou
  soustředit na herní logiku místo nízkoúrovňových detailů vykreslování.
</p>

<h2>Smutný osud skvělé technologie</h2>

<p>
  Apple bohužel SpriteKit v posledních letech skoro nerozvíjí. Celá situace mi
  připomíná framework XNA od Microsoftu – výbornou technologii pro vývoj her,
  kterou Microsoft nakonec opustil. Frameworku XNA vdechla nový život open
  source komunita v podobě MonoGame, ale SpriteKit takové štěstí nejspíš mít
  nebude, protože jeho popularita i rozšíření jsou omezené.
</p>

<p>
  Je to opravdu škoda, protože SpriteKit je skutečně vynikající technologie,
  hlavně pro mobilní 2D hry. Nabízí skvělou rovnováhu mezi možnostmi a
  jednoduchostí, takže se v něm dají efektivně vytvářet vyladěné 2D hry. Jeho
  možné zastarání mi přijde jako promrhaná skvělá inženýrská práce.
</p>

<h2>Hra bez spritů ve SpriteKitu</h2>

<p>
  Je tu zajímavý paradox: přestože název SpriteKit napovídá grafiku postavenou
  na spritech, Jetshot nepoužívá jediný sprite. Zvolil jsem jiný přístup –
  veškerá grafika je definovaná programově pomocí vektorového vykreslování,
  podobně jako funguje SVG na webu.
</p>

<p>Tento přístup má několik výhod:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Kontrola z kódu</strong> – všechno se dá přímo ovládat kódem
  </li>
  <li>
    <strong>Dokonalá škálovatelnost</strong> – grafika zůstává ostrá na
    displeji jakékoli velikosti a v jakémkoli rozlišení
  </li>
  <li>
    <strong>Snadné úpravy</strong> – vizuální změny nevyžadují zásahy do
    pipeline pro assety
  </li>
  <li>
    <strong>Menší aplikace</strong> – není potřeba k ní přibalovat žádné
    obrázky
  </li>
</ul>

<p>
  Díky programovému přístupu můžu tvary, barvy i animace definovat celé
  v kódu. Výsledkem je ostrá grafika nezávislá na rozlišení, která vypadá
  dokonale na každém displeji iPhonu, od starších modelů až po nejnovější
  obrazovky Pro Max.
</p>

<h2>Level design řízený daty</h2>

<p>
  Dalším klíčovým prvkem Jetshotu je level design řízený daty. Místo skládání
  levelů ve vizuálním editoru píšu každý z nich ručně jako datovou
  konfiguraci. Pro mě jako programátora je to přirozený a účinný přístup:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Návrh řízený daty</strong> – levely jsou definované jako
    konfigurační data
  </li>
  <li>
    <strong>Dynamické skládání</strong> – hra levely sestavuje za běhu z těchto
    konfigurací
  </li>
  <li>
    <strong>Snadné iterace</strong> – doladit level je jen otázka úpravy
    dat
  </li>
  <li>
    <strong>Konzistence</strong> – když mám parametry všech levelů vedle sebe,
    snadno udržím vyrovnanou křivku obtížnosti
  </li>
</ul>

<p>
  Tento přístup se nehodí pro každý herní žánr, ale pro arkádovou střílečku,
  jako je Jetshot, funguje skvěle. Systém levelů řízený daty umožňuje rychlé
  iterace a zajišťuje, že obtížnost roste vyváženě a férově.
</p>

<h2>Výhody pro vývojářský workflow</h2>

<p>
  Vývoj pro iOS přímo ve Swiftu a SpriteKitu mi v každodenní práci přinesl
  několik výhod, kterým se multiplatformní nástroje nevyrovnají:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Přímý přístup k funkcím iOS</strong> – bez obalových vrstev a
    pluginů
  </li>
  <li>
    <strong>Výborná integrace s Xcode</strong> – prvotřídní nástroje pro
    ladění a profilování
  </li>
  <li>
    <strong>Okamžité testování</strong> – spuštění přímo na zařízení nebo
    v simulátoru bez jakéhokoli exportu
  </li>
  <li>
    <strong>Optimální výkon</strong> – nativní kód běží bez režie
    multiplatformních vrstev
  </li>
</ul>

<p>
  Díky těsnému propojení Swiftu, SpriteKitu a Xcode probíhá vývoj hladce. Když nemusíte bojovat s build systémy ani řešit abstrakční vrstvy nad
  platformami, můžete se plně soustředit na to, aby vaše hra byla
  zábavná.
</p>

<h2>Vyzkoušejte Jetshot ještě dnes</h2>

<p>
  Jetshot je v App Storu zdarma a jeho obtížnost roste postupně. Hra je
  navržená pro rychlou zábavu, která po vás nechce
  hodiny času – ideální na krátké pauzy nebo na cestu do práce.
</p>

<p>
  Pokud máte rádi arkádové střílečky nebo vás zajímá, co se dá ve Swiftu a
  SpriteKitu dokázat, budu moc rád, když si
  <a
    href="https://apps.apple.com/us/app/jetshot/id6754814450"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >stáhnete Jetshot</a
  >
  a vyzkoušíte ho. Vaše hodnocení a zpětná vazba v App Storu pro mě budou
  hodně znamenat a pomůžou hru objevit dalším hráčům!
</p>

<h2>Zamyšlení nad nativním vývojem her pro iOS</h2>

<p>
  Vývoj Jetshotu mě ještě víc utvrdil v tom, jak si cením vývoje pro
  konkrétní platformu. Multiplatformní nástroje mají své místo a často jsou
  pragmatickou volbou, ale práce přímo s nativními technologiemi má něco do
  sebe. Jste blíž hardwaru, máte méně abstrakčních vrstev a můžete využívat
  funkce specifické pro danou platformu bez obezliček.
</p>

<p>
  Swift a SpriteKit možná nejsou pro vývoj her standardní volbou, ale
  u projektů čistě pro iOS nabízejí skvělý vývojářský zážitek. Je škoda, že
  budoucnost SpriteKitu je nejistá, ale i dnes zůstává výkonným nástrojem pro
  tvorbu vyladěných 2D her.
</p>

<p>
  Díky za přečtení a doufám, že vás hraní Jetshotu bude bavit stejně, jako
  mě bavila jeho tvorba!
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 31 Jan 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/jetshot-ios-game-swift-spritekit.html</guid>
      <category>Hry</category>
      <category>iOS</category>
      <category>Swift</category>
    </item>
    <item>
      <title>S AI potřebujete méně npm balíčků, než si myslíte</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/ai-era-rethinking-external-dependencies.html</link>
      <description>Jak AI mění rozhodování mezi npm balíčkem a vlastním kódem – kdy sáhnout po externí knihovně a kdy kvůli dlouhodobé stabilitě napsat vlastní řešení.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  V roce 2026 by si každý vývojář a systémový architekt měl položit jednu
  otázku: potřebujeme v době, kdy kód generuje AI, ještě všechny ty npm balíčky,
  na kterých jsme se stali závislí?
</p>

<p>
  Odpověď není jednoduché ano, nebo ne. Myslím si ale, že AI zásadně mění poměr
  sil v tom, jak bychom o externích závislostech měli přemýšlet, zejména
  u enterprise aplikací, které musí zůstat stabilní a udržovatelné po celé roky.
</p>

<h2>Dilema závislostí</h2>

<p>
  Ujasněme si jednu věc: některé externí knihovny jsou naprosto nezbytné
  a zůstanou takové i nadále. Frameworky jako React, Vue nebo Angular
  představují obrovské ekosystémy, do jejichž testování, optimalizace a řešení
  okrajových případů vložily velké týmy roky práce. Stavět React znovu od nuly
  nechcete a ani byste neměli.
</p>

<p>
  Pak je tu ale druhá kategorie: menší knihovny na formátování textu,
  serializaci dat, validaci, práci s datem a časem, obsluhu formulářů a stovky
  dalších „pomocných“ funkcí. A tady to začíná být zajímavé.
</p>

<p>
  Pokaždé, když do projektu přidáme externí závislost, sázíme na:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Další údržbu</strong> – budou to správce projektu zajímat i za dva
    roky?
  </li>
  <li>
    <strong>Stabilitu</strong> – nerozhodnou se všechno přepsat a rozbít
    zpětnou kompatibilitu?
  </li>
  <li>
    <strong>Kompatibilitu</strong> – bude to fungovat s příští verzí Node,
    Reactu nebo TypeScriptu?
  </li>
  <li><strong>Bezpečnost</strong> – opraví se zranitelnosti včas?</li>
  <li>
    <strong>Velikost bundlu</strong> – neimportujeme megabajty kvůli jedné
    jednoduché funkci?
  </li>
</ul>

<p>
  Při vývoji enterprise aplikací, zvlášť v konzervativním korporátním prostředí,
  potřebujeme <strong>stabilitu nade vše</strong>. Nechceme po půl roce vývoje
  zjistit, že klíčovou závislost už nikdo neudržuje nebo že verze 2.0 vyžaduje
  kompletní přepsání našeho kódu.
</p>

<h2>Tradiční kompromis</h2>

<p>
  Dřív byla kalkulace jednoduchá: psát vlastní řešení bylo drahé. Proč utrácet čas
  vývojářů i peníze za stavbu vlastní validační knihovny, když se dá nainstalovat
  jedním příkazem?
</p>

<p>
  <code>npm install some-validator</code> – hotovo. Problém vyřešen. Funkci
  můžeme pustit ven.
</p>

<p>
  Dávalo to dokonalý smysl v době, kdy byl nejvzácnějším zdrojem čas vývojářů.
  Postavit od nuly i jen středně složitou funkcionalitu znamenalo hodiny psaní
  kódu, testování a debugování. Vzít na sebe riziko externí závislosti se
  v porovnání s náklady na vlastní vývoj vyplatilo.
</p>

<h2>AI mění celou rovnici</h2>

<p>
  Jenže teď je jedna věc jinak:
  <strong>AI drasticky snížila náklady na psaní vlastního kódu.</strong>
</p>

<p>
  Dnes stačí AI asistentovi pro programování popsat, co potřebujete, a během pár
  minut máte funkční implementaci, která dělá přesně to, co chcete. Potřebujete
  formátovat datum podle specifických požadavků vaší byznysové logiky? AI vám to
  vygeneruje. Potřebujete validační pravidla pro svou konkrétní doménu? AI je
  napíše. Potřebujete vlastní serializační formát? Hotovo.
</p>

<p>
  Čas a úsilí potřebné k vytvoření malé až středně velké funkcionality radikálně
  klesly. Co dřív trvalo hodiny nebo dny, dnes zabere minuty.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Když klesnou náklady na vlastní vývoj, zásadně se mění i to, nakolik se
    vyplatí sáhnout po hotovém.
  </p>
</blockquote>

<h2>Nový rámec pro rozhodování</h2>

<p>
  Tahle změna znamená, že potřebujeme nový rámec pro rozhodování, kdy použít
  externí závislost a kdy napsat vlastní řešení. Já o tom teď přemýšlím
  takhle:
</p>

<h3>Externí knihovnu použijte, když:</h3>

<ul>
  <li>
    <strong>Jde o extrémně složitou věc</strong> – celé frameworky, databázové
    ovladače, kryptografické knihovny
  </li>
  <li>
    <strong>Záleží na dodržení standardů</strong> – implementace OAuth, HTTP
    klienty, obsluha protokolů
  </li>
  <li>
    <strong>Knihovna je prověřená praxí</strong> – miliony stažení, roky
    nasazení v produkci
  </li>
  <li>
    <strong>Má aktivní, profesionální údržbu</strong> – stojí za ní firma nebo
    zavedená nadace
  </li>
  <li>
    <strong>Integrace do ekosystému je zásadní</strong> – klíčové závislosti, na
    kterých stojí další nástroje
  </li>
</ul>

<h3>Vlastní řešení napište, když:</h3>

<ul>
  <li>
    <strong>Funkcionalita je malá až středně velká</strong> – dá se
    implementovat na pár stovkách řádků
  </li>
  <li>
    <strong>Požadavky jsou specifické</strong> – potřebujete přesně tohle
    chování, ne jeho 90 %
  </li>
  <li>
    <strong>Záleží na dlouhodobé stabilitě</strong> – enterprise aplikace, které
    musí roky běžet beze změn
  </li>
  <li>
    <strong>Knihovna vypadá opuštěně</strong> – poslední aktualizace je roky
    stará, issues se hromadí
  </li>
  <li>
    <strong>Kvůli drobnostem importujete obří balíčky</strong> – využíváte 1 %
    funkcí knihovny
  </li>
  <li>
    <strong>Strom závislostí je znepokojivý</strong> – jeden balíček s sebou
    stáhne dalších 50
  </li>
</ul>

<h2>Příklad z praxe</h2>

<p>
  Dám vám konkrétní příklad z nedávného projektu. Potřebovali jsme validovat
  e-mail v registračním formuláři. Tradiční přístup by byl nainstalovat
  validační knihovnu:
</p>

<pre><code>npm install validator
</code></pre>

<pre><code>import isEmail from 'validator/lib/isEmail'
</code></pre>

<p>
  Abych byl fér, <code>validator</code> patří k tomu nejlepšímu, co mezi
  závislostmi najdete: je vyzrálý, hojně používaný a sám žádné závislosti nemá.
  Podle mých vlastních pravidel výše je to naprosto rozumná volba. My jsme ale
  potřebovali jednu funkci z desítek, a i když importujeme jen tu jednu, celý
  balíček je pořád závislost, kterou musíme průběžně aktualizovat. Bude ho za
  5 let ještě někdo udržovat? Bude fungovat s budoucími verzemi Node?
</p>

<p>
  Místo toho jsem požádal AI asistenta, aby napsal vlastní validátor e-mailů
  podle našich konkrétních požadavků. O pár minut později, když jsem kód prošel
  a doplnil testy, jsem měl funkci, která dělá přesně to, co potřebujeme, nic
  víc, nic míň. Je <strong>naše</strong>. Máme ji pod kontrolou. Nerozbije se
  s příchodem nové major verze. Nikdy nebude opuštěná. V tom je ten kompromis:
  vzdali jsme se let oprav okrajových případů, které knihovna nasbírala,
  a výměnou získali kód, kterému plně rozumíme.
</p>

<h2>Výhoda vlastnictví</h2>

<p>
  Vlastní kód vygenerovaný pomocí AI má ještě jednu výhodu, která se často
  přehlíží: <strong>plně ho vlastníte a plně mu rozumíte</strong>.
</p>

<p>
  Když použijete externí balíček, věříte kódu, který jste nečetli a kterému
  nejspíš úplně nerozumíte. Když se něco rozbije, jste závislí na tom, že to
  opraví někdo jiný. Když potřebujete drobnou úpravu, buď si balíček forknete
  (a přiděláte si práci s údržbou), nebo ho obejdete (a vyrobíte technický
  dluh).
</p>

<p>S vlastním kódem vygenerovaným pomocí AI získáte:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Plný přehled</strong> – můžete si přečíst a pochopit každý řádek
  </li>
  <li>
    <strong>Snadné úpravy</strong> – potřebujete změnit chování? Prostě kód
    upravíte
  </li>
  <li>
    <strong>Žádné konflikty verzí</strong> – kód není svázaný s cizími cykly
    aktualizací
  </li>
  <li>
    <strong>Zaručenou stabilitu</strong> – mění se jen tehdy, když se tak
    rozhodnete
  </li>
  <li>
    <strong>Příležitost se učit</strong> – váš tým rozumí tomu, jak funguje
  </li>
</ul>

<h2>Stabilita především</h2>

<p>
  V konzervativním enterprise vývoji je stabilita na prvním místě. Když stavíte
  aplikace, které musí spolehlivě běžet 5, 10 nebo 15 let, je každá externí
  závislost potenciální časovaná bomba.
</p>

<p>
  Viděl jsem projekty, které uvízly na mrtvém bodě, protože klíčovou závislost
  přestal někdo udržovat. Sledoval jsem týmy, jak týdny aktualizují balíčky
  kvůli nekompatibilním změnám, o které nikdy nestály. Debugoval jsem záludné
  chyby, které přinesly „minor“ aktualizace.
</p>

<p>
  S AI teď máme reálnou alternativu: napsat si kód sami. Ne proto, že bychom
  byli proti open source nebo spolupráci, ale protože u určitých typů
  funkcionality vede vlastní kód dlouhodobě k lepším výsledkům.
</p>

<h2>Praktická doporučení</h2>

<p>Pokud tenhle přístup chcete zavést, tady je pár praktických doporučení:</p>

<ol>
  <li>
    <strong>Buďte vybíraví</strong> – nepadejte do opačného extrému, kdy se
    vyhýbáte všem závislostem. Soustřeďte se na malé až středně velké utility.
  </li>
  <li>
    <strong>Dokumentujte kód od AI</strong> – přidejte komentáře, co dělá a proč
    jste ho napsali sami.
  </li>
  <li>
    <strong>Pište testy</strong> – ty umí AI vygenerovat taky. Nevynechávejte
    testování jen proto, že se kód psal snadno.
  </li>
  <li>
    <strong>Důkladně kontrolujte</strong> – AI dělá chyby. Před mergem nechte
    kód zkontrolovat zkušené vývojáře.
  </li>
  <li>
    <strong>Držte to jednoduché</strong> – pokud je řešení od AI příliš složité,
    je to signál, že možná přece jen potřebujete knihovnu.
  </li>
  <li>
    <strong>Udržujte si knihovnu vlastních utilit</strong> – vybudujte si
    vlastní sbírku funkcí, kterým věříte.
  </li>
</ol>

