Breakup: neonová rozbíječka cihel ve stylu roguelite

Breakup je bezplatná neonová rozbíječka cihel pojatá jako roguelite, napsaná v C se SDL3. Věže místo zdí, perky, bossové a denní run bez serveru.

Rád bych vám představil Breakup, jednu ze svých dvou nových her napsaných v C (tou druhou je Chuck): neonovou rozbíječku cihel pojatou jako roguelite. Bere jeden z nejstarších nápadů arkádových her – pálku, míček a zeď z cihel – a ptá se, co se stane, když zeď přestane nehybně stát na jedné obrazovce a z každé hry se stane run s vlastními pravidly.

Breakup je zdarma a můžete si ho zahrát přímo v prohlížeči na itch.io, bez jakékoli instalace. K dispozici jsou i verze ke stažení pro Windows, macOS a Linux. Typický run trvá asi hodinu, ale k tomu, abyste zjistili, jestli je to hra pro vás, stačí jedna věž.

Breakup běží v prohlížeči a nic se neinstaluje. Hru spustíte kliknutím na obrázek, případně ji můžete otevřít na itch.io.

Věže místo zdí

V klasické rozbíječce cihel zeď vyčistíte a jdete dál. V Breakupu je každý level věž – patnáct cihel široká a až šedesát tři řad vysoká – a kamera po ní šplhá spolu s vaším míčkem. Nejste tu proto, abyste zeď vyčistili. Jste tu proto, abyste našli krystaly, které jsou v ní zazděné. Roztříštěte všechny a level končí, ať už zbylo stát cokoli dalšího.

Všechno ostatní ve věži vám buď stojí v cestě, nebo je to zbraň:

  • Ocel – Nikdy se nerozbije. Není to překážka – je to tvar místnosti a naučit se od ní míček odrážet je polovina hry
  • Výbušné cihly – Vezmou s sebou své sousedy a ty zase svoje. Jeden dobrý zásah dokáže srazit půl věže
  • Zlaté a odolné cihly – Stojí za ty zásahy navíc, pokud na to máte čas
  • Nepřátelé – Plachtiči, střemhlavci, děliči a létající talíře. Žádný z nich vás nemůže zabít, ale všichni stojí přesně tam, kam mířil váš míček

Hra má čtyři světy – Cyan Dawn, Emerald Drift, Ember Fields a Violet Void – a každý z nich má vlastní paletu, oblohu, hudbu a pět ručně navržených věží.

Level hry Breakup jménem Citadel: neonové cihly ve věžích a řadách, nahoře zlaté cihly, dole pálka
Citadel, jeden z levelů prvního aktu.

Každá hra je run

Tady přichází na řadu roguelite. Run má čtyři akty, jeden pro každý svět, a každý akt tvoří tři levely a boss. Levely se pokaždé losují ze sady daného světa v jiném pořadí a od druhého aktu často přicházejí s mutátorem – třeba zrcadlově převrácený, obrněný či křehký level, zlatá horečka nebo roj nepřátel.

Po každém levelu si vyberete jeden ze tří perků a ten vám zůstane po zbytek runu. Je jich čtrnáct a většina z nich není jen větší číslo, ale pravidlo, které se napojí na něco, co hra už dělá, takže se dají navzájem kombinovat:

Obrazovka s výběrem perků nabízí tři možnosti: Lucky, Overtime a Safety Net
Mezi levely: vyberte si jeden ze tří perků a ponechte si ho do konce runu.
  • Crystal Blast – Krystaly při rozbití vybuchnou
  • Chain Reaction – Každá cihla, kterou rozbije výbuch, se započítá do komba
  • Inferno – Dokud hoří ohnivá koule, má každý výbuch větší dosah
  • Glass Cannon – Zvedne strop komba z 5× na 8× a daní za to je rychlejší míček

Když získáte první tři najednou, začne se věž čistit sama. Právě ta chvíle, kdy do sebe jednotlivá malá pravidla najednou zapadnou a vznikne z nich něco mnohem většího, je to, co žánr roguelite umí nejlépe.

Každý akt končí bossem a žádní dva nebojují stejně. Každý z prvních tří aktů končí jedním ze dvojice bossů a čtvrtý vždycky bossem The Sovereign, takže bossů je celkem sedm. Boss je vlastní slovník hry obrácený proti vám: krystal ukrytý za prstencem pancéřových plátů, které kolem něj obíhají, a jediná cesta dovnitř vede mezerou. A po každém bossovi přichází nejdůležitější otázka celého runu: vybrat body, nebo jít hlouběji? Když body vyberete, zůstanou vám všechny. Když půjdete hlouběji, násobitel skóre vzroste, ale přijde s ním i kletba, a pokud zemřete dřív, než budete mít další příležitost body vybrat, přijdete o polovinu všeho, co jste od té doby nasbírali.

Boss The Sovereign: zářící obličej obklopený obíhajícími bílými štíty nad fialovou mlhovinou
The Sovereign, finální boss – ten, který mluví. Zachycený ve skriptovaném režimu hry pro snímky obrazovky, proto je v horní liště „Act 1-1“.

