Šachy, minigolf a solitér pro iPhone bez reklam

Tři nové hry zdarma pro iPhone a iPad: Chess Offline, Mini Golf 3D a Klondike Solitaire. Bez reklam, bez nákupů v aplikaci, bez internetu – jen samotná hra.

Od doby, kdy vyšel Jetshot, jsem vydal další tři hry v App Storu: Chess Offline, Mini Golf 3D a Klondike Solitaire. Všechny tři jsou klasiky, které zná každý, všechny tři jsou zdarma a všechny tři běží na iPhonu i iPadu v angličtině i v češtině.

V tomhle článku vám každou z nich představím – a přidám pár historek zpod kapoty, protože v každé se skrývá aspoň jeden problém, který se nakonec ukázal mnohem zajímavější, než na první pohled vypadal.

Jen hra, nic víc

Klasických her je v App Storu spousta a často patří k nejpřeplácanějším aplikacím, jaké tam najdete. Partii solitéru přeruší videoreklama, šachová aplikace po vás chce předplatné, než vám ukáže, kde jste udělali chybu, a minigolf vám chce prodat mince. Chtěl jsem pravý opak, a tak se všechny tři hry drží stejných pravidel:

  • Žádné reklamy – ani jediný banner
  • Žádné nákupy v aplikaci – všechno je v bezplatné aplikaci
  • Žádný účet a žádný sběr dat – nemusíte se nikam registrovat
  • Plně offline – připojení není potřeba a šachy ani solitér neobsahují jediný řádek síťového kódu

Každý popis v App Storu končí podobnou větou: Jen šachy. Nic víc. A přesně o to jde.

Chess Offline: hra i rozbor partií

Chess Offline vám umožní hrát proti počítači na pěti úrovních, od začátečníka po velmistra, nebo proti kamarádovi na jednom zařízení – šachovnice se umí otáčet k hráči, který je na tahu. To nejlepší ale přichází až po partii.

Když partie skončí, engine ji přehraje a ohodnotí každý jednotlivý tah: brilantní, skvělý, nejlepší, výborný, dobrý, teoretický, nepřesnost, chyba, promarněná šance nebo hrubá chyba. Každý hráč dostane skóre přesnosti, graf hodnocení ukáže, kdo kdy vedl, a tah, který by engine zahrál raději, se vykreslí přímo na šachovnici. Na mnoha šachových platformách je takový rozbor partie prémiová funkce s denním limitem. Tady žádný limit nemá a funguje i v režimu letadla.

Pro nováčky je tu také průvodce pravidly v devíti kapitolách s 27 diagramy šachovnice. Patnáct z nich si můžete rovnou zahrát – tečky na nich jsou skutečné povolené tahy, které spočítal engine, a klepnutím na tečku se tah zahraje.

Vlastní engine

Aplikace nepoužívá žádný šachový engine třetí strany. Její vlastní engine, napsaný v čistém Swiftu, stojí na klasických technikách šachového programování: alfa-beta prohledávání s transpoziční tabulkou, klidové prohledávání (quiescence search), prořezávání nulovým tahem (null-move pruning) a statické hodnocení výměn. Právě to poslední pomáhá rozboru rozeznat brilantní oběť od obyčejné hrubé chyby – v obou případech přijdete na místě o materiál, ale jen v jednom za něj něco dostanete zpátky.

Dvě nejsilnější úrovně čerpají zahájení z knihovny s více než 80 pojmenovanými variantami, takže jen zřídka odehrají dvakrát stejnou partii. Slabší úrovně svá zahájení obměňují tak, že do výběru mezi prohledanými tahy přidávají trochu náhody.

Jak poznat, že šachový engine hraje podle pravidel? Šachoví programátoři na to mají techniku zvanou perft (performance test): z dané pozice se projdou všechny povolené posloupnosti tahů do hloubky N půltahů, spočítají se listy výsledného stromu tahů a číslo se porovná se známými referenčními hodnotami. Ze základního postavení existuje po jednom půltahu 20 posloupností tahů, po dvou 400, po třech 8 902 a po čtyřech 197 281. Stačí, aby generátor tahů pokazil jediné pravidlo – rošádu přes napadené pole, braní mimochodem, proměnu pěšce – a číslo nebude sedět. Testy spouštějí perft na šesti známých pozicích, mezi nimi i na slavné „Kiwipete“, která do jediného postavení vměstná rošády, braní mimochodem, proměny i vazby.

Šachy, které se dají hrát po sluchu

Každé pole šachovnice je samostatný prvek přístupnosti. VoiceOver přečte jeho souřadnici, co na něm stojí, jestli se figura může pohnout a kam by tah vedl – celou partii tak lze odehrát, aniž byste viděli na obrazovku. Lokalizovaný je i zápis: tah jezdcem, který se anglicky zapíše Nf3, je v češtině Jf3, zatímco engine a uložené partie interně dál používají anglickou notaci.