<h2>Kulturní posun</h2>

<p>
  Jde o kulturní posun v tom, jak stavíme software. JavaScriptový ekosystém roky
  podporoval přístup „nainstaluj všechno“ – známé jsou případy balíčků s pár
  řádky kódu, které měly miliony stažení.
</p>

<p>
  Tahle kultura ale vznikla ve světě před AI, kdy bylo psaní kódu drahé. Teď
  žijeme v jiném světě a naše postupy se musí vyvíjet s ním.
</p>

<p>
  Nejde mi o syndrom NIH (Not Invented Here), kdy týmy arogantně odmítají
  cokoli zvenčí. Jde mi o promyšlenější rozhodování, které bere v úvahu kontext
  a počítá s vlastním vývojem s pomocí AI jako s legitimní možností – zejména
  u enterprise aplikací, kde má přednost dlouhodobá stabilita.
</p>

<h2>Pohled do budoucna</h2>

<p>
  Myslím, že se tenhle trend bude zrychlovat. S tím, jak budou AI nástroje pro
  programování schopnější a čím víc vývojářů se je naučí efektivně používat,
  uvidíme:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Méně mikrobalíčků</strong> – bude menší potřeba jednoúčelových
    pomocných knihoven
  </li>
  <li>
    <strong>Více interních knihoven</strong> – firmy si budou budovat sbírky
    vlastních utilit
  </li>
  <li>
    <strong>Vyšší laťku pro závislosti</strong> – externí balíčky budou
    potřebovat pádnější zdůvodnění
  </li>
  <li>
    <strong>Konsolidaci kolem velkých frameworků</strong> – skutečně nezbytné
    knihovny si udrží dominantní postavení
  </li>
  <li>
    <strong>Lepší vlastnictví kódu</strong> – týmy budou svému kódu rozumět
    hlouběji
  </li>
</ul>

<p>
  Neznamená to, že externí závislosti zmizí. Znamená to, že se mění rovnováha.
  Váhy, které se dřív výrazně přikláněly k „npm install“, se vyrovnávají
  a v mnoha případech se už naklánějí k „napišme si to sami“.
</p>

<h2>Závěr</h2>

<p>
  Každý systémový architekt a senior vývojář by měl s ohledem na schopnosti AI
  přehodnotit svou strategii závislostí. Stará pravidla o tom, kdy si něco
  napsat sám a kdy sáhnout po hotovém, se mění.
</p>

<p>
  U malé až středně velké funkcionality udělala AI z vlastního vývoje rychlou,
  levnou a praktickou možnost. Když k tomu připočtete stabilitu, kterou přináší
  vlastnictví kódu, rovnice se dramaticky mění – zejména u dlouho žijících
  enterprise aplikací.
</p>

<p>
  Otázka nezní „potřebujeme ještě externí knihovny?“, ale „které externí
  knihovny opravdu potřebujeme?“ A odpověď čím dál častěji zní: méně, než si
  myslíme.
</p>

<p>
  <strong
    >AI nám nepomáhá jen psát kód rychleji. Mění i to, jaký kód bychom vůbec
    měli psát.</strong
  >
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Fri, 23 Jan 2026 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/ai-era-rethinking-external-dependencies.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Vývoj webu</category>
    </item>
    <item>
      <title>AI originální design zhodnotí, ne znehodnotí</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/ai-design-paradox-value-of-uniqueness.html</link>
      <description>Proč designy generované AI mohou zaplavit trh průměrností – a proč tím lidská kreativita a jedinečný pohled získají větší hodnotu než kdy dřív.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Panuje rozšířený předpoklad, že AI nejvíc ohrožuje kreativní profese, jako je
  webdesign, grafický design nebo vizuální umění. A na první pohled to dává
  dokonalý smysl. Dnes stačí zadat AI prompt a během několika sekund máte
  vizuálně ohromující web s funkčním HTML a CSS. Bariéra pro vytvoření
  „hezkého“ designu v podstatě padla.
</p>

<p>
  Myslím si ale, že nám v tomhle příběhu chybí zásadní kousek. Co se stane, až
  trh zaplaví miliony, nebo dokonce miliardy takových designů vygenerovaných AI?
  Odpověď vás možná překvapí a má hluboké důsledky pro designéry, umělce
  i kohokoli v kreativních oborech.
</p>

<h2>Stroj na průměrnost</h2>

<p>
  Design generovaný AI má jeden zásadní problém: AI tvoří na základě vzorců
  a predikcí. Byla natrénovaná na obrovských datových sadách a takto získané
  znalosti používá k tomu, aby předpověděla, co je vizuálně, společensky, emocionálně
  a profesně přijatelné. Z těchto vzorců pak skládá designy.
</p>

<p>
  Jinými slovy, AI optimalizuje na to, co funguje <strong>v průměru</strong>. Je
  to v podstatě stroj na průměrnost, i když velmi sofistikovaný. Tíhne
  k průměru, ke středu, k bezpečnému a osvědčenému. Není to kritika technologie –
  tak prostě funguje.
</p>

<blockquote>
  <p>
    AI netvoří z inspirace ani z vize. Předpovídá, co fungovalo dřív, a opakuje
    to v různých obměnách.
  </p>
</blockquote>

<p>
  A ano, pokud jako designér odvádíte průměrnou práci, rozhodně máte důvod
  k obavám. Pokud se vaše návrhy nedají odlišit od toho, co umí vygenerovat AI,
  soupeříte přímo s nástrojem, který pracuje rychleji, levněji a nikdy nespí.
</p>

<h2>Blížící se přesycení</h2>

<p>
  Teď ale začíná ta zajímavá část. Designy vygenerované AI nás dnes často
  ohromí. Jsou čisté, moderní a profesionálně provedené. Splňují všechny body,
  podle kterých jsme se naučili poznávat „dobrý design“.
</p>

<p>
  Co se ale stane za rok? Za dva? Za pět let? Až internet zaplaví nespočet webů,
  grafik a vizuálního obsahu vygenerovaného AI, které se všechny řídí podobnými
  vzorci, jsou optimalizované na stejné metriky a tíhnou ke stejnému
  estetickému středu?
</p>

<h3>Lidský smysl pro vzorce</h3>

<p>
  Lidé jsou v rozpoznávání vzorců mimořádně dobří. Vyvineme si instinktivní
  schopnost rozlišit:
</p>

<ul>
  <li>Obsah vygenerovaný čistě AI</li>
  <li>Práci zkušeného designéra vylepšenou AI nástroji</li>
  <li>Čistě lidskou práci bez pomoci AI</li>
</ul>

<p>
  Myslím, že začátek tohoto posunu už vidíme. Podívejte se, jak lidé na
  sociálních sítích reagují na obsah vygenerovaný AI: roste citlivost, skoro až
  alergická reakce, na práci, která působí „jako od AI“. Lidé pro ni získávají
  intuitivní cit, i když nedokážou přesně pojmenovat, co ji prozrazuje.
</p>

<h2>Hodnota se obrací</h2>

<p>
  A tady vzniká paradox. Jak se design generovaný AI stává všudypřítomným,
  zároveň ztrácí na hodnotě. Co bylo včera působivé, je zítra všední. Základní
  úroveň se dramaticky posouvá.
</p>

<p>
  V takovém prostředí je skutečně jedinečný, promyšlený design vytvořený lidmi
  čím dál vzácnější, a proto i čím dál cennější. Designér, který dokáže vytvořit
  něco, co nezapadá do předvídatelných vzorců, a který do své práce vnáší
  skutečnou vizi a odvahu tvůrčně riskovat, vynikne víc než kdy dřív.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Ve světě algoritmické stejnosti je lidská jedinečnost tím největším
    rozlišovacím znakem.
  </p>
</blockquote>

<h3>Autenticita se cení</h3>

<p>
  Tenhle vzorec už jsme viděli v jiných oborech. Když digitální fotografie
  umožnila komukoli bez námahy pořídit technicky dokonalou fotku, umělecká
  fotografie tím na hodnotě získala, ne ztratila. Když Auto-Tune zpřístupnil
  intonačně dokonalý zpěv každému, syrovější a autentičtější hudební výkony si
  získaly nové uznání.
</p>

<p>
  S designem se stane totéž. Jak základní kvalita roste, ale zároveň se stává
  uniformní, poroste i cena skutečné kreativity, originálního myšlení a lidského
  rukopisu.
</p>

<h2>Co to znamená pro designéry</h2>

<p>
  Pokud jste designér, grafik nebo se jinak živíte kreativní prací, tady je, na
  čem teď záleží víc než kdy dřív:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Rozvíjejte svůj vlastní hlas</strong> – nehoňte se za trendy
    a nesnažte se kopírovat, co funguje. Najděte, v čem je váš pohled jedinečný,
    a stavte právě na tom
  </li>
  <li>
    <strong>Nebojte se tvůrčího rizika</strong> – bezpečné, předvídatelné volby
    jsou přesně to, v čem AI vyniká. Vaše hodnota je v tom, že jdete tam, kam
    algoritmy nepůjdou
  </li>
  <li>
    <strong>Do hloubky pochopte to „proč“</strong> – nesnažte se jen o to, aby
    věci dobře vypadaly. Pochopte, proč fungují, co sdělují a jakému hlubšímu
    účelu slouží
  </li>
  <li>
    <strong>Berte AI jako nástroj, ne jako náhradu</strong> – nechte AI dělat
    rutinu, ať vám zbude víc času a energie na opravdu kreativní práci
  </li>
  <li>
    <strong>Přinášejte hodnotu nad rámec estetiky</strong> – myslete na
    uživatelský zážitek, emocionální dopad, storytelling, soulad se značkou
    a všechny další vrstvy, kterým AI do hloubky nerozumí
  </li>
</ul>

<h2>Univerzální ponaučení</h2>

<p>
  Tohle není rada jen pro designéry. Je to základní ponaučení pro každou profesi
  v éře AI: <strong>nebuďte průměrní</strong>.
</p>

<p>
  Pokud je vaše práce obyčejná, předvídatelná nebo průměrná, soupeříte přímo
  s AI. A v tomhle souboji prohrajete. Pokud ale dokážete přinést něco skutečně
  jedinečného, přidat opravdovou hodnotu nad rámec standardu a odmítáte se
  spokojit s obyčejností, AI vás neohrožuje – naopak znásobuje vaši hodnotu.
</p>

<p>
  Příští roky oddělí ty, kdo se vezou na tom, že jsou „dost dobří“, od těch, kdo
  se ženou k tomu, aby byli opravdu výjimeční. Průměrná práce se stane běžným
  zbožím. Výjimečná bude cennější než kdy dřív.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Ve světě, kde AI zvládne okamžitě odvést kompetentní práci, už kompetentnost
    nestačí. Excelence je nové minimum, pokud má člověk zůstat relevantní.
  </p>
</blockquote>

<h2>Závěr</h2>

<p>
  Je v tom krásná ironie: právě technologie, která zdánlivě ohrožuje kreativní
  profese, může ve skutečnosti zvýšit hodnotu opravdové kreativity. Jak AI
  zaplavuje trh sofistikovanou průměrností, stává se lidská jedinečnost tím
  nejvzácnějším zdrojem.
</p>

<p>
  Pokud jste tedy designér a máte z AI obavy, nesoupeřte s ní na jejím hřišti.
  Nesnažte se rychleji chrlit „dost dobrou“ práci. Soustřeďte se místo toho na
  to, co AI ze své podstaty neumí: být skutečně, nepředvídatelně a odvážně
  kreativní. Právě v tom je vaše hodnota a v éře AI bude jen růst.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Mon, 22 Dec 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/ai-design-paradox-value-of-uniqueness.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Kariéra</category>
    </item>
    <item>
      <title>Znal jsem CSS příliš dobře na to, abych pochopil Tailwind</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/when-experience-becomes-obstacle.html</link>
      <description>Jak jsem se kvůli hluboké znalosti CSS roky bránil Tailwindu – osobní příběh o tom, kdy nás zkušenost zaslepí vůči inovacím a proč se i experti můžou mýlit.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  CSS píšu prakticky od chvíle, kdy vzniklo. Za ta léta jsem dokonale zvládl
  všechny nuance kaskády, pravidla specificity i umění psát udržovatelné
  styly. Byl jsem na tuhle odbornost hrdý. Jenže nepříjemná pravda je taková,
  že právě kvůli ní jsem neviděl jedno z nejvýznamnějších zlepšení v tom, jak
  stylujeme webové aplikace.
</p>

<p>
  Tohle je příběh o Tailwind CSS, ale hlavně je to příběh o tom, jak může být
  zkušenost někdy naší největší překážkou v dalším růstu.
</p>

<h2>Kaskádové myšlení</h2>

<p>
  Slovo „cascading“ (kaskádové) v názvu Cascading Style Sheets není náhoda.
  CSS vzniklo s konkrétní filozofií: globální pravidla platí pro celý
  dokument. Když na stejný prvek míří několik pravidel, o vítězi rozhoduje
  kaskáda – podle původu, specificity a pořadí ve zdrojovém kódu. Dědičnost
  přitom předává vlastnosti jako barvu nebo písmo z rodičovského prvku na
  potomky.
</p>

<p>
  Po desetiletí to dávalo dokonalý smysl. Servery renderovaly kompletní HTML
  stránky a CSS nabízelo krásný způsob, jak z jednoho centrálního místa
  definovat konzistentní vzhled. Napiš jednou, použij všude. Kaskáda byla
  elegantní, efektivní a přesně to, co jsme potřebovali.
</p>

<p>
  Když se začala objevovat řešení pro stylování v JavaScriptu, okamžitě jsem
  je zavrhl. <strong>Tohle jde proti všemu, na čem CSS stojí,</strong> říkal
  jsem si. A když pak přišel Tailwind se svým utility-first přístupem? Byl
  jsem upřímně zděšený.
</p>

<h2>Zděšení z utility tříd</h2>

<p>
  Dodnes si pamatuju své první setkání s kódem v Tailwindu. Nekonečné řetězce
  záhadných názvů tříd, které zaplevelovaly HTML:
</p>

<pre><code>&lt;div class="flex items-center justify-between p-4 bg-white rounded-lg shadow-md hover:shadow-lg transition-shadow duration-200"&gt;
</code></pre>

<p>
  „To nemyslíte vážně,“ říkal jsem kolegům. „Tohle je přesně to, proti čemu
  jsme roky bojovali. Jsou to inline styly s kroky navíc. Porušuje to
  oddělení zodpovědností. Údržba bude noční můra. Tohle je antipattern!“
</p>

<p>
  Byl jsem přesvědčený, že kdo tyhle zjevné problémy nevidí, prostě CSS
  dostatečně do hloubky nerozumí. Že jsou to naivní vývojáři, které svedl
  nový nablýskaný nástroj a kteří nedokážou ocenit eleganci správně
  strukturovaných stylů.
</p>

<p>
  <strong>Mýlil jsem se.</strong>
</p>

<h2>Svět se změnil a já si toho nevšiml</h2>

<p>
  Můj úsudek zastřený zkušenostmi přehlédl jednu věc: svět webového vývoje se
  zásadně proměnil. Už jsme nestavěli stránky renderované na serveru. Stavěli
  jsme aplikace založené na komponentách.
</p>

<p>
  Ve světě komponent se kaskáda, pro kterou bylo CSS navržené, mění z výhody
  v přítěž. Vue a Angular mají aspoň vestavěné styly omezené na komponentu,
  ale v Reactu – kde trávím většinu času – jste na to sami. Když stavíte
  izolované komponenty s obyčejnými CSS soubory:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Globální styly se stávají nebezpečnými</strong> – změna stylu
    v jedné komponentě může nečekaně ovlivnit jinou
  </li>
  <li>
    <strong>Pojmenování se mění v noční můru</strong> – abyste se vyhnuli
    konfliktům, potřebujete čím dál složitější názvy ve stylu BEM
  </li>
  <li>
    <strong>Velikost bundlu roste lineárně</strong> – každá nová komponenta
    přidá další CSS, i když používá podobné styly
  </li>
  <li>
    <strong>Přepínání kontextu snižuje produktivitu</strong> – skákání mezi
    HTML a CSS soubory vytrhává ze soustředění
  </li>
</ul>

<p>
  Shadow DOM se pokusil vyřešit problém zapouzdření, ale neodstranil zásadní
  potíž s bobtnajícím CSS ani mentální zátěž spojenou s údržbou oddělených
  stylů.
</p>

<h2>Prozření s Tailwindem</h2>

<p>
  Když jsem Tailwindu konečně dal poctivou šanci, něco mi docvaklo.
  „Problémy“, které jsem v něm viděl, byly ve skutečnosti řešením problémů,
  které jsem si odmítal přiznat:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Žádné vymýšlení názvů</strong> – nespočet hodin jsem strávil
    debatami o názvech tříd. S Tailwindem prostě popíšete, co chcete
  </li>
  <li>
    <strong>Kolokace</strong> – styly jsou zapsané přímo na prvku, takže
    jejich změna nemůže ovlivnit jiné komponenty
  </li>
  <li>
    <strong>Velikost bundlu se ustálí</strong> – CSS přestane růst spolu
    s aplikací, protože pořád znovu používáte stejné utility třídy
  </li>
  <li>
    <strong>Okamžitá vizuální zpětná vazba</strong> – změníte třídu, vidíte
    výsledek, žádné přepínání mezi soubory
  </li>
</ul>

<p>
  Nelíbí se vám dlouhé řetězce tříd? Použijte vzor s funkcí <code>cn()</code>
  a rozdělte je na víc řádků. Nejde o součást samotného Tailwindu, je to jen
  malá pomocná funkce postavená na clsx a tailwind-merge, kterou proslavilo
  shadcn/ui. Strukturu máte zcela ve svých rukou:
</p>

<pre><code>className={cn(
  "flex items-center justify-between",
  "p-4 bg-white rounded-lg",
  "shadow-md hover:shadow-lg",
  "transition-shadow duration-200"
)}
</code></pre>

<p>
  Tailwind neignoroval principy CSS z neznalosti. Rozpoznal, že tyhle
  principy vznikly pro jinou dobu, a nabídl pragmatické řešení pro dnešní
  svět komponent.
</p>

<h2>Zadostiučinění v éře AI</h2>

<p>
  A pak přišel vývoj s pomocí AI a ukázalo se, že přístup Tailwindu byl skoro
  prorocký.
</p>

<p>
  Když AI požádáte o nastylování komponenty, je Tailwind dokonalý jazyk. Styly
  jsou deklarativní, explicitní a přímo navázané na prvky. Není potřeba
  rozumět složitým vztahům v kaskádě, nemusíte nic hledat v oddělených
  souborech ani se bát nechtěných vedlejších efektů.
</p>

<p>
  AI si přečte komponentu s Tailwindem a okamžitě přesně ví, jak vypadá. Styly
  dokáže precizně upravovat, protože všechno má přímo před sebou – explicitně
  a pohromadě. Přímočarost, kterou jsem kdysi odmítal jako primitivní, se
  ukázala být přesně tím, co moderní nástroje potřebovaly.
</p>

<blockquote>
  <p>To, čemu jsem říkal antipattern, ve skutečnosti předběhlo dobu.</p>
</blockquote>

<h2>Lekce pokory</h2>

<p>
  Tahle zkušenost mě naučila něco cenného o odbornosti. Hluboké znalosti
  v jakémkoli oboru vytvářejí mentální modely, silné názory na to, jak by věci
  <em>měly</em> fungovat. Tyhle modely jsou většinou užitečné, ale můžou se
  z nich stát i vězení.
</p>

<p>Když nový přístup odporuje vašemu mentálnímu modelu, máte dvě možnosti:</p>

<ol>
  <li>Usoudit, že nový přístup je špatně, protože nezapadá do vašeho modelu</li>
  <li>Zpochybnit, jestli váš model v současném kontextu ještě platí</li>
</ol>

<p>
  Já jsem až příliš dlouho volil první možnost. Moje odbornost v tom,
  „jak má CSS fungovat“, mi zakryla skutečnost, že problémy, které mělo CSS
  řešit, se mezitím změnily.
</p>

<h2>Zkušenost vs. přizpůsobivost</h2>

<p>
  Neznamená to, že je zkušenost bezcenná. Ani zdaleka. Díky zkušenosti
  rozpoznáváme vzorce, vyhýbáme se známým nástrahám a máme základ pro
  pochopení nových konceptů.
</p>

<p>Zkušenost ale potřebuje společníka: <strong>intelektuální pokoru.</strong></p>

<ul>
  <li>
    Když se něco nového prosazuje navzdory vašim námitkám, zeptejte se sami
    sebe, <em>proč</em> to má úspěch
  </li>
  <li>
    Když mladší vývojáři přijmou něco, co vy odmítáte, připusťte, že možná
    vidí něco, co vy ne
  </li>
  <li>
    Když vaše kritika zní jako „takhle to přece nebylo navržené“, zpochybněte,
    jestli ten původní návrh ještě platí
  </li>
</ul>

<p>
  Technologie jako Tailwind neuspěly s požehnáním zkušených vývojářů – často
  uspěly navzdory našim námitkám. Obor šel dál a někteří
  z nás nerudných veteránů nakonec museli přiznat, že jsme se mýlili.
</p>

<h2>Jak dál</h2>

<p>
  Dnes je Tailwind v moderním webovém vývoji v podstatě standardem. Komunita
  vyrostla, nástroje jsou výborné a i ti nejskeptičtější vývojáři se z velké
  části nechali přesvědčit. Jsem jedním z nich.
</p>

<p>
  Tuhle lekci se ale snažím mít pořád na paměti: až se příště objeví něco
  nového, co bude odporovat mému hluboce zakořeněnému přesvědčení o tom, „jak
  by věci měly fungovat“, zkusím se zastavit. Zkusím pochopit, jaký problém to
  řeší, pro jaký kontext to vzniklo a jestli jsou moje mentální modely ještě
  aktuální.
</p>

<p>
  Protože někdy je ten nerudný starý vývojář, přesvědčený, že se všichni
  ostatní mýlí… právě tím, kdo se potřebuje naučit něco nového.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Fri, 28 Nov 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/when-experience-becomes-obstacle.html</guid>
      <category>Vývoj webu</category>
      <category>Kariéra</category>
    </item>
    <item>
      <title>AI zvedne programátorům laťku</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/ai-future-programmers-depth-understanding.html</link>
      <description>Proč AI od vývojářů vyžaduje hlubší porozumění a jak nás posouvá od mechanického psaní kódu k návrhu architektury systémů.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Hlavně mezi lidmi mimo IT koluje rozšířená představa: AI nahradí programátory,
  protože umí generovat kód. Stačí požádat ChatGPT, ať „vytvoří todo aplikaci“,
  a bum, máte funkční kód. Tak k čemu budeme v budoucnu ještě potřebovat
  vývojáře, ne?
</p>

<p>
  To je ale hodně daleko od pravdy. Myslím si, že AI bude mít přesně opačný
  efekt: budoucí programátoři budou muset věcem rozumět
  <strong>hlouběji</strong>, ne méně. Vysvětlím proč.
</p>

<h2>Rozdíl mezi kodérem a vývojářem</h2>

<p>
  Nejdřív je potřeba rozlišit dva typy lidí, kteří pracují s kódem:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Kodér</strong> – někdo, kdo mechanicky implementuje zadání, píše
    řádky kódu bez velkého přemýšlení a v podstatě funguje jako lidský generátor
    kódu
  </li>
  <li>
    <strong>Vývojář</strong> – někdo, jehož odbornost spočívá v tom, že rozumí,
    jak věci fungují, navrhuje architekturu a stará se o to, aby kód i projekty
    zůstaly dlouhodobě udržovatelné
  </li>
</ul>

<p>
  A teď to podstatné:
  <strong>první skupina opravdu ohrožená je.</strong>
  Pokud vaše práce spočívá čistě v mechanické produkci kódu, AI to už dnes
  zvládne lépe a rychleji. Pro druhou skupinu, skutečné vývojáře, ale AI hrozbou
  není. Je to pro ně mocný urychlovač.
</p>

<h2>Iluze jménem todo aplikace</h2>

<p>
  Když někdo vidí, jak AI bezchybně vygeneruje todo aplikaci, myslí si, že
  programování je vyřešená věc. Tím ale jen ukazuje, že zásadně nechápe, co
  vývoj softwaru doopravdy obnáší.
</p>

<p>
  Jednoduchá ukázková aplikace není skutečná produkční aplikace. Reálné projekty
  musí řešit:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Požadavky na kvalitu</strong> – standardy kódu, procesy code review
  </li>
  <li>
    <strong>Udržovatelnost</strong> – bude tomu někdo rozumět i za rok?
  </li>
  <li>
    <strong>Testování</strong> – unit testy, integrační testy, E2E testy
  </li>
  <li>
    <strong>Nároky na uživatelský zážitek</strong> – přístupnost, výkon,
    responzivita
  </li>
  <li>
    <strong>Provozní složitost</strong> – nasazování, monitoring, škálování
  </li>
  <li>
    <strong>Solidní architekturu</strong> – modularita, oddělení zodpovědností
  </li>
  <li>
    <strong>Převod byznysové logiky do kódu</strong> – pochopení toho, co klient
    doopravdy potřebuje
  </li>
</ul>

<p>
  AI umí vygenerovat todo aplikaci. Ale dokáže navrhnout škálovatelnou
  architekturu pro systém s miliony uživatelů? Dokáže se kvalifikovaně
  rozhodnout, jak optimalizovat databázi pod velkou zátěží? Dokáže převést
  vágní byznysové požadavky na fungující software? Dokáže vyvážit technický dluh
  a tlak na termín dodání?
</p>

<p>
  <strong>Ne.</strong> Na to je potřeba hluboké porozumění, zkušenosti a úsudek,
  které AI nemá.
</p>

<h2>Laťka očekávání stoupá</h2>

<p>
  Zajímavé je, že s tím, jak se technologie vyvíjejí, rostou i naše nároky. Před
  dvaceti lety byl web, který se načítal 5 sekund, v pořádku. Dnes uživatelé
  čekají, že se stránka načte za méně než sekundu. Očekáváme bezchybné
  zobrazení na mobilu, splnění požadavků na přístupnost, bezpečnost jako
  samozřejmost a hladký uživatelský zážitek.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Laťka toho, co považujeme za „dobrý software“, se neustále zvedá a AI ji jen
    posouvá ještě výš.
  </p>
</blockquote>

<p>
  AI možná usnadní napsání první verze kódu, ale očekávání klientů a složitost
  projektů rostou rychleji než schopnosti AI. Propast mezi „u mě to funguje“
  a „systém připravený na produkci“ se ve skutečnosti nezmenšuje, ale
  zvětšuje.
</p>

<h2>Osvobození od rutiny</h2>

<p>
  Pro vývojáře, kteří se rádi učí, je to vlastně <strong>dobrá zpráva</strong>.
  Když mechanickou část programování převezme AI, můžeme se soustředit na to,
  na čem opravdu záleží:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Návrh architektury</strong> – jak by spolu měly komponenty
    komunikovat, aby byl kód co nejlépe udržovatelný?
  </li>
  <li>
    <strong>Byznysová logika</strong> – co klient skutečně potřebuje nad rámec
    toho, o co si řekl?
  </li>
  <li>
    <strong>Optimalizace výkonu</strong> – kde jsou úzká hrdla a jak je
    odstranit?
  </li>
  <li>
    <strong>Návrh databáze</strong> – jak strukturovat data pro současné
    i budoucí potřeby?
  </li>
  <li>
    <strong>Spolehlivost systému</strong> – jak elegantně zvládat selhání?
  </li>
  <li>
    <strong>Bezpečnost</strong> – co se může pokazit a jak tomu předejít?
  </li>
</ul>

<p>
  Dřív padla většina času na psaní boilerplate kódu a jen zlomek na přemýšlení
  o architektuře. AI může tenhle poměr obrátit. Teď můžeme většinu času věnovat
  těžkým problémům, které skutečně přinášejí hodnotu.
</p>

<h2>AI jako nástroj pro rychlejší učení</h2>

<p>
  Je tu ještě jeden zásadní aspekt: AI vám nepomáhá jen rychleji programovat –
  pomáhá vám <strong>rychleji se učit</strong>. Když pracujete s novou technologií,
  AI vám dokáže vysvětlit koncepty, ukázat příklady a pomoct rychle pochopit
  vzory.
</p>

<p>
  Pro vývojáře, kteří se chtějí neustále učit, je to zásadní změna. Můžete se do
  témat ponořit hlouběji, prozkoumat víc technologií a vybudovat si širší
  a hlubší porozumění, než bylo dřív možné. Omezujícím faktorem už není přístup
  k informacím – je to vaše ochota učit se.
</p>

<h3>Vyžaduje to ale aktivní učení</h3>

<p>
  A tady je ten klíčový bod: kód vygenerovaný AI nemůžete jen kopírovat, aniž
  byste mu rozuměli. Pokud to děláte, jste v podstatě jen lidská kopírka –
  a ano, tahle role zmizí.
</p>

<p>
  Pokud ale AI používáte jako nástroj, který vám pomáhá pochopit, <em>proč</em>
  kód funguje tak, jak funguje, prozkoumat různé přístupy a naučit se nové
  vzory, pak svou odbornost ve skutečnosti prohlubujete, a ne nahrazujete.
</p>

<h2>Vyšší nároky na budoucí vývojáře</h2>

<p>
  Tím se dostávám ke své hlavní tezi:
  <strong
    >budoucí programátoři budou muset věcem rozumět hlouběji, ne
    méně</strong
  >.
</p>

<p>
  Když je psaní kódu snazší, konkurenční výhoda se přesouvá k porozumění:
</p>

<ul>
  <li>Porozumění složitým systémům a tomu, jak na sebe vzájemně působí</li>
  <li>Porozumění byznysovým doménám a potřebám uživatelů</li>
  <li>Porozumění výkonnostním charakteristikám a kompromisům</li>
  <li>Porozumění bezpečnostním dopadům a rizikům</li>
  <li>Porozumění dynamice týmu a komunikaci</li>
</ul>

<p>
  Ve světě s AI se nebude dařit těm vývojářům, kteří napíšou nejvíc kódu – ale
  těm, kteří se nejlépe rozhodnou, jaký kód psát a jak ho strukturovat.
</p>

<h2>Faktor odpovědnosti: proč klienti potřebují lidi</h2>

<p>
  V debatách o tom, jestli AI nahradí vývojáře, se často přehlíží další zásadní
  aspekt: <strong>odpovědnost a ručení</strong>.
</p>

<p>
  Když si klient najme vývojářský tým nebo softwarovou firmu, nekupuje si jen
  kód. Předává odpovědnost za kritickou součást svého byznysu, protože ji nechce
  nebo nemůže řešit sám. Potřebuje:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Někoho, kdo nese odpovědnost</strong> – člověka nebo tým, který
    odpovídá za výsledky
  </li>
  <li>
    <strong>Právní záruky</strong> – smlouvy, garance a krytí odpovědnosti za
    škodu
  </li>
  <li>
    <strong>Profesní odpovědnost</strong> – splnění požadavků a standardů
    kvality
  </li>
  <li>
    <strong>Vlastníka problémů</strong> – někoho, kdo problémy opraví, když se
    objeví
  </li>
  <li>
    <strong>Dlouhodobou podporu</strong> – údržbu, aktualizace a další rozvoj
    systému
  </li>
</ul>

<p>
  <strong>Nic z toho AI poskytnout nedokáže.</strong> Když vám selže aplikace,
  nemůžete zažalovat ChatGPT. Nemůžete hnát GitHub Copilot k odpovědnosti za
  bezpečnostní incident. Nemůžete chtít, aby Claude ve tři ráno opravoval chyby
  v produkci.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Klienti si nekupují jen kód – kupují si odpovědnost, ručení a klidné
    spaní.
  </p>
</blockquote>

<h3>Právní a obchodní realita</h3>

<p>
  Z právního a obchodního hlediska AI nikdy nebude schopná nahradit lidský prvek
  v profesionálním vývoji softwaru. Firmy potřebují:
</p>

<ul>
  <li>Někoho, s kým podepíšou smlouvu</li>
  <li>Někoho, kdo převezme právní odpovědnost za dodané výstupy</li>
  <li>Někoho, kdo zaručí kvalitu a dodržení termínů</li>
  <li>Někoho, koho lze volat k odpovědnosti, když se něco pokazí</li>
  <li>
    Někoho, kdo rozumí jejich byznysu a dokáže převést potřeby na konkrétní
    řešení
  </li>
</ul>

<p>
  Pokud jako vývojář jen píšete kód a za výsledek nenesete žádnou odpovědnost,
  pak ano, vaše pozice může být ohrožená. Ale pokud jste někdo, kdo bere
  projekty za své, rozumí potřebám klienta, ručí za kvalitu a stojí si za svou
  prací, to AI nahradit nedokáže.
</p>

<p>
  S tím, jak AI přebírá čím dál víc mechanického psaní kódu, má
  <em>lidská odpovědnost</em> ve skutečnosti ještě větší cenu. Klienti budou
  platit prémiové sazby vývojářům a týmům, u kterých se můžou spolehnout, že
  jejich systémy dodají, budou je podporovat a ponesou za ně odpovědnost.
</p>