Malý easter egg pro milovníky šachu: ukázkové video v App Storu není žádná naaranžovaná partie. Přehrává sedmnáct tahů slavné Operní partie – Paul Morphy proti vévodovi Brunšvickému a hraběti Isouardovi, odehrané v roce 1858 v lóži pařížské opery.

Mini Golf 3D: 108 jamek

Mini Golf 3D je opravdový minigolf ve 3D, postavený na SwiftUI a RealityKitu. Nabízí 108 ručně navržených jamek v devíti světech – od Green Garden přes Frozen Fjord, Neon Nights a Volcano Forge až po Orbital Station – a každý svět má vlastní překážky: pískové pasti, led, portály, odrazníky jako z pinballu, lávu, gejzíry, otočné plošiny, děla, magnety a loopingy.

Hraje se jako s prakem: potáhnete prstem od míčku dozadu a čím dál potáhnete, tím silnější je úder. Tečkovaná zaměřovací čára předpovídá dráhu míčku včetně odrazů od mantinelů, a jakmile úder míří do jamky, zbarví se dozlatova. Každý svět má navíc dvojici místních obyvatel – ježka, tučňáka, sněhuláka, kraba – a nejsou to jen kulisy. Míček se od nich odráží.

Jamky vycházejí ze skutečného minigolfu. Jejich tvary odpovídají standardním drahám, které definuje World Minigolfsport Federation – pyramidy, blesk, labyrint, dvojitá branka – a pravidla jsou ve stejném duchu: limit úderů je par + 3 a voda nebo láva znamená trestný úder.

Obtížnost změřená Dijkstrou

U 108 jamek nebyl největší problém návrhu v tom, jak je postavit, ale jak zajistit, aby obtížnost rostla rovnoměrně. Plocha jamky se ukázala jako nepoužitelné měřítko: labyrint má jen dva metry čtvereční a hraje se na čtyři údery, kdežto na dvakrát větší otevřenou kotlinu stačí jeden.

Obtížnost se proto měří jako délka cesty: nejkratší vzdálenost, kterou musí míček urazit od odpaliště do jamky, kolem všech mantinelů a přes rampy a portály. Malý offline nástroj ji počítá Dijkstrovým algoritmem nad mřížkou s buňkami o velikosti 3 cm a u všech 108 jamek kontroluje několik pravidel. Každá jamka má na jeden úder paru 0,95 až 1,55 metru cesty, poslední jamka každého světa je vždy jeho nejdelší a medián délky cesty roste od světa ke světu. Druhý nástroj projde každou jamku v krocích po 2 cm a prokáže, že se míček opravdu dostane do jamky i ke skryté bonusové hvězdě.

Looping, na který fyzika nestačila

Většina hry spoléhá na fyzikální engine RealityKitu, loopingy ale ne. Třícentimetrový míček by se při běžné rychlosti úderu buď zachytil o spoj mezi dvěma díly trati a odletěl do nebe, nebo by se k trati přilepil. Uvnitř loopingu proto hra míček z fyzikálního enginu vyjme a po kružnici ho posouvá sama, podle energetické bilance skutečné valící se koule.

Skrývá se v tom pěkný kousek fyziky: valící se míček zpomaluje do svahu pozvolněji než klouzající, protože část jeho energie je uložená v rotaci. Plnou kouli brzdí podél trati jen 5/7 gravitace. Když looping trefíte příliš slabě, míček vyjede jen kus a skutálí se zpátky; když síla jen trochu nestačí, těsně pod vrcholem ztratí kontakt s tratí a spadne dovnitř kruhu – přesně jako by to udělal skutečný míček.

Každý den stejná jamka pro všechny

Mini Golf má také denní výzvu: jednu jamku denně, pro všechny hráče stejnou. Stejně jako u denního runu v mé rozbíječce cihel Breakup za ní nestojí žádný server. Jamka se odvozuje jen z data – den se zahashuje funkcí FNV-1a a výsledek se předá generátoru náhodných čísel SplitMix64 – takže každé zařízení vybere stejnou jamku nezávisle na ostatních.

Záludné bylo jedno zdánlivě jednoduché pravidlo: nikdy stejná jamka dva dny po sobě. Pokud se dnešní los shoduje se včerejším, losuje se znovu. Jenže i včera se mohlo losovat znovu, takže porovnávat s prvním včerejším losem nestačí – je potřeba vědět, co včera skutečně padlo, a to zase závisí na dni předtím. Hra tenhle řetězec rozplétá čtyři dny zpátky.