<h2>Riziko stagnace</h2>

<p>
  Jedno skutečné riziko tu ale je: <strong>vývojáři, kteří se přestanou
  učit</strong>. Pokud zpohodlníte a budete se úplně spoléhat na AI, aniž byste
  rozuměli principům, na kterých věci stojí, děláte ze sebe přežitek.
</p>

<p>
  Je to podobné jako s kalkulačkami. Ty nevytlačily matematiky – vytlačily lidi,
  kteří uměli jen počítat. Matematici, kteří rozuměli hlubším souvislostem, se
  stali cennějšími, ne naopak.
</p>

<p>
  S programováním to bude stejné. Ti, kdo rozumí základům informatiky,
  softwarové architektuře, návrhu systémů a byznysové logice, budou mít větší
  cenu. Ti, kdo uměli jen psát syntaxi, zjistí, že se z jejich dovedností stalo
  běžné zboží.
</p>

<h2>Praktické rady pro vývojáře</h2>

<p>Co by tedy vývojáři měli udělat, aby se na tuhle budoucnost připravili?</p>

<ol>
  <li>
    <strong>Soustřeďte se na základy</strong> – do hloubky pochopte algoritmy,
    datové struktury, sítě a databáze
  </li>
  <li>
    <strong>Naučte se navrhovat systémy</strong> – studujte, jak se navrhuje
    architektura rozsáhlých systémů a proč
  </li>
  <li>
    <strong>Pochopte byznys</strong> – naučte se převádět byznysové potřeby na
    technická řešení
  </li>
  <li>
    <strong>Ovládněte debugging</strong> – naučte se dobře hledat a opravovat
    chyby ve složitých systémech
  </li>
  <li>
    <strong>Trénujte architekturu</strong> – navrhujte systémy, ne jen pište kód
  </li>
  <li>
    <strong>Komunikujte efektivně</strong> – naučte se vysvětlovat technické
    koncepty netechnickým lidem
  </li>
  <li>
    <strong>Nikdy se nepřestávejte učit</strong> – neustále zkoumejte nové
    technologie, vzory a přístupy
  </li>
</ol>

<p>
  A hlavně:
  <strong>používejte AI jako nástroj k učení, ne jako náhradu přemýšlení</strong>.
  Když AI vygeneruje kód, pochopte ho. Zpochybňujte ho. Vylepšete ho. Berte ho
  jako výchozí bod pro hlubší zkoumání, ne jako konečnou odpověď.
</p>

<h2>Co z toho plyne</h2>

<p>
  Vezme AI programátorům práci? Ano, těm, kteří jen píšou kód. Ale pro skutečné
  vývojáře – ty, kdo řeší problémy, architekty a lidi, kteří se celý život učí –
  AI hrozbou není. Je to nejmocnější nástroj, jaký jsme kdy měli.
</p>

<p>
  Budoucnost nepatří těm, kdo umí rychle psát syntaxi. Patří těm, kdo do
  hloubky rozumí systémům, umí dělat dobrá architektonická rozhodnutí, dokážou
  převést byznysové potřeby do technické reality a nikdy se nepřestanou učit.
</p>

<blockquote>
  <p>
    AI vývojáře nenahradí. Oddělí ty, kdo svému řemeslu rozumí, od těch, kteří
    celou dobu jen psali kód.
  </p>
</blockquote>

<p>
  Takže ne, budoucí programátoři nebudou rozumět méně. Budou muset rozumět
  <strong>víc</strong>: víc architektuře, víc systémům, víc byznysu, víc širším
  souvislostem. A právě proto je tahle AI revoluce tak vzrušující pro ty z nás,
  kdo své řemeslo berou vážně.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 22 Nov 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/ai-future-programmers-depth-understanding.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Kariéra</category>
    </item>
    <item>
      <title>Proč jsem se u administrací vrátil od Next.js k SPA</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/spa-comeback-admin-applications.html</link>
      <description>Po zkušenostech s Next.js jsem se u administrací vrátil k single page aplikacím. Vysvětluji, proč se SPA hodí pro aplikace schované za přihlášením.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Po dlouhé době strávené s Next.js a jeho App Routerem jsem se vědomě
  rozhodl vrátit se u administrací k single page aplikacím (SPA). Nebyl to
  krok zpět – byla to strategická volba, která mi u jednoho konkrétního typu
  projektů výrazně zlepšila vývoj i výkon výsledných aplikací.
</p>

<h2>Kontext: administrace versus veřejné weby</h2>

<p>
  Nejdřív si ujasněme, o čem mluvíme. Když říkám „administrace“, myslím tím
  rozsáhlé firemní aplikace, které celé běží za přihlášením: systémy pro
  správu zaměstnanců, CRM platformy, interní firemní nástroje a složité
  dashboardy. Tyto aplikace mají zásadně jiné požadavky než veřejně přístupné
  weby.
</p>

<p>
  Next.js vznikl, aby řešil konkrétní problémy, se kterými SPA zápasily –
  hlavně SEO a to, jak rychle uvidí obsah návštěvník, který přijde poprvé.
  Obojí je pro veřejné weby zásadní. V administraci se ale lidé přihlásí a pak
  v ní hodiny pracují, takže na obojím tam záleží mnohem méně – a mašinérie
  postavená na jejich optimalizaci může dokonce překážet.
</p>

<h2>Proč na SEO u administrací nezáleží</h2>

<p>
  Hlavním prodejním argumentem Next.js je server-side rendering a statické
  generování, díky kterým se stránky lépe optimalizují pro vyhledávače. Ale
  zamyslete se: kdy jste naposledy chtěli, aby Google zaindexoval interní
  systém vaší firmy pro správu zaměstnanců?
</p>

<p>Administrace obvykle:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Běží za přihlášením</strong> – žádný vyhledávač se k nim
    nedostane
  </li>
  <li>
    <strong>Slouží konkrétním skupinám uživatelů</strong> – zaměstnancům,
    partnerům nebo zákazníkům s účtem
  </li>
  <li>
    <strong>Upřednostňují funkčnost před dohledatelností</strong> – uživatelé
    je nenacházejí přes vyhledávač
  </li>
  <li>
    <strong>Dávají přednost uživatelskému zážitku před pozicemi ve
    vyhledávání</strong> – rychlost a použitelnost jsou důležitější než SEO
  </li>
</ul>

<p>
  Stavět architekturu optimalizovanou pro SEO, když SEO výslovně nechcete, je
  jako namontovat na ponorku stahovací střechu – technicky působivé, ale
  úplně mimo.
</p>

<h2>Paradox výkonu</h2>

<p>
  Next.js slibuje lepší výkon díky statickému vykreslování a pre-renderingu,
  ale u administrací jsem v praxi zjistil opak. Dodatečná složitost, kterou
  framework přináší, často zpomalila vývoj a zpomalila i samotnou běžící
  aplikaci.
</p>

<h3>Režie statického generování a cachování</h3>

<p>
  Next.js vám statické generování nevnucuje – routa, která čte cookies nebo
  hlavičky, jako to dělá každá stránka za přihlášením, se vykresluje
  dynamicky. V Next.js 13 a 14 ale výchozí nastavení silně tíhlo ke
  statickému vykreslování a cachování: výsledky <code>fetch</code> se
  cachovaly, pokud jste to výslovně nevypnuli, a přijít na to, proč stránka
  ukazuje zastaralá data, znamenalo naučit se několik vrstev cache. (Next.js
  15 konečně přestal <code>fetch</code> ve výchozím stavu cachovat.) To
  všechno je složitost, kterou nepotřebujete, když je váš obsah od základu
  dynamický. Administrace obvykle zobrazují:
</p>

<ul>
  <li>Data v reálném čase, která se často mění</li>
  <li>Informace specifické pro uživatele, které nejde předem vykreslit</li>
  <li>Interaktivní dashboardy s živými aktualizacemi</li>
  <li>Formuláře a workflow závislé na aktuálním stavu</li>
</ul>

<p>
  Když musíte na stránkách, které jsou ze své podstaty dynamické, bojovat s
  výchozím statickým vykreslováním a cachováním, nástroj zkrátka neodpovídá
  úkolu.
</p>

<h3>Velikost bundlu versus uživatelský zážitek</h3>

<p>
  Next.js se sice snaží zmenšovat bundly pomocí code splittingu a serverových
  komponent, jenže administrace kvůli tomu můžou ve skutečnosti působit
  pomaleji. Každá navigace si vyžádá nový payload vykreslený na serveru a ty
  opakované cesty na server a zpět se sčítají – v aplikaci, kde uživatelé za
  hodinu proklikají desítky obrazovek, pak celá aplikace působí těžkopádně.
</p>

<h2>Výhoda SPA: okamžitá odezva</h2>

<p>
  Single page aplikace vynikají v tom, na čem v administraci záleží nejvíc: v
  okamžité odezvě na akce uživatele. Když uživatel klikne na odkaz, přepne
  záložku nebo přejde do jiné sekce, reakce by měla být okamžitá.
</p>

<h3>Bleskově rychlá navigace</h3>

<p>V dobře postavené SPA působí každá interakce okamžitě, protože:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Při navigaci se nic nevykresluje na serveru</strong> – UI se
    přepne hned na klientovi, z API přicházejí jen data
  </li>
  <li>
    <strong>Sdílená správa stavu</strong> – data zůstávají zachovaná napříč
    routami
  </li>
  <li>
    <strong>Prediktivní načítání</strong> – komponenty mohou předem načíst
    data, která budou nejspíš potřeba
  </li>
  <li>
    <strong>Plynulé přechody</strong> – žádné znovunačítání celé stránky a
    stavy načítání jen tam, kde data opravdu chybějí
  </li>
</ul>

<p>
  Tahle okamžitá odezva je klíčová v administracích, kde uživatelé dělají
  opakující se úkoly a potřebují, aby rozhraní stíhalo jejich tempo.
</p>

<h2>Škálovatelnost: řešením je lazy loading</h2>

<p>
  Častou obavou u SPA je, že se s rostoucí velikostí aplikace špatně škálují.
  To platí jen tehdy, když s růstem nepočítáte od začátku. Řešení je
  jednoduché: lazy loading.
</p>

<h3>Strategický code splitting</h3>

<p>Moderní SPA umožňují chytrý code splitting:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Rozdělení podle rout</strong> – komponenty se načtou, až když
    uživatel na danou routu přejde
  </li>
  <li>
    <strong>Rozdělení podle funkcí</strong> – související funkce se seskupí do
    samostatných bundlů
  </li>
  <li>
    <strong>Rozdělení na úrovni komponent</strong> – těžké komponenty se
    načítají až na požádání
  </li>
  <li>
    <strong>Podmíněné načítání</strong> – funkce se načítají podle oprávnění
    uživatele
  </li>
</ul>

<p>
  Lazy loading sice při navigaci taky stahuje kód, ale jen při prvním otevření
  dané sekce – pak už je její kód v cache prohlížeče a každá další návštěva je
  okamžitá. Získáte tak to nejlepší z obou světů: rychlé první načtení a
  okamžitou navigaci, jakmile uživatel začne s aplikací pracovat.
</p>

<h2>Rychlost vývoje: vítězí jednoduchost</h2>

<p>
  Návrat k architektuře SPA u administrací můj vývoj dramaticky zrychlil. Bez
  mentální zátěže z rozhodování, co se má vykreslit na serveru a co na
  klientovi, se můžu soustředit na funkce, které jsou pro uživatele důležité.
</p>

<h3>Jasné hranice v architektuře</h3>

<p>Přístup API + SPA přináší jasné oddělení odpovědností:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Backend se soustředí na data a business logiku</strong> – čistá,
    testovatelná API
  </li>
  <li>
    <strong>Frontend se soustředí na uživatelský zážitek</strong> –
    interaktivní, responzivní rozhraní
  </li>
  <li>
    <strong>Žádná hybridní složitost</strong> – žádné zmatky v tom, kde má kód
    běžet
  </li>
  <li>
    <strong>Nezávislé škálování</strong> – frontend a backend se dají škálovat
    odděleně
  </li>
</ul>

<h2>Správný nástroj pro správnou práci</h2>

<p>
  Netvrdím, že jsou SPA univerzálně lepší než Next.js. Každý přístup má své
  silné stránky a případy, kdy se hodí:
</p>

<h3>Next.js zvolte pro:</h3>
<ul>
  <li>Veřejné weby, které potřebují SEO</li>
  <li>Marketingové weby s formuláři a dynamickým obsahem</li>
  <li>E-commerce platformy</li>
  <li>Weby s množstvím obsahu, které potřebují i interaktivní části</li>
  <li>Veřejné stránky, u kterých je klíčové první načtení</li>
</ul>

<h3>SPA zvolte pro:</h3>
<ul>
  <li>Administrace a interní nástroje</li>
  <li>Složité interaktivní aplikace</li>
  <li>Dashboardy a monitorovací nástroje v reálném čase</li>
  <li>Aplikace, ve kterých uživatelé tráví hodně času</li>
  <li>Situace, kdy je okamžitá odezva na akce uživatele prvořadá</li>
</ul>

<h2>Koexistence, ne soupeření</h2>

<p>
  Budoucnost webového vývoje nespočívá ve výběru jediného architektonického
  přístupu pro každý projekt. Jde o to rozumět silným a slabým stránkám
  různých přístupů a používat je tam, kam patří.
</p>

<p>
  Next.js a SPA můžou ve vývojářském ekosystému pokojně koexistovat. Řeší
  různé problémy pro různé typy aplikací. Klíčové je poznat, který nástroj
  odpovídá vašim konkrétním požadavkům, místo abyste se hnali za nejnovějším
  trendem.
</p>

<h2>Závěr</h2>

<p>
  Můj návrat k SPA u administrací nebyl odmítnutím moderních vývojových
  postupů – byla to vědomá volba správného nástroje pro danou práci. Když
  stavíte aplikace, u kterých je rychlost interakce důležitější než viditelnost
  ve vyhledávačích, zůstávají SPA lepší volbou.
</p>

<p>
  Vývojářská komunita se občas nechá unést nadšením z nových technologií a
  zapomíná, že pro některé situace můžou být starší přístupy pořád tím
  nejlepším řešením. SPA od svých začátků výrazně dospěly a s moderními
  nástroji a osvědčenými postupy dokážou v administracích nabídnout výjimečný
  uživatelský zážitek.
</p>

<p>
  Než si vyberete další technologický stack, zeptejte se sami sebe: Jaký
  problém se vlastně snažím vyřešit? Odpověď vás možná dovede zpátky k
  technologii, o které jste si mysleli, že jste z ní už vyrostli.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 06 Sep 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/spa-comeback-admin-applications.html</guid>
      <category>Vývoj webu</category>
      <category>Next.js</category>
    </item>
    <item>
      <title>Algoritmy sociálních sítí ohrožují demokracii</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/social-media-algorithms-democracy-threat.html</link>
      <description>Jak algoritmy sociálních sítí ovlivňují naše myšlení, formují politické názory a vážně ohrožují demokratické procesy i informovanou veřejnou debatu.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Když jsem vyvíjel
  <a href="https://www.watch-list.me/" target="_blank" rel="noopener"
    >Watch-List.me</a
  >, jednou
  z mých hlavních motivací bylo vytvořit prostředí, kde bych mohl procházet
  obsah streamovacích platforem bez vlivu algoritmů. Chtěl jsem objevovat
  filmy a seriály přirozenou cestou, aniž by mi někdo na základě mého
  předchozího chování diktoval, co mám sledovat. Tohle zdánlivě prosté přání
  mě přivedlo k zamyšlení nad mnohem zásadnějším problémem naší doby.
</p>

<h2>Algoritmy jako nová realita</h2>

<p>
  Lidé dnes tráví na sociálních sítích několik hodin denně. Pro mnohé se
  staly prakticky druhou realitou a pro některé dokonce tou první. Nejde jen
  o zvyk – jde o zásadní změnu v tom, jak vnímáme svět kolem sebe. Místo
  přirozených podnětů ze všech stran a úhlů nám dnes každodenní přísun
  informací vybírají algoritmy.
</p>

<p>
  Člověk se přirozeně vyvíjí díky rozmanitým podnětům, setkávání s různými
  názory a postupnému utváření vlastního pohledu na svět. Co se ale stane,
  když tento proces převezmou algoritmy? Získají kontrolu nad tím, co
  posloucháme, co sledujeme, a hlavně nad tím, jak myslíme.
</p>

<h2>Od zábavy k politické manipulaci</h2>

<p>
  Možná si říkáte, že to není nic tak vážného: algoritmus vám podle vašeho
  vkusu doporučí filmy nebo hudbu. Problém se ukáže ve chvíli, kdy se stejný
  mechanismus uplatní na politické a společenské názory. Algoritmy nerozlišují
  mezi doporučením seriálu a doporučením politického obsahu.
</p>

<p>
  Nejhorší scénář nastává, když se algoritmy použijí k cílené manipulaci
  volebního chování. Když lidé s takto algoritmicky utvářenými názory přijdou
  k volbám, můžou demokratické procesy ovlivnit způsobem, který původně vůbec
  nezamýšleli. Demokracie stojí na předpokladu, že voliči mají přístup
  k rozmanitým informacím a můžou se svobodně rozhodovat.
</p>

<h2>Záměr, nebo vedlejší efekt?</h2>

<p>
  Nejsem si jistý, nakolik je manipulace záměrem každé sociální sítě. Možná
  jde jen o vedlejší efekt snahy přitáhnout uživatele k obsahu a vydělat na
  datech a reklamě. Nebo možná některé autoritářské režimy záměrně manipulují
  veřejností tak, aby to vyhovovalo jejich vlastním politickým zájmům.
</p>

<p>
  Nevím, jak to ve skutečnosti funguje, a nejspíš se to nikdy nedozvím.
  Vycházím ale z jednoduchého principu: pokud taková možnost existuje a je
  technicky proveditelná, někdo ji určitě využije. Lidské dějiny nás učí, že
  mocné nástroje jsou dříve či později zneužity.
</p>

<h2>Konspirační teorie jako vstupní brána</h2>

<p>
  Zajímavým fenoménem je role, kterou v tomto systému hrají konspirační
  teorie. Na tom, že si někdo občas přečte článek nebo pustí dokument o nějaké
  záhadě, kterou vysvětlují fantastické, vědecky nepodložené teorie, samo
  o sobě nevidím nic škodlivého. Můžou být fascinující a zábavné.
</p>

<p>
  Škodlivé je, když si lidé na takových neověřených teoriích a manipulacích
  budují celkový názor na společnost, svou zemi a politiku. Algoritmy mají
  sklon radikalizaci prohlubovat: jakmile jednou kliknete na konspirační
  obsah, nejspíš vám budou znovu a znovu doporučovat podobný.
</p>

<h2>Co s tím můžeme dělat?</h2>

<p>
  Prvním krokem je uvědomit si, že problém existuje. Musíme si přiznat, že
  nás algoritmy ovlivňují víc, než si myslíme. Druhým krokem je aktivní
  ochrana před manipulací:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Vypnout personalizaci</strong> v nastavení účtu na sociálních
    sítích, aby se váš feed tolik neřídil vaším profilem
  </li>
  <li>
    <strong>Rozšířit si zdroje informací</strong> a číst média s odlišnou
    politickou orientací
  </li>
  <li>
    <strong>Kriticky ověřovat informace</strong> z více nezávislých
    zdrojů
  </li>
  <li>
    <strong>Vědomě vyhledávat opačné názory</strong> k těm, se kterými
    souhlasíme
  </li>
  <li>
    <strong>Omezit čas na sociálních sítích</strong> a trávit víc času ve
    skutečném světě
  </li>
</ul>

<h2>Závěr: varování před digitální manipulací</h2>

<p>
  Myslím, že bychom měli být k algoritmům sociálních sítí mimořádně
  obezřetní. Nejde jen o to, jaký film si pustíme – jde o to, jak vnímáme
  svět, jak se rozhodujeme, a nakonec i o to, jak vypadá naše demokracie.
</p>

<p>
  Projekt Watch-List.me nebyl jen o sledování filmů bez algoritmů. Byl to
  experiment, jak by to vypadalo, kdybychom si vzali zpátky kontrolu nad tím,
  co konzumujeme. A věřím, že podobně bychom měli přistupovat k celému svému
  digitálnímu životu.
</p>

<p>
  Algoritmy jsou mocný nástroj. Je na nás, abychom se jimi nenechali ovládat,
  ale naučili se s nimi žít tak, aby zůstala zachována naše schopnost
  svobodně myslet a rozhodovat se.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 30 Aug 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/social-media-algorithms-democracy-threat.html</guid>
      <category>Společnost</category>
    </item>
    <item>
      <title>Co mě naučil vývoj Watch-List.me s AI agentem</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/building-watch-list-ai-collaboration.html</link>
      <description>Podrobně o tom, jak jsem stavěl aplikaci v Next.js s Claude Sonnet 4 v agentním režimu: přínosy, úskalí a proč je lidský dohled pořád nutný.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Nedávno jsem postavil
  <a href="https://www.watch-list.me/" target="_blank" rel="noopener"
    >Watch-List.me</a
  >,
  aplikaci v Next.js (tehdy nasazenou na Vercelu) pro sledování filmů a
  seriálů. Samotný projekt možná nezní nijak revolučně, ale jeho vývoj mi
  ukázal něco důležitého o tom, jaký vztah dnes máme k AI nástrojům pro
  programování – zvlášť když kód generuje Claude Sonnet 4 v agentním režimu.
</p>

<p>
  Znovu se mi potvrdilo zásadní ponaučení: AI dokáže vývoj dramaticky
  zrychlit, ale potřebuje neustálý lidský dohled a někoho, kdo dělá
  architektonická rozhodnutí. Čím je aplikace složitější, tím je ten dohled
  důležitější.
</p>

<h2>V čem AI vyniká: rutinní dřina</h2>

<p>
  Claude v agentním režimu byl k nezaplacení při generování všedního,
  opakujícího se kódu, který potřebuje každá webová aplikace:
</p>

<ul>
  <li><strong>Boilerplate pro API routy</strong> – standardní CRUD operace</li>
  <li>
    <strong>Formulářové komponenty</strong> – validace vstupů a ošetření chyb
  </li>
  <li>
    <strong>Rozhraní v TypeScriptu</strong> – typové definice datových
    struktur
  </li>
  <li><strong>Stylování komponent</strong> – kombinace tříd Tailwind CSS</li>
</ul>

<p>
  Na takové úkoly je AI neuvěřitelně efektivní. Co by mi pečlivým psaním
  zabralo 30 minut, Claude vygeneroval za pár sekund. Díky času ušetřenému na
  rutinní práci jsem se mohl soustředit na zajímavější architektonická
  rozhodnutí.
</p>

<h2>Kritická slabina: porozumění architektuře</h2>

<p>
  Jak ale aplikace nabývala na složitosti, narazil jsem na zásadní omezení AI:
  chybí jí celkové pochopení architektury aplikace, zvlášť pokud jde o Server
  Components v Next.js a křehkou rovnováhu mezi vykreslováním na serveru a na
  klientovi.
</p>

<h3>Dilema serverových a klientských komponent</h3>

<p>
  App Router v Next.js se Server Components přináší nový druh složitosti, se
  kterým si AI nástroje soustavně nevědí rady. Mají sklon rozhodovat se podle
  bezprostředního kontextu, místo aby zvážily:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Dopady na SEO</strong> – co se musí kvůli vyhledávačům vykreslit na
    serveru
  </li>
  <li>
    <strong>Kompromisy ve výkonu</strong> – interaktivita versus velikost
    bundlu a cena hydratace
  </li>
  <li>
    <strong>Uživatelský zážitek</strong> – interaktivní prvky versus statický
    obsah
  </li>
  <li>
    <strong>Vzory toku dat</strong> – jak se stav šíří stromem komponent
  </li>
</ul>

<p>
  Opakovaně jsem musel zasahovat, když Claude navrhoval klientské komponenty,
  které si data načítaly až v prohlížeči, a to pro obsah, který kvůli SEO
  musel být už v HTML vykresleném na serveru – nebo když se naopak snažil
  přidat interaktivitu do serverových komponent bez správné hranice
  <code>"use client"</code>.
</p>

<h3>Skutečné příklady přešlapů AI</h3>

<p>
  Obzvlášť výmluvný příklad se týkal vyhledávání filmů. Claude nejdřív navrhl
  udělat celé vyhledávací rozhraní jako serverovou komponentu. Serverová
  komponenta ale nedokáže reagovat na psaní, takže každý dotaz by znamenal
  změnu URL a kompletní nové vykreslení výsledků na serveru – u vyhledávacího
  pole naprosto příšerné UX. Když jsem ho později požádal o optimalizaci,
  skočil do opačného extrému a navrhl, aby si celá stránka s výpisem filmů
  načítala data v prohlížeči. Filmy by pak chyběly v HTML, které dostávají
  vyhledávače.
</p>

<p>
  Správné řešení vyžadovalo pochopit, že úvodní mřížka filmů má být serverová
  komponenta, která si data načte na serveru kvůli SEO a výkonu, zatímco
  vyhledávací overlay musí být kvůli interaktivitě klientská komponenta,
  přičemž pro každý z těchto případů je potřeba zvolit vhodnou strategii
  načítání dat.
</p>

<h2>Lidský faktor: code review a dohled nad architekturou</h2>

<p>
  Práce s AI mě naučila, že code review nebylo nikdy důležitější. Nejde ale
  jen o hledání chyb – jde o to zajistit konzistentní architekturu a
  dlouhodobou udržitelnost.
</p>

<h3>Na co jsem se naučil dávat pozor</h3>

<ul>
  <li><strong>Hranice komponent</strong> – správné oddělení odpovědností</li>
  <li>
    <strong>Vzory načítání dat</strong> – jednotný přístup napříč celou
    aplikací
  </li>
  <li>
    <strong>Ošetření chyb</strong> – důkladné pokrytí, nejen happy path
  </li>
  <li>
    <strong>Dopady na výkon</strong> – velikost bundlu a efektivita za běhu
  </li>
  <li><strong>Přístupnost</strong> – AI ji často úplně přehlíží</li>
</ul>

<p>
  Přistihl jsem se, že dělám důkladnější code review než kdykoli předtím. Ne
  proto, že by kód od AI byl chybový (většinou fungoval), ale protože jsem
  musel hlídat, aby zapadal do celkové architektonické vize.
</p>

<h2>Antipattern: „vibe coding“</h2>

<p>
  Největší riziko vývoje s pomocí AI vidím v tom, čemu se dnes říká „vibe
  coding“ – přijmout cokoli, co AI vyprodukuje, pokud to zdánlivě funguje, a
  nechat ji dělat architektonická rozhodnutí podle toho, co se u jednotlivých
  funkcí „zdá správné“, bez ohledu na aplikaci jako celek.
</p>

<p>
  U malých skriptů nebo prototypů to může fungovat, ale v produkčních
  aplikacích to vede k nejednotným vzorům, problémům s výkonem a noční můře
  při údržbě. Pokušení je silné, protože kód od AI často funguje napoprvé –
  jenže fungující kód ještě není dobrý kód.
</p>

<h2>Osvědčené postupy pro vývoj s AI</h2>

<p>
  Na základě této zkušenosti doporučuji při práci s AI nástroji pro
  programování následující:
</p>

<h3>Než začnete</h3>
<ul>
  <li>
    <strong>Definujte architekturu</strong> – o vzorech rozhodněte dřív, než
    začnete generovat kód
  </li>
  <li><strong>Stanovte standardy kódu</strong> – konvence explicitně popište</li>
  <li>
    <strong>Naplánujte hierarchii komponent</strong> – mějte jasno, co poběží
    na serveru a co na klientovi
  </li>
</ul>

<h3>Během vývoje</h3>
<ul>
  <li>
    <strong>Kontrolujte každý návrh AI</strong> – vygenerovaný kód nepřijímejte
    naslepo
  </li>
  <li>
    <strong>Testujte architektonická rozhodnutí</strong> – ověřte jejich dopady
    na výkon a SEO
  </li>
  <li>
    <strong>Udržujte konzistenci</strong> – hlídejte, aby nový kód dodržoval
    zavedené vzory
  </li>
</ul>

<h3>Po implementaci</h3>
<ul>
  <li>
    <strong>Audit výkonu</strong> – zkontrolujte velikost bundlů a výkon
    vykreslování
  </li>
  <li>
    <strong>Kontrola SEO</strong> – otestujte, že obsah vykreslený na serveru
    opravdu funguje
  </li>
  <li>
    <strong>Kontrola přístupnosti</strong> – AI na přístupnost málokdy
    pořádně myslí
  </li>
</ul>

<h2>Budoucnost vývoje s AI</h2>

<p>
  Navzdory těmto potížím se na roli AI ve vývoji softwaru dívám optimisticky.
  Nárůst produktivity je skutečný, zvlášť u otravných částí programování,
  které musíme dělat všichni, ale nikoho moc nebaví.
</p>

<p>
  Role lidského vývojáře se ale nezmenšuje, jen se mění. Stáváme se spíš
  architekty a reviewery, kteří se soustředí na rozhodnutí na vyšší úrovni,
  zatímco implementační detaily obstarává AI. Musíme proto lépe rozumět návrhu
  systémů, dopadům na výkon a architektonickým vzorům.
</p>

<h2>Závěr</h2>

<p>
  Stavět Watch-List.me s pomocí AI bylo rychlejší a zároveň náročnější než
  tradiční vývoj. Zrychlení bylo značné, ale vykoupené režií v podobě
  neustálého dohledu nad architekturou.
</p>

<p>
  Klíčové poznání je, že AI nástroje jsou silným akcelerátorem, ne náhradou
  inženýrského úsudku. V generování fungujícího kódu vynikají, ale zajistit,
  aby byl ten kód dobře navržený, výkonný a udržovatelný, zůstává pevně v
  rukou člověka.
</p>

<p>
  Jak budeme AI dál začleňovat do svých vývojových postupů, uspějí ti
  vývojáři, kteří se naučí využívat její silné stránky a přitom si udrží
  přísné nároky na kvalitu kódu a konzistenci architektury. Budoucnost patří
  spolupráci člověka s AI – ale jen tehdy, když člověk pevně drží volant.
</p>

<p>
  <em>Aktualizace z listopadu 2026:</em> Watch-List.me se od napsání tohoto
  článku hodně rozrostl a dnes je to statický web hostovaný na GitHub Pages
  místo Vercelu: každá stránka je klientská komponenta, která komunikuje s
  TMDb přímo z prohlížeče, a seznam ke zhlédnutí se ukládá do úložiště
  prohlížeče. Rozdělení na server a klienta popsané výše patří k jeho první
  verzi.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 16 Aug 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/building-watch-list-ai-collaboration.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Next.js</category>
      <category>Vývoj webu</category>
    </item>
    <item>
      <title>Jak vybírám technologický stack: od čistého HTML po Next.js</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/choosing-right-technology-stack.html</link>
      <description>Jak pro každý projekt vybrat správný stack: kdy stačí čisté HTML a kdy sáhnout po statickém generátoru, Next.js nebo samostatném backendu.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  V dnešním světě webových technologií čelíme paradoxu volby. Máme k dispozici
  nespočet frameworků, knihoven a nástrojů, jenže právě to může být náš
  největší problém. Často vídám projekty, kde vývojáři použili Next.js na
  jednoduchou landing page nebo čistě klientskou aplikaci v Reactu na veřejný
  e-shop, který potřebuje SEO. Klíčem k úspěchu je věnovat na začátku dost
  času výběru správné technologie.
</p>

<h2>Portfolio nebo firemní web: HTML + CSS + JavaScript</h2>

<p>
  Začněme nejjednodušším případem. Potřebujete osobní portfolio nebo
  jednoduchý firemní web? <strong>Žádný framework nepotřebujete.</strong>
  Stačí čisté HTML, CSS a trocha JavaScriptu pro interaktivitu.
</p>

<p>Výhody tohoto přístupu:</p>

<ul>
  <li><strong>Rychlost načítání</strong> – žádné další knihovny</li>
  <li>
    <strong>Dobré SEO</strong> – všechno je v HTML od samého začátku
  </li>
  <li><strong>Jednoduché nasazení</strong> – nahrajete to kamkoli</li>
  <li><strong>Nulové závislosti</strong> – není potřeba žádný build</li>
</ul>

<p>
  Pokud má váš web méně než 10 stránek a hlavně prezentuje informace,
  framework přinese jen zbytečnou složitost. Často vídám vývojáře, kteří kvůli
  jednoduché landing page rozjedou celý projekt v Reactu s konfigurací
  Webpacku. To je jako kopat jámu pro stromek bagrem.
</p>

<h2>Blog: statický generátor místo serveru</h2>

<p>
  U blogu, jako je tento, máte dvě rozumné možnosti: server-side rendering,
  nebo statický generátor.
  <strong>Statický generátor je skoro vždycky lepší volba.</strong>
</p>

<p>Proč statický generátor vítězí:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Výkon</strong> – HTML soubory se servírují přímo z CDN
  </li>
  <li>
    <strong>Bezpečnost</strong> – žádná databáze ani serverový kód, takže
    mnohem menší plocha pro útok
  </li>
  <li><strong>Cena</strong> – hosting statických souborů je skoro zadarmo</li>
  <li><strong>Škálovatelnost</strong> – zvládne miliony návštěvníků</li>
</ul>

<p>
  Tento blog běží na vlastním statickém generátoru v Node.js. Články píšu v
  HTML, generátor z nich sestaví výsledné stránky a ty pak nahrávám na GitHub
  Pages. Celý build trvá pár sekund, web se načítá bleskově a nikdy nespadne.
</p>

<pre><code>// Example of a simple generator
const fs = require('fs');

function generateBlog() {
  const articles = loadArticles();
  const template = loadTemplate();

  articles.forEach(article => {
    // A function, so "$&amp;" in an article isn't read as a replacement pattern
    const html = template.replace('{{content}}', () => article.content);
    fs.writeFileSync(`dist/${article.slug}.html`, html);
  });
}
</code></pre>