Klondike Solitaire: bez reklam

Klondike Solitaire je klasický solitér, udělaný pořádně. Lízat můžete po jedné nebo po třech kartách a bodování je přesně takové, jak si ho pamatujete z Windows, se vším všudy: +10 za kartu přesunutou na základnu, +5 za otočení karty, −2 každých deset sekund a časový bonus za rychlé dokončení. Pokud chcete, je tu i bodování Vegas, nebo hra úplně bez bodů.

Cílem je, abyste se nikdy nezasekli a nikdy nemuseli hádat. Tahy jde vracet přes celou hru, nápověda postupně ukáže všechny tahy, které má smysl zahrát, a když v rozdání opravdu dojdou užitečné tahy, hra vám to sama řekne. Jakmile je výhra jistá, zbytek hry za vás dohraje kouzelná hůlka.

Celý stůl v 65 bajtech

Vracení tahů přežije i zavření aplikace, takže rozdání, které znovu otevřete ve slepé uličce, jde pořád vrátit až k místu, kde se to pokazilo. To ale znamená ukládat celou historii tahů po každém jednotlivém tahu. V JSONu by to zabralo zhruba 200 bajtů na krok, pokaždé zapsaných znovu od nuly, a tak hra místo toho používá vlastní kompaktní binární formát. Každá karta se vejde do jednoho bajtu – barva a hodnota do sedmi bitů a osmý bit říká, jestli je otočená lícem nahoru – a celý stůl zabere pouhých 65 bajtů.

400 her odehraných při každém pushi

Herní logiku testuje fuzz test, který odehraje 400 rozdání a po každém jednotlivém tahu zkontroluje stůl: 52 různých karet, platné základny, platné posloupnosti, žádná odkrytá karta nikdy pohřbená pod jinými. Hlídá také, aby se nápověda a detekce slepé uličky vždy shodly, takže hra nikdy neohlásí, že je rozdání mrtvé, zatímco by ještě měla nějakou nápovědu v záloze.

Přesto tím vším jedna chyba proklouzla: klepnutí kamkoli na prázdný stůl lízlo kartu, jako byste klepli na balíček. Logika byla v pořádku – problém byl v tom, jak velká plocha balíčku reaguje na klepnutí. Ve SwiftUI si view umístěné pomocí .position zabere všechen prostor, který dostane, takže oblast pro klepnutí přidaná až po něm potichu pokryla celý stůl. Unit testy jen žádají model, aby provedl tah; nikdy doopravdy neklepnou. Dnes UI testy spustí aplikaci, klepnou na prázdné sukno a čekají, že se nic nestane.

Aplikace, které si samy pořizují screenshoty

Všechny tři hry mají společné i to, jak vznikly jejich screenshoty a ukázková videa pro App Store. Nic z toho není mockup. Každá aplikace má speciální debug režimy, díky kterým ji skript může spustit v určitém stavu a nechat ji hrát samotnou, takže každé skóre, čas na hodinách i údaj o přesnosti na obrázcích je výsledkem skutečné hry.

U solitéru to vedlo k zábavnému hledání. Potřeboval jsem screenshot s upozorněním na slepou uličku – rozdání, ve kterém se herní rádce tahů sám dohraje do pozice bez jediného užitečného tahu a na stole přitom ještě zůstane skóre. Najít ho znamenalo přehrát statisíce rozdání. Podmínky splnila jen dvě z dvou set tisíc.

Nativní a malé

Všechny tři hry jsou napsané ve Swiftu a SwiftUI, bez závislostí třetích stran – jen s vlastními frameworky Applu. Solitér a šachy syntetizují zvuky za běhu, solitér si karty kreslí v kódu a Mini Golf generuje 3D grafiku i textury procedurálně. Výsledkem jsou na dnešní poměry drobné aplikace:

  • Klondike Solitaire – asi 2,5 MB
  • Chess Offline – asi 9,2 MB
  • Mini Golf 3D – asi 28 MB, z čehož většinu tvoří soundtrack s 32 skladbami

Všechny tři navíc myslí na přístupnost – VoiceOver, Dynamic Type i Reduce Motion jsou podporované všude.

Vyzkoušejte je

Pokud máte iPhone nebo iPad, budu moc rád, když je vyzkoušíte. Hodnocení nebo krátká recenze v App Storu hodně pomůže – pro malého nezávislého vývojáře je to hlavní cesta, jak se o hrách dozvědí další hráči.

Závěrem

Snadno si člověk řekne, že klasické hry jako šachy nebo solitér jsou „vyřešené“ – že už na nich není co stavět. Jenže když je chcete udělat pořádně, narazíte na spoustu zajímavých problémů: šachový engine, kterému se dá věřit, křivku obtížnosti, kterou jde změřit, historii tahů za 65 bajtů na tah. A někdy je nejcennější funkcí prostě to, co aplikace vynechá.

Díky za přečtení a ať vás hry baví!