<h2>Administrace/CMS: API + frontend v Reactu</h2>

<p>
  Jakmile potřebujete administraci nebo systém pro správu obsahu, dostáváme se
  do oblasti, kde framework dává smysl.
  <strong>Samostatný backend (API) + frontend v Reactu</strong> je osvědčená
  volba.
</p>

<p>Proč tento přístup funguje:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Jasné oddělení</strong> – backend se stará o data, frontend o
    UI
  </li>
  <li><strong>Flexibilita</strong> – kteroukoli z vrstev můžete vyměnit</li>
  <li><strong>Testovatelnost</strong> – každá vrstva se testuje zvlášť</li>
  <li><strong>Škálovatelnost</strong> – jednotlivé části škálujete nezávisle</li>
</ul>

<p>
  Na backend můžete použít Node.js s Expressem, Python s Djangem/FastAPI nebo
  jakýkoli jiný stack. O uživatelské rozhraní se stará frontend, single page
  aplikace v Reactu. Takové řešení je ideální pro interní nástroje, dashboardy
  a správu obsahu.
</p>

<h2>Hybridní aplikace: Next.js jako zlatá střední cesta</h2>

<p>
  Next.js zvolte, když
  <strong
    >potřebujete spojit výhody server-side renderingu s interaktivním
    frontendem</strong
  >
  a chcete mít všechno v jednom projektu.
</p>

<p>Kdy je Next.js správná volba:</p>

<ul>
  <li><strong>E-shopy</strong> – potřebujete SEO i interaktivitu</li>
  <li><strong>Marketingové weby</strong> – s formuláři a dynamickým obsahem</li>
  <li>
    <strong>Aplikace volající API třetích stran</strong> – tajné klíče
    zůstanou v serverovém kódu a nemusíte provozovat samostatný backend
  </li>
  <li><strong>Menší týmy</strong> – jeden projekt, jedna technologie</li>
</ul>

<p>
  Next.js umožňuje vykreslovat stránky kvůli SEO na serveru a přitom mít plně
  interaktivní části aplikace. API klíče navíc můžete bezpečně schovat do
  serverového kódu. Je to kompromis mezi jednoduchostí a funkčností.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Next.js je jako švýcarský nůž – umí toho hodně, ale v žádné konkrétní
    oblasti není nejlepší. A někdy je to přesně to, co potřebujete.
  </p>
</blockquote>

<h2>Velké aplikace: samostatný backend + React SPA</h2>

<p>
  U velkých aplikací se složitou logikou začínají být hybridní řešení
  problematická.
  <strong
    >Pro enterprise aplikace zvolte jasně oddělený backend a React SPA
    sestavenou do statických souborů.</strong
  >
</p>

<p>Proč u velkých projektů vítězí oddělení:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Jasná odpovědnost</strong> – backendový a frontendový tým mohou
    pracovat nezávisle
  </li>
  <li><strong>Škálovatelnost</strong> – každá vrstva se škáluje podle potřeby</li>
  <li><strong>Technologická nezávislost</strong> – vyměnit jde kteroukoli vrstvu</li>
  <li><strong>Snadné testování</strong> – každá vrstva má vlastní testy</li>
</ul>

<p>
  React SPA sestavenou do statických souborů můžete hostovat na CDN, což je
  rychlé a levné. Pokud je aplikace za přihlášením, SEO řešit nemusíte, takže
  server-side rendering je zbytečný. Backend se stará o API, autentizaci a
  business logiku.
</p>

<h2>Rozhodovací strom: co zvolit?</h2>

<p>Tady je praktický návod, jak se rozhodnout:</p>

<ol>
  <li>
    <strong>Máte méně než 10 stránek bez složité logiky?</strong><br />
    → HTML + CSS + JavaScript
  </li>
  <li>
    <strong>Potřebujete blog nebo dokumentaci?</strong><br />
    → Statický generátor (Astro, statický export Next.js, vlastní)
  </li>
  <li>
    <strong>Stavíte administraci nebo CMS?</strong><br />
    → API backend + React SPA
  </li>
  <li>
    <strong>Potřebujete SEO, interaktivitu a chráněné API klíče?</strong><br />
    → Next.js (hybridní řešení)
  </li>
  <li>
    <strong>Stavíte velkou aplikaci se složitou logikou?</strong><br />
    → Samostatný backend + React SPA
  </li>
</ol>

<h2>Časté chyby při výběru technologií</h2>

<p>Ze zkušenosti vidím několik chyb, které se pořád opakují:</p>

<h3>1. Kanón na vrabce u jednoduchých projektů</h3>
<p>
  Použít React na statický prezentační web je jako najmout symfonický
  orchestr, aby zahrál „Hodně štěstí, zdraví“. Funguje to, ale je to zbytečně
  složité.
</p>

<h3>2. Podcenění složitosti</h3>
<p>
  Naopak pokus postavit složitý e-shop jen ve vanilla JavaScriptu je recept na
  nekonečné problémy s udržovatelností.
</p>

<h3>3. Honba za trendy</h3>
<p>
  To, že je něco nové a trendy, ještě neznamená, že se to hodí pro váš
  projekt. Technologie vybírejte podle požadavků, ne podle Hacker News.
</p>

<h3>4. Málo času na plánování</h3>
<p>
  Nejčastější chybou je uspěchaný výběr technologie. Věnujte mu na začátku
  dost času – pozdější změna bude exponenciálně dražší.
</p>

<h2>Závěr: méně je často více</h2>

<p>
  Dnes často máme za to, že složitější technologie automaticky znamená lepší
  řešení. Opak je pravdou.
  <strong
    >Nejlepší technologie je ta nejjednodušší, která splní vaše
    požadavky.</strong
  >
</p>

<p>Před každým projektem si položte tyto otázky:</p>

<ul>
  <li>Co přesně potřebujeme postavit?</li>
  <li>Kdo bude aplikaci používat a jak?</li>
  <li>Jaké máme požadavky na výkon a škálovatelnost?</li>
  <li>Jak velký je tým a jaké má zkušenosti?</li>
  <li>Jaký máme časový a finanční rozpočet?</li>
</ul>

<p>
  Odpovědi na tyto otázky vám jasně ukážou, jakou technologii zvolit.
  Pamatujte: úspěšný projekt není ten, který používá nejnovější technologie,
  ale ten, který efektivně a udržitelně řeší skutečné problémy uživatelů.
</p>

<p>
  Technologie jsou jen nástroje. Jejich hodnota se měří tím, jak dobře vám
  pomáhají dosáhnout vašich cílů, ne tím, jak jsou moderní nebo populární.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Tue, 15 Jul 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/choosing-right-technology-stack.html</guid>
      <category>Vývoj webu</category>
      <category>Next.js</category>
    </item>
    <item>
      <title>Jak jsem postavil web pro hraní DOSových her v prohlížeči</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/old-school-games-retro-gaming-platform.html</link>
      <description>Jak jsem postavil Old School Games, web pro hraní klasických DOSových her v prohlížeči, s DOSBoxem a záměrně staromódním stackem renderovaným na serveru.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  V době, kdy moderní vývoj webu často znamená složité frameworky, nespočet
  závislostí a renderování na straně klienta, je na tom něco osvěžujícího
  postavit webovou aplikaci, která zůstává věrná starému dobrému přístupu. Dnes
  vám chci představit
  <a href="https://oldschoolgames.eu/" target="_blank" rel="noopener"
    >Old School Games</a
  >, retro herní platformu, kterou vyvíjím a která nejen oslavuje klasické
  DOSové hry, ale zároveň se hlásí i ke způsobu vývoje webu, jaký se používal
  kdysi.
</p>

<h2>Co je Old School Games?</h2>

<p>
  Old School Games je webová platforma, která se věnuje uchování zlatého věku
  PC her a jeho zpřístupnění. Web nabízí pečlivě vybranou sbírku
  klasických DOSových her z 80. a 90. let – tituly jako System Shock,
  Monkey Island, Civilization, Wolfenstein 3D a mnoho dalších. Výjimečný je
  tím, že se všechny tyto hry dají hrát přímo v prohlížeči bez stahování
  a složitého nastavování.
</p>

<figure>
  <img
    src="https://roblibs-blog.com/images/old-school-games/homepage.webp"
    alt="Domovská stránka Old School Games v modrém retro vzhledu: nabídka žánrů, hra týdne, novinky a doporučené hry"
  />
  <figcaption>Domovská stránka <a href="https://oldschoolgames.eu/" target="_blank" rel="noopener">Old School Games</a>, jak vypadá dnes (snímek přidán v roce 2026).</figcaption>
</figure>

<p>
  Platforma funguje jako digitální muzeum herní historie – s podrobnými popisy
  každé hry, informacemi o vývojářích, screenshoty a možností si tyto klasiky
  okamžitě zahrát. Je to nostalgický návrat do doby, kdy se hry tvořily srdcem
  i duší, s pixelovou grafikou, nezapomenutelnou hudbou a tou jedinečnou
  atmosférou, která definovala celou jednu herní generaci.
</p>

<h2>Technická filozofie: vývoj webu postaru</h2>

<p>
  Na Old School Games je obzvlášť zajímavé, že retro hry jen neoslavuje – je
  i sám postavený retro přístupem k vývoji webu. V souladu s filozofií
  jednoduchosti a věrnosti době, kterou představuje, je celá platforma
  postavená na tradičních serverových technologiích:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Node.js a Express</strong> – Pro backendový server a routing
  </li>
  <li>
    <strong>PostgreSQL</strong> – Přímé databázové dotazy bez režie ORM
  </li>
  <li>
    <strong>Šablony EJS</strong> – Renderování na serveru pro rychlé stránky
    přátelské k SEO
  </li>
  <li>
    <strong>Minimum JavaScriptu na klientovi</strong> – Jen tolik, kolik je
    potřeba pro základní interakce
  </li>
</ul>

<p>
  Tento přístup kopíruje to, jak se weby stavěly v 90. letech a na začátku
  nultých let – převážně s renderováním na serveru a minimem JavaScriptu na
  klientovi. Je to záměrná volba v souladu s posláním platformy uchovávat
  minulost a vzdávat jí hold.
</p>

<h2>Proč má renderování na serveru pořád smysl</h2>

<p>
  V dnešním světě vývoje webu, kterému vládne JavaScript, ukazuje Old School
  Games, že renderování na serveru (SSR) má pořád výrazné
  výhody:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Výhody pro SEO</strong> – Stránky se kompletně vyrenderují na
    serveru, takže je vyhledávače snadno zaindexují
  </li>
  <li>
    <strong>Výkon</strong> – Rychlé první načtení stránky bez čekání na
    JavaScriptové bundly
  </li>
  <li>
    <strong>Odolnost</strong> – Procházení a čtení funguje i s vypnutým
    JavaScriptem
  </li>
  <li>
    <strong>Jednoduchost</strong> – Žádné složité buildovací procesy ani správa stavu
  </li>
</ul>

<p>
  Výsledkem je web, který se rychle načítá, spolehlivě funguje a nabízí skvělý
  uživatelský zážitek na všech zařízeních a ve všech prohlížečích – podobně
  jako odolné a spolehlivé hry, které hostí.
</p>

<h2>Sbírka her a funkce</h2>

<p>
  Old School Games nabízí působivou sbírku napříč mnoha žánry:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Strategie</strong> – Civilization, Dune II, Transport Tycoon
    Deluxe
  </li>
  <li>
    <strong>Adventury</strong> – Série Monkey Island, Indiana Jones and
    the Fate of Atlantis
  </li>
  <li>
    <strong>Akční hry</strong> – Duke Nukem 3D, Wolfenstein 3D, Doom II
  </li>
  <li><strong>RPG</strong> – System Shock, Lands of Lore, série Ishar</li>
  <li><strong>Simulátory</strong> – SimCity, Star Wars: TIE Fighter</li>
</ul>

<p>Platforma nabízí i užitečné funkce, například:</p>

<ul>
  <li>Procházení podle abecedy a filtrování podle žánrů</li>
  <li>Informace o vývojářích a vydavatelích</li>
  <li>Řazení podle roku vydání</li>
  <li>Zvýrazněná hra týdne</li>
  <li>Sekce nedávno přidaných her</li>
</ul>

<h2>Zajímavosti z technického řešení</h2>

<p>
  Stavba retro herní platformy přináší specifické technické výzvy. Hry běží
  v DOSBoxu zkompilovaném do WebAssembly, díky čemuž klasické DOSové programy
  fungují i v moderních prohlížečích. To vyžaduje pečlivou optimalizaci, aby
  byl výkon dobrý a zároveň zůstala zachovaná kompatibilita napříč různými
  prohlížeči a zařízeními.
</p>

<p>
  Struktura databáze je navržená tak, aby efektivně zvládala metadata her,
  uživatelské preference a stavy her. Použití PostgreSQL s přímými SQL dotazy
  (bez ORM) dává maximální kontrolu nad výkonem databáze a umožňuje složité
  dotazy potřebné pro filtrování a vyhledávání ve sbírce her.
</p>

<h2>Budoucnost retro her</h2>

<p>
  Old School Games je víc než jen herní platforma – je to projekt, který má
  tyto hry zachovat. S postupem času těmto klasickým hrám hrozí, že upadnou
  v zapomnění nebo se stanou nedostupnými, protože hardware i software
  zastarávají. Tím, že je zpřístupníme v moderních prohlížečích, zajistíme, aby
  si i budoucí generace mohly zahrát hry, které formovaly celý herní průmysl.
</p>

<p>
  Platforma dál roste a pravidelně přibývají nové hry. Přednost má stále
  kvalita před kvantitou – každá hra je pečlivě vybraná pro svůj historický
  význam a herní hodnotu.
</p>

<h2>Závěr</h2>

<p>
  Old School Games dokazuje, že nejlepší cesta je někdy ta nejjednodušší. Díky
  tradičním webovým technologiím a renderování na serveru nabízí platforma
  rychlý, spolehlivý a přístupný zážitek, který ctí jak hry, které hostí, tak
  postupy vývoje webu své doby.
</p>

<p>
  Ať už jste herní nadšenec, který si chce oživit vzpomínky na dětství,
  vývojář, kterého zajímá uchovávání retro her, nebo prostě zvědavec se zájmem
  o klasický herní design, Old School Games nabízí jedinečný pohled do zlatého
  věku PC her.
</p>

<p>
  Navštivte
  <a href="https://oldschoolgames.eu/" target="_blank" rel="noopener"
    >Old School Games</a
  >
  a
  vydejte se zpátky do doby, kdy byly hry jednodušší, ale dalo by se říct, že
  i nezapomenutelnější. Spusťte si některou z klasik a zažijte kouzlo, které
  definovalo celou jednu herní generaci.
</p>

<blockquote>
  <p>
    <em
      >Ve světě složitých moderních her někdy ty nejhlubší zážitky přinášejí ty
      nejprostší pixely a nejpřímočařejší hratelnost.</em
    >
  </p>
</blockquote>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 12 Jul 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/old-school-games-retro-gaming-platform.html</guid>
      <category>Hry</category>
      <category>Vývoj webu</category>
      <category>WebAssembly</category>
    </item>
    <item>
      <title>Od nápadu do produkce za 2 hodiny s pomocí AI</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/quiz-website-in-2-hours.html</link>
      <description>Jak jsem s agentem Claude Sonnet 4 za 2 hodiny postavil a nasadil kvízový web – co AI zvládla dobře a kde bylo pořád potřeba moje rozhodnutí.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Před pár dny mě napadlo udělat jednoduchý kvízový web. Něco, co by pobavilo
  uživatele a mně zároveň dovolilo experimentovat s novými technologiemi.
  Normálně by mi takový projekt zabral nejméně 2 dny – návrh, implementace,
  testování, stylování, nasazení. S pomocí AI agenta Claude Sonnet 4 jsem ho
  ale dokončil za pouhé 2 hodiny.
</p>

<p>
  Výsledek najdete na
  <a
    href="https://quizzy-eight-khaki.vercel.app/"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >quizzy-eight-khaki.vercel.app</a
  >. Plně funkční kvízový web s responzivním designem, různými kategoriemi
  otázek a moderním uživatelským rozhraním.
</p>

<h2>Co se změnilo na mém přístupu k vývoji</h2>

<p>
  Tradičně bych začal plánováním architektury, pak bych kreslil wireframy,
  napsal základní strukturu v HTML/CSS/JS, implementoval logiku kvízu, ladil
  styly a nakonec vše nasadil. Každý krok by vyžadoval hodně pozornosti a
  času na debugování.
</p>

<p>S AI agentem se celý proces dramaticky zrychlil:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Okamžité vygenerování struktury</strong> – u takhle malé aplikace
    dokázal agent navrhnout celou strukturu včetně komponent
  </li>
  <li>
    <strong>Automatické stylování</strong> – moderní responzivní design vznikl
    během pár minut
  </li>
  <li>
    <strong>Logika kvízu</strong> – implementace bodování, časovače a správy
    stavu bez ručního psaní kódu
  </li>
  <li>
    <strong>Optimalizace pro produkci</strong> – build i nasazení na Vercel
    proběhly hladce
  </li>
</ul>

<h2>Konkrétní přínosy AI v tomto projektu</h2>

<h3>1. Rychlost iterací</h3>
<p>
  Místo psaní kódu řádek po řádku jsem mohl komunikovat přirozeným jazykem:
  „Chci kvíz s časovačem, různými kategoriemi a počítáním skóre.“ Agent
  požadavkům porozuměl a během pár minut je implementoval.
</p>

<h3>2. Méně chyb</h3>
<p>
  AI agent napsal čistý, funkční kód s minimem chyb. Žádné zapomenuté
  středníky, žádné syntaktické chyby – aplikace fungovala od prvního spuštění
  a většina toho, co jsem ještě musel udělat, se týkala rozhodnutí, ne kódu
  (o tom víc níže).
</p>

<h3>3. Moderní osvědčené postupy</h3>
<p>
  Agent automaticky použil moderní přístupy – Next.js s Reactem a
  TypeScriptem, Tailwind CSS pro responzivní layout, sémantické HTML a
  správnou strukturu souborů. U projektu takové velikosti jsem nad způsobem
  implementace nemusel moc přemýšlet.
</p>

<h3>4. Víc prostoru pro kreativitu</h3>
<p>
  Místo abych trávil čas technickými detaily, mohl jsem se soustředit na
  uživatelský zážitek, výběr otázek a celkový koncept aplikace. „Nudnou“
  implementační část obstarala AI.
</p>

<h2>Co AI pořád nezvládá</h2>

<p>
  Abych byl férový – AI není kouzelná hůlka. I v tomto projektu byly oblasti,
  kde jsem musel zasáhnout:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Kreativní rozhodnutí</strong> – finální podoba designu, barevná
    schémata a rozhodnutí o UX
  </li>
  <li>
    <strong>Znalost oboru</strong> – výběr vhodných otázek a vyvážení
    obtížnosti
  </li>
  <li>
    <strong>Strategické myšlení</strong> – rozhodnutí, které funkce
    implementovat a které vynechat
  </li>
  <li>
    <strong>Testování okrajových případů</strong> – ověření, že aplikace
    funguje ve všech prohlížečích a situacích
  </li>
</ul>

<h2>Praktický dopad na mou práci</h2>

<p>
  Tahle zkušenost mi ukázala, jak se mění role programátora. Místo psaní kódu
  se stávám spíš architektem a produktovým manažerem. Místo ladění syntaxe
  řeším potřeby uživatelů a business logiku.
</p>

<p>
  <strong>Dřív:</strong> 70 % času kódování, 30 % času přemýšlení<br />
  <strong>Teď:</strong> 30 % času kódování, 70 % času přemýšlení a návrhu
</p>

<p>
  Díky tomuto posunu stihnu dokončit víc projektů, experimentovat s novými
  nápady a víc se věnovat kreativní stránce vývoje.
</p>

<h2>Vyzkoušejte si kvíz sami</h2>

<p>
  Jestli vás zajímá, jak takový projekt vytvořený s AI vypadá v praxi,
  vyzkoušejte
  <a
    href="https://quizzy-eight-khaki.vercel.app/"
    target="_blank"
    rel="noopener"
    >můj kvízový web</a
  >. Najdete v něm otázky z různých kategorií – od všeobecného přehledu po
  technologie. Uvidíte, že i když vznikl za 2 hodiny, nabízí plnohodnotný
  uživatelský zážitek.
</p>

<p>
  Web má všechno, co od moderní aplikace čekáte: responzivní design, plynulé
  animace, správu stavu, časovač a bodování. A hlavně – používat ho je
  zábava.
</p>

<h2>Závěr: AI jako akcelerátor kreativity</h2>

<p>
  AI mi programování nenahradila – zrychlila ho natolik, že se můžu soustředit
  na to, co mě baví víc. Místo boje s technickými detaily se můžu věnovat
  řešení problémů a tvorbě užitečných aplikací.
</p>

<p>
  Doba, kdy jsme trávili hodiny laděním CSS nebo debugováním JavaScriptu,
  končí. Budoucnost patří těm, kdo dokážou AI efektivně používat jako nástroj
  k uskutečnění svých nápadů.
</p>

<p>
  Pokud jste AI nástroje při vývoji ještě nezačali používat, vřele to
  doporučuji. Rozdíl je opravdu dramatický – a jak ukazuje můj kvízový web,
  výsledky mluví samy za sebe.
</p>

<p>
  <em
    >Už chystám další experimenty s AI. Sledujte tento blog, ať vám neuniknou
    další praktické zkušenosti a tipy, jak z AI ve svých projektech vytěžit
    maximum.</em
  >
</p>

<p>
  <em>Aktualizace z listopadu 2026:</em> Quizzy se od napsání tohoto článku
  dál vyvíjí. Teď má denní výzvu, která je pro všechny stejná, násobiče za
  sérii až ×3, úrovně a odznaky, tři obtížnosti a osm kategorií – a to všechno
  pořád bez registrace, s postupem uloženým ve vašem zařízení.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 12 Jul 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/quiz-website-in-2-hours.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Next.js</category>
      <category>Vývoj webu</category>
    </item>
    <item>
      <title>Díky AI bude vývoj webu konzervativnější</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/ai-conservative-turn.html</link>
      <description>Proč by programování s AI mohlo vést vývoj webu ke konzervativnější volbě technologií, dlouhodobému myšlení o architektuře a menšímu střídání frameworků.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Ve vývoji webu se odehrává zajímavý paradox, nad kterým poslední dobou
  přemýšlím. S tím, jak AI nástroje programování zrychlují a zpřístupňují, si
  začínám říkat, jestli se ve skutečnosti nedočkáme posunu ke
  konzervativnější volbě technologií a k dlouhodobějšímu uvažování
  o architektuře.
</p>

<p>
  Na první pohled to může znít protiintuitivně. Když se objeví nové možnosti,
  obvykle přece vidíme víc experimentování, ne méně. Myslím si ale, že tady
  se děje něco jiného, co by mohlo zásadně změnit, jak přistupujeme k výběru
  technologií a k návrhu systémů.
</p>

<h2>Posun v produktivitě</h2>

<p>
  Když AI nástroje jako GitHub Copilot nebo ChatGPT dokážou vygenerovat
  boilerplate kód během pár sekund, tradiční ekonomika vývoje webu se začíná
  měnit. „Drahou“ částí vývoje už není napsání prvotního kódu – je to
  všechno, co přichází potom.
</p>

<p>
  Pokud dokážu stejně snadno vygenerovat komponentu v Reactu, službu
  v Angularu nebo šablonu ve Vue, rychlost počátečního vývoje přestává být
  hlavním rozdílem mezi frameworky. Otázka se mění z „Co se nejrychleji
  napíše?“ na „Co se bude v příštích letech nejlépe udržovat, škálovat a s čím
  se bude nejlépe pracovat?“
</p>

<blockquote>
  <p>
    Když se rychlost psaní kódu stane běžnou komoditou, ostatní faktory
    relativně nabývají na významu.
  </p>
</blockquote>

<h3>Co to může znamenat pro výběr frameworku</h3>

<p>
  Zamyslete se, jak dnes týmy frameworky vybírají. Často rozhodují tyto
  faktory:
</p>

<ul>
  <li>Zkušenosti vývojářů a dostupnost lidí na trhu práce</li>
  <li>Rychlost počátečního vývoje</li>
  <li>Velikost komunity a ekosystému</li>
  <li>Výkonnostní vlastnosti</li>
  <li>Dlouhodobá udržovatelnost</li>
</ul>

<p>
  Když AI dramaticky sníží význam rychlosti počátečního vývoje, ostatní
  faktory se dostanou víc do popředí. To by mohlo vést k několika zajímavým
  posunům:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Stabilita před novinkami</strong> – prověřené technologie
    s dlouhou historií by mohly získat na atraktivitě
  </li>
  <li>
    <strong>Jednoduchost před funkcemi</strong> – přednost by mohly dostat
    frameworky se srozumitelnějším mentálním modelem
  </li>
  <li>
    <strong>Udržovatelnost před komfortem vývojáře</strong> – dlouhodobé zdraví
    kódu by mohlo převážit nad krátkodobým pohodlím
  </li>
</ul>

<h2>Otázka architektury</h2>

<p>
  Netýká se to ale jen výběru frameworku, jde to hlouběji. Pokud AI zvládne
  mechanickou stránku programování, vývojáři získají prostor soustředit se na
  to, na čem záleží nejvíc: návrh systému, business logiku a architektonická
  rozhodnutí.
</p>

<p>
  To jsou ze své podstaty dlouhodobé otázky. Když přemýšlíte o tom, jak se
  systém bude vyvíjet v průběhu měsíců a let, přirozeně tíhnete ke
  konzervativnějším přístupům, které se osvědčily v praxi.
</p>

<h3>Pár otevřených otázek</h3>

<p>
  Důsledky tohoto posunu si pořád ještě promýšlím a upřímně řečeno mám víc
  otázek než odpovědí:
</p>

<ul>
  <li>
    Začnou týmy volit starší, stabilnější technologie, protože AI odstraní
    problém „nudného kódu“?
  </li>
  <li>
    Mohlo by to zpomalit nekonečný kolotoč nových JavaScriptových frameworků?
  </li>
  <li>
    Co se stane, když omezením nebude „jak rychle to dokážeme postavit?“, ale
    „jak dobře to bude stárnout?“
  </li>
  <li>
    Bude vývoj s pomocí AI některé architektonické vzory upřednostňovat před
    jinými?
  </li>
</ul>

<h2>První signály</h2>

<p>Začínám vidět první náznaky tohoto trendu, i když je ještě brzy:</p>

<ul>
  <li>
    Týmy přehodnocují, jestli potřebují nejnovější framework, když se s AI dá
    být produktivní v jakémkoli frameworku
  </li>
  <li>
    Větší důraz na přechod na TypeScript kvůli dlouhodobé udržovatelnosti kódu
  </li>
  <li>
    Obnovený zájem o jednodušší vzory pro správu stavu místo složitých
    reaktivních systémů
  </li>
  <li>
    Pochybnosti, jestli určité abstrakce stojí za svou složitost, když kód pod
    nimi generuje AI
  </li>
</ul>

<p>
  Nic z toho není definitivní důkaz, ale naznačuje to, že se v našem
  uvažování o volbě technologií něco mění.
</p>

<h2>Paradox stability</h2>

<p>
  Na tomto možném trendu mi přijde nejzajímavější tohle: AI, která
  představuje špičku technologického vývoje, může ve skutečnosti vést ke
  konzervativnějším volbám ve všem ostatním.
</p>

<p>
  Když odpadne otrava s psaním opakujícího se kódu, můžete si dovolit
  vybírat technologie podle jejich základních kvalit, a ne podle zkratek,
  které vývojářům usnadňují život. Framework, který vyžaduje víc boilerplate
  kódu, ale má jasnější oddělení zodpovědností, může být atraktivnější, když
  boilerplate obstará AI.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Ty nejpokročilejší nástroje můžou paradoxně podpořit používání těch
    nejprověřenějších přístupů.
  </p>
</blockquote>

<h3>A co inovace?</h3>

<p>
  To vyvolává důležitou otázku: pokud AI povede ke konzervativnější volbě
  technologií, nebude to dusit inovace?
</p>

<p>
  Myslím, že ne. Spíš to podle mě může inovace přesměrovat k zásadnějším
  problémům. Místo inovací v ergonomii pro vývojáře a v build nástrojích
  bychom mohli vidět víc inovací v těchto oblastech:
</p>

<ul>
  <li>Systémová architektura a distribuované výpočty</li>
  <li>Optimalizace výkonu a správa zdrojů</li>
  <li>Vzory pro bezpečnost a spolehlivost</li>
  <li>Modelování business logiky a doménový návrh</li>
</ul>

<p>To jsou oblasti, kde pořád nejvíc záleží na lidském vhledu a kreativitě.</p>

<h2>Otázky pro týmy</h2>

<p>
  Pokud bude tento trend pokračovat, možná by stálo za to klást si v týmu při
  výběru technologií trochu jiné otázky:
</p>

<ul>
  <li>Jak bude tato technologie stárnout v horizontu 3–5 let?</li>
  <li>
    Jakou daň ve složitosti za tuhle abstrakci platíme, když rychlost psaní
    kódu není omezením?
  </li>
  <li>
    Jak dobře odpovídá mentální model této technologie naší problémové doméně?
  </li>
  <li>Jaké to bude mít dlouhodobé dopady na údržbu?</li>
  <li>Nakolik jsme závislí na konkrétních nástrojích nebo build systémech?</li>
</ul>

<p>
  Nejsou to nutně lepší otázky než ty, které si klademe dnes, ale s tím, jak
  AI mění rovnici vývoje, můžou relativně nabývat na důležitosti.
</p>

<h2>Osobní zamyšlení</h2>

<p>
  Chci zdůraznit, že jde o předpověď, ne o měření. Vychází z toho, co vidím
  ve své vlastní práci a kolem sebe. Masové rozšíření AI ve vývoji je pořád
  velmi čerstvé a všichni na jeho důsledky přicházíme za pochodu.
</p>

<p>
  Pokud ale mám s tímto trendem pravdu, mohlo by to znamenat výrazný posun
  v tom, jak náš obor přistupuje k výběru technologií. Místo optimalizace na
  krátkodobou produktivitu vývojářů bychom mohli začít optimalizovat na
  dlouhodobé zdraví systémů.
</p>

<p>
  To mi přijde jako potenciálně velmi zdravé pro ekosystém vývoje webu, který
  občas trpěl příliš častým střídáním technologií a nedostatečným ohledem na
  dlouhodobé důsledky.
</p>

<h2>Co si o tom myslíte vy?</h2>

<p>
  Zajímalo by mě, jestli podobné vzorce pozorují i ostatní, nebo jestli mají
  na to, jak může AI ovlivnit volbu technologií, jiný pohled. Všímáte si
  změn v tom, jak váš tým hodnotí frameworky a nástroje? Posouvají se
  kritéria?
</p>

<p>
  Připadá mi to jako jeden z těch okamžiků, kdy jsme uprostřed velké změny,
  ale její důsledky plně pochopíme, až se za ní za pár let ohlédneme.
</p>

<p>
  Jistý si jsem jen jedním: vztah mezi AI nástroji a volbou
  technologií je složitější a nejednoznačnější, než naznačuje zjednodušující
  narativ „AI všechno zrychlí“.
</p>

<p>
  Nepřímé dopady nových technologií bývají někdy zajímavější než ty zjevné.
  A v tomhle případě by takovým nepřímým dopadem mohl být promyšlenější,
  konzervativnější přístup k technologiím, na kterých stavíme své systémy.
</p>

<p>
  Což by vzhledem k tempu změn ve vývoji webu za posledních deset let
  nemusela být až tak špatná věc.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Tue, 03 Jun 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/ai-conservative-turn.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Vývoj webu</category>
    </item>
    <item>
      <title>AI vytyčuje v programování nové hranice</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/ai-programming-new-boundaries.html</link>
      <description>Upřímný pohled vývojáře na to, jak AI mění programování – od generování kódu přes ekonomické dopady až po budoucnost moderního vývoje softwaru.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Zažíváme jednu z nejvýznamnějších změn v programování od vzniku vyšších
  programovacích jazyků. AI nástroje jako GitHub Copilot, ChatGPT nebo Claude
  zásadně mění způsob, jakým píšeme kód. Co se ale doopravdy děje v každodenní
  praxi, když pomineme marketingový humbuk a přehnaně nadšené články na
  technologických blozích?
</p>

<p>
  AI nástroje pro programování intenzivně používám v produkční práci, a tak
  bych se rád podělil o upřímný pohled na to, kde dnes jsme a proč si myslím,
  že jsme svědky vzniku úplně nových hranic, které budou určovat budoucnost
  vývoje softwaru.
</p>

<h2>Současná realita</h2>

<p>
  Začněme tím, co AI dnes skutečně zvládá dobře. Tyto nástroje vynikají
  zejména v následujících oblastech:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Generování boilerplate kódu</strong> – psaní opakujících se vzorů
    v kódu
  </li>
  <li><strong>Doplňování kódu</strong> – návrhy dalších logických řádků</li>
  <li>
    <strong>Jednoduché transformace</strong> – převody mezi formáty nebo
    refaktoring základních vzorů
  </li>
  <li>
    <strong>Dokumentace</strong> – vysvětlování existujícího kódu nebo
    generování komentářů
  </li>
  <li>
    <strong>Rychlejší učení</strong> – pomáhají vývojářům pochopit nové koncepty
    během chvilky
  </li>
</ul>

<p>
  Tyto schopnosti jsou opravdu užitečné. Na vlastní oči jsem viděl, jak jsou
  s nimi vývojáři znatelně produktivnější, když generují CRUD operace, API
  endpointy nebo konfigurační soubory. Čas ušetřený na rutinních úkolech je
  skutečný a měřitelný.
</p>

<h3>Co ale chybí</h3>

<p>
  Jenže s těmi částmi programování, na kterých skutečně záleží nejvíc, má AI
  potíže:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Návrh systému</strong> – pochopit, jak by spolu měly jednotlivé
    komponenty spolupracovat
  </li>
  <li>
    <strong>Business logika</strong> – převést požadavky z reálného světa do
    kódu
  </li>
  <li>
    <strong>Optimalizace výkonu</strong> – dělat uvážené kompromisy podle
    daných omezení
  </li>
  <li>
    <strong>Debugování složitých problémů</strong> – sledovat řetězec příčin,
    které k selhání vedly
  </li>
  <li>
    <strong>Code review</strong> – posoudit, jestli bude řešení dlouhodobě
    udržovatelné
  </li>
</ul>

<p>
  Jinými slovy: AI je skvělá v mechanické stránce programování, ale slabá
  v té intelektuální. A právě intelektuální práce bohužel přináší většinu
  hodnoty.
</p>

<h2>Paradox produktivity</h2>

<p>
  A tady to začíná být zajímavé. Díky AI jsou sice jednotliví vývojáři
  u některých úkolů produktivnější, zároveň ale AI nečekaným způsobem mění
  ekonomiku vývoje softwaru.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Když má každý přístup ke stejnému násobiči produktivity, konkurenční
    výhoda se přesouvá k jiným faktorům.
  </p>
</blockquote>

<p>
  Pokud každý vývojář dokáže okamžitě vygenerovat boilerplate kód, psaní
  boilerplate kódu už nikoho neodlišuje. Hodnota se přesouvá do oblastí, kde
  stále záleží na lidském úsudku, kreativitě a doménových znalostech.
</p>

<h3>Co to znamená pro vývojáře</h3>

<p>
  Dovednosti, které porostou na ceně, nemusí být nutně ty, které byste
  čekali:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Systémové myšlení</strong> – chápat, jak do sebe jednotlivé části
    zapadají
  </li>
  <li><strong>Cit pro produkt</strong> – vědět, co vytvářet a proč</li>
  <li>
    <strong>Komunikace</strong> – umět tlumočit mezi technickou a byznysovou
    stranou
  </li>
  <li>
    <strong>Kritické hodnocení</strong> – poznat, kdy jsou návrhy AI chybné
    nebo neoptimální
  </li>
  <li>
    <strong>Doménové znalosti</strong> – do hloubky znát konkrétní odvětví
    nebo problémové oblasti
  </li>
</ul>

<p>
  Všimněte si, že několik z nich, třeba komunikaci nebo cit pro produkt, jsme
  ve vývojářské kultuře tradičně podceňovali.
</p>

<h2>Otázka odpovědnosti</h2>

<p>
  Tím se dostávám k něčemu, o čem se v našem oboru podle mě mluví málo:
  k odpovědnému zavádění AI. To, že můžeme AI na něco použít, ještě
  neznamená, že bychom to měli dělat.
</p>

<p>Viděl jsem týmy, které nasadily AI nástroje, aniž by zvážily:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Dopady na kvalitu kódu</strong> – co se stane, když všichni
    generují podobné vzory?
  </li>
  <li>
    <strong>Dopady na učení</strong> – nepřicházejí junioři o zásadní
    zkušenosti?
  </li>
  <li>
    <strong>Rizika závislosti</strong> – co když AI služba přestane být
    dostupná nebo se změní?
  </li>
  <li>
    <strong>Bezpečnostní otázky</strong> – jak moc věříme bezpečnosti kódu
    vygenerovaného AI?
  </li>
</ul>

<p>
  Ten spěch se zaváděním AI mi připomíná jiné technologické hype cykly –
  spousta nadšení, ale málo kritického přemýšlení o dlouhodobých důsledcích.
</p>

<h3>Uváženější přístup</h3>

<p>Místo otázky „Jak můžeme AI použít na všechno?“ bychom se měli ptát:</p>

<ul>
  <li>Kde AI skutečně zlepšuje výsledky?</li>
  <li>Jaká rizika tím přijímáme?</li>
  <li>Jak udržíme kvalitu kódu a zajistíme, aby se tým dál učil?</li>
  <li>Co se stane, když na těchto nástrojích budeme příliš závislí?</li>
</ul>

<p>
  Nejde o to být proti AI – jde o to jednat promyšleně, a ne jen reagovat.
</p>

<h2>Ekonomický posun</h2>

<p>
  Možná nejvýznamnější změna není technická, ale ekonomická. AI zásadně mění
  strukturu nákladů na vývoj softwaru.
</p>

<p>Když jsou základní programátorské úkoly skoro zadarmo, stane se několik věcí:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Vzniká víc softwaru</strong> – nižší bariéry znamenají víc
    experimentování
  </li>
  <li>
    <strong>Kvalita nabývá na významu</strong> – kvantita je snadná, takže
    rozdíl dělá kvalita
  </li>
  <li>
    <strong>Převažují náklady na údržbu</strong> – napsat kód je levné,
    udržovat ho ne
  </li>
  <li>
    <strong>Lidské dovednosti stoupají na ceně</strong> – věci, které umí jen
    lidé, mají větší hodnotu
  </li>
</ul>

<p>
  To naznačuje, že směřujeme ke světu, kde bude schopnost rychle generovat
  kód méně důležitá než schopnost generovat ten správný kód.
</p>

<h2>Vytváříme nové hranice</h2>

<p>
  Na tomto okamžiku v dějinách programování mě nejvíc fascinuje, že nové
  nástroje jen nepřebíráme – aktivně vytváříme hranice, které budou vývoj
  softwaru určovat ještě dlouhé roky.
</p>

<p>
  Zatím neexistují žádné ustálené limity. Experimentujeme, posouváme hranice
  a zjišťujeme, co funguje a co ne. To, jak se teď rozhodneme začlenit AI do
  svých pracovních postupů, co budeme automatizovat a co necháme na lidech,
  ovlivní budoucnost celého oboru.
</p>

<blockquote>
  <p>
    AI jen nepoužíváme – určujeme, čím se programování stane.
  </p>
</blockquote>

<p>
  Je to vzrušující a zároveň to nutí k pokoře. Máme příležitost ovlivnit, jak
  se tato technologie bude vyvíjet, ale také odpovědnost zvážit dlouhodobé
  důsledky svých rozhodnutí.
</p>

<h2>Pohled dopředu</h2>

<p>
  Co to tedy znamená pro nás vývojáře? Myslím, že odpověď je překvapivě
  optimistická.
</p>

<p>
  AI programátory nenahrazuje – mění to, co programování znamená. Z autorů
  kódu se stáváme jeho kurátory. Z implementátorů architekty. Z písařů
  myslitelé.
</p>

<p>Dařit se bude vývojářům, kteří:</p>

<ul>
  <li>Používají AI nástroje strategicky, a ne reflexivně</li>
  <li>Soustředí se na rozvoj dovedností, které jsou výhradně lidské</li>
  <li>Chápou byznysový kontext svých technických rozhodnutí</li>
  <li>Umí posoudit a vylepšit řešení vygenerovaná AI</li>
  <li>Pořád je zajímá, jak věci doopravdy fungují</li>
  <li><strong>Aktivně se podílejí na utváření těchto nových hranic</strong></li>
</ul>

<h2>Závěrem</h2>

<p>
  AI v programování není ani zázrak, jak tvrdí optimisté, ani hrozba, které
  se bojí pesimisté. Je to mocný nástroj, který mění ekonomiku i praxi vývoje
  softwaru.
</p>

<p>
  Ještě důležitější ale je, že se nacházíme v jedinečném okamžiku dějin, kdy
  se hranice toho, čím se programování stane, teprve utvářejí. Změně se jen
  nepřizpůsobujeme – sami ji vytváříme.
</p>

<p>
  Klíčové je přistupovat k AI se stejným kritickým myšlením jako ke každé
  jiné nové technologii: pochopit její možnosti i omezení, zvážit dlouhodobé
  důsledky a používat ji promyšleně, místo abychom se nechali unášet hypem.
</p>

<p>
  Protože cílem nakonec není psát kód rychleji – cílem je efektivněji
  vytvářet lepší software. A to je pořád v jádru lidská výzva, i když právě
  teď definujeme, co vlastně „lidské“ znamená ve vývoji s pomocí AI.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sun, 01 Jun 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/ai-programming-new-boundaries.html</guid>
      <category>AI</category>
      <category>Kariéra</category>
    </item>
    <item>
      <title>Next.js App Router v produkci: upřímné hodnocení</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/nextjs-app-router-reality-check.html</link>
      <description>Upřímný pohled na App Router a Server Components v Next.js v produkci: autentizace, mentální zátěž, stavy načítání a skrytá složitost.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Když Next.js představil App Router se Server Components, vypadalo to jako
  revoluční řešení mnoha problémů SPA. Lepší SEO, rychlejší načítání a příslib
  efektivnějšího vývoje. S touto technologií pracuji od jejího uvedení a chci
  se podělit o své upřímné zkušenosti – o to dobré i o to frustrující.
</p>

<h2>Původní příslib</h2>

<p>
  Zdálo se, že App Router a jeho Server Components řeší zásadní problémy, které
  single page aplikace trápí už léta:
</p>

<ul>
  <li>
    <strong>SEO</strong> – stránky přicházejí vykreslené na serveru, stejně
    jako už s Pages Routerem, a jsou připravené pro vyhledávače bez dalšího
    nastavování
  </li>
  <li>
    <strong>Problémy s výkonem</strong> – menší bundly a rychlejší první
    načtení
  </li>
  <li>
    <strong>Složitost načítání dat</strong> – jednodušší tok dat díky načítání
    na serveru
  </li>
</ul>

<p>
  V příkladech typu Hello World to vypadalo fantasticky. Oddělení serverového
  a klientského kódu působilo čistě a logicky. Produkční aplikace ale
  vyprávějí jiný příběh.
</p>

<h2>Střet s realitou</h2>

<h3>Složitost autentizace</h3>

<p>
  Jednou z prvních velkých překážek, na které narazíte, je autentizace. U
  klasických SPA spravujete stav session na jednom místě – na klientovi. Se
  Server Components musíte session řešit na serveru i na klientovi. Tahle
  duplicita není jen nepohodlná, je to zdroj chyb a nekonzistencí.
</p>

<pre><code>// Server-side session handling
async function getServerSession() {
  // Server-side session logic
}

// Client-side session handling
function useClientSession() {
  // Client-side session logic
}

// Now you need to keep these in sync...</code></pre>

<h3>Mentální zátěž</h3>

<p>Z každého rozhodnutí o komponentě se stává složitá otázka:</p>

<ul>
  <li>Má to být serverová, nebo klientská komponenta?</li>
  <li>Kde mám tato data načíst – na serveru, na klientovi, nebo na obou?</li>
  <li>Jak spolu budou tyto komponenty spolupracovat?</li>
  <li>
    Co když v serverové komponentě potřebuji interaktivitu na straně klienta?
  </li>
</ul>

<p>
  Tohle neustálé rozhodování představuje značnou kognitivní zátěž. Místo aby
  se vývojáři soustředili na business logiku, tráví čas navrhováním hranice
  mezi serverovým a klientským kódem.
</p>

<h3>Stavy načítání a streaming</h3>

<p>
  Streamování dat zní teoreticky skvěle, ale implementovat praktické stavy
  načítání je překvapivě složité:
</p>

<ul>
  <li><strong>Načítání na úrovni stránky</strong> – příliš hrubé pro dobré UX</li>
  <li>
    <strong>Hranice Suspense</strong> – fungují pro bloky komponent, ale co
    jemnější stavy načítání?
  </li>
  <li>
    <strong>Částečné vykreslování</strong> – zobrazit statický obsah, zatímco
    se načítají dynamické části, se streamingem jde, ale každá dynamická část
    potřebuje vlastní hranici a fallback
  </li>
</ul>

<p>
  Nakonec vytváříte specializované komponenty pro každý drobný kousek, který
  potřebuje vlastní obsluhu načítání. Z jednoduchosti rychle nic nezbude.
</p>

<blockquote>
  <p>
    Složitost, kterou ušetříte na jednom místě, se často vynoří jinde – někdy
    v horší podobě.
  </p>
</blockquote>

<h2>Širší souvislosti</h2>

<p>
  Tahle zkušenost se Server Components v Next.js odráží širší trend ve
  frontendovém vývoji, který mě znepokojuje. Místo abychom využívali nativní
  schopnosti prohlížeče a zjednodušovali si vývoj, přidáváme další vrstvy
  abstrakce, ve kterých se bez rozsáhlých mentálních modelů nedá vyznat.
</p>

<p>
  Webový vývoj by se měl postupem času zjednodušovat. Prohlížeče toho zvládnou
  víc než kdy dřív – mají nativní moduly, lepší API a vyšší výkon. Přesto dál
  stavíme frameworky, které tato vylepšení schovávají za abstrakce a vytvářejí
  novou složitost.
</p>

<h2>Co to znamená pro vývojáře</h2>

<p>
  Netvrdím, že jsou Server Components samy o sobě špatné – řeší skutečné
  problémy a ve správném kontextu můžou být přínosné. Propast mezi
  marketingovými sliby a realitou v produkci je ale značná.
</p>

<p>
  Než nasadíte jakoukoli novou technologii, zvlášť takovou, která zásadně mění
  architekturu vaší aplikace, zvažte:
</p>

<ul>
  <li>Řešíte skutečný problém, nebo se ženete za hypem?</li>
  <li>Kolik bude stát dlouhodobá údržba?</li>
  <li>Jak to ovlivní produktivitu vašeho týmu?</li>
  <li>Nedosáhli byste stejných cílů jednodušším řešením?</li>
</ul>

<h2>Co dál</h2>

<p>
  Tahle zkušenost mě inspirovala k tomu, abych začal víc sdílet upřímné
  pohledy na moderní webové technologie. V naší komunitě je příliš mnoho hypu
  a málo kritické analýzy.
</p>

<p>
  V dalších článcích chci rozebírat skutečné výhody a nevýhody populárních
  frameworků a knihoven – na základě reálných zkušeností z produkce, ne
  teoretických přínosů.
</p>

<p>
  Protože nakonec je nejlepší ta technologie, která vám pomáhá efektivně
  stavět skvělé produkty – ne ta s nejpůsobivějším demem.
</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Sat, 31 May 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/nextjs-app-router-reality-check.html</guid>
      <category>Next.js</category>
      <category>Vývoj webu</category>
    </item>
    <item>
      <title>Vítejte na blogu RobLib</title>
      <link>https://roblibs-blog.com/cs/welcome-to-my-blog.html</link>
      <description>Proč jsem založil tento blog: praktické články o vývoji webu, které dávají přednost jednoduchým a pragmatickým řešením před hypem a zbytečnou složitostí.</description>
      <content:encoded><![CDATA[<p>
  Vítejte na mém blogu! Jmenuji se Robert a vývoji webu se věnuji už řadu let.
  Blog jsem se rozhodl založit, abych se mohl dělit o své zkušenosti a názory
  na svět webových technologií.
</p>

<h2>O čem budu psát</h2>

<p>Zaměřím se hlavně na:</p>

<ul>
  <li>
    <strong>Frontendový vývoj</strong> – JavaScript, CSS, HTML a související
    technologie
  </li>
  <li><strong>Backendový vývoj</strong> – Node.js, databáze, návrh API</li>
  <li><strong>Jednoduché a pragmatické přístupy</strong> k řešení problémů</li>
  <li>
    <strong>Kritický pohled</strong> na hype a zbytečně složitá
    řešení
  </li>
</ul>

<h2>Proč jednoduchost?</h2>

<p>
  V dnešním světě javascriptových technologií často narážím na přehnanou
  složitost. Každý den vznikají nové frameworky, build nástroje a abstrakce,
  ale ne vždy přinášejí skutečnou hodnotu. Chtěl bych ukázat, že často stačí
  méně a že jednodušší řešení můžou být mnohem efektivnější.
</p>

<blockquote>
  <p>
    „Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když
    už není co odebrat.“ – Antoine de Saint-Exupéry
  </p>
</blockquote>

<h2>Co můžete čekat</h2>

<p>
  Budu se snažit psát praktické články s konkrétními ukázkami kódu. Nebudu se
  vyhýbat ani kontroverzním tématům – pokud mi nějaký trend přijde přehnaný
  nebo zbytečný, napíšu o tom otevřeně.
</p>

<p>
  Mým cílem není nikoho urazit, ale spíš rozproudit zdravou diskusi o tom,
  jak dělat vývoj webu lépe, efektivněji a s menší složitostí.
</p>

<p>Těším se na naši společnou cestu světem webových technologií!</p>]]></content:encoded>
      <dc:creator>Robert Libšanský</dc:creator>
      <pubDate>Fri, 30 May 2025 00:00:00 GMT</pubDate>
      <guid isPermaLink="true">https://roblibs-blog.com/cs/welcome-to-my-blog.html</guid>
      <category>Vývoj webu</category>
    </item>
  </channel>
</rss>