Kombo je ta pravá hra

Každá cihla, kterou rozbijete, než se míček vrátí na pálku, prodlouží kombo a každých pět cihel v něm zvedne násobitel o stupeň, až na 5×. Věž dobytá jedním dlouhým, nenasytným řetězem vynese několikanásobně víc než stejná věž hraná na jistotu. A je tu jeden drobný detail, který mění celý pocit ze hry: každý článek řetězu zazní o půltón výš než ten předchozí. Dobré kombo neopakuje pořád stejný zvuk – stoupá po hudební stupnici, takže doslova slyšíte, jak dobře hrajete.

Level hry Breakup uprostřed komba: nad rozbitými cihlami se vznášejí body a je vidět nápis combo x2
Rozjeté kombo v levelu Stormfront.

Power-upy se drží stejné filozofie: rozhodnutí místo dárků zadarmo. Nejčastější kapslí ve hře je Shrink. Zmenší vám pálku, se kterou se pak špatně hraje – ale dokud účinek trvá, je násobitel komba o stupeň vyšší. Každá kapsle, která se k vám snáší, je tak volba a rozhodnout se musíte, ještě než dopadne.

Pod kapotou: C, SDL3 a žádné obrázky

Breakup je napsaný v C17 se SDL3. Stejně jako u hry Jetshot v něm není ani jediný obrázkový soubor. Veškerá grafika se generuje procedurálně při spuštění – cihly, neonová záře, hvězdná pole s paralaxou i bloom přes celou hrací plochu. Každý zvukový efekt syntetizuje v kódu malý vestavěný chiptune engine.

Jediné, co hra negeneruje, je písmo a hudba. Soundtrack tvoří devatenáct smyčkových chiptunových skladeb z alba Three Red Hearts od Abstraction, uvolněného do public domain, ve verzích upravených pro plynulé smyčkování z kolekce Music Loop Bundle od Tallbeard Studios – a právě kvůli němu má hra asi 20 MB místo několika stovek kilobajtů.

Finální boss, The Sovereign, dokonce mluví. Jeho hlas tvoří pět zpívaných samohlásek syntetizovaných při spuštění. Každá začíná jako pilovitá vlna, která stejně jako bzučení lidských hlasivek obsahuje všechny harmonické, a prochází třemi rezonátory naladěnými na formanty dané samohlásky – a jen tím se „á“ liší od „ú“. Zpívá se třemi hlasy najednou, v základním tónu, o kvintu výš a o oktávu níž, protože The Sovereign není člověk a nemá tak ani znít. Jedna samohláska na slabiku, výška podle vyslovovaného slova a máte melodii řeči, ve které není čemu rozumět.

Verze pro prohlížeč je úplně stejný kód v C zkompilovaný do WebAssembly pomocí Emscriptenu. Vaše nastavení, odemčené perky i nejlepší runy přežijí zavření záložky díky tomu, že SDL ukládá svůj adresář s uloženými daty do IndexedDB prohlížeče. Samotná hra na síť vůbec nesahá.

Denní run bez serveru

Jedna funkce si zaslouží bližší pohled – denní run. Každý den dostanou všichni, kdo hrají, stejný run: stejné věže ve stejném pořadí, stejné mutátory a stejnou nabídku perků. Má vlastní nejlepší skóre, takže můžete porovnávat výsledky s přáteli.

Zajímavé na tom je, že za ním nestojí žádný server. O tom, jak vypadá dnešní run, nerozhoduje žádný backend a nic se nestahuje. Trik je v tom, že seedem je datum. Veškerá náhoda v runu pochází z deterministického generátoru pseudonáhodných čísel (PCG) a stejný seed vždycky vytvoří stejnou posloupnost čísel. Dejte mu dnešní datum a každá kopie hry kdekoli na světě sestaví úplně stejný run – i offline.

Funguje to jen proto, že hra přísně hlídá, odkud náhoda pochází. Jediné volání systémových hodin nebo náhodné funkce bez seedu na špatném místě by to potichu rozbilo. Proto testy ověřují run jako funkci jeho seedu: stejný seed musí vždycky vytvořit stejné levely, mutátory i nabídky perků.

Hra, která se sama fotí

To, že hra nemá žádné obrázkové soubory, má jeden úsměvný důsledek. Když přišla řada na screenshoty pro stránku hry na itch.io, nebylo prostě co ořezat. Každý pixel se kreslí až za běhu, takže jediné místo, kde nějaký obrázek Breakupu existuje, je framebuffer běžící hry.

Hra se proto fotí sama. Jediný příkaz ji spustí ve skriptovaném režimu, ve kterém hraje sama – pálka prostě sleduje míček – a v zadaných snímcích ukládá screenshoty a GIFy. V tomto režimu hra postupuje o pevný časový krok místo podle skutečných hodin, takže číslo snímku je okamžik ve hře, ne okamžik na počítači. S pevným seedem dají dvě spuštění bajtově identické obrázky, a kdykoli se změní grafika, dá se celý press kit vygenerovat znovu, místo aby se musel ručně přefotit.

Podobnou funkci mají k dispozici i hráči. Stiskněte G a posledních osm sekund hraní se uloží jako GIF. Hra si neustále drží průběžně přepisovaný buffer posledních snímků, takže dokonalá řetězová reakce, kterou chcete někomu ukázat, je už nahraná ve chvíli, kdy sáhnete po klávese. GIF enkodér je napsaný od nuly, včetně komprese LZW. (Tohle funguje jen ve verzích ke stažení, ne v buildu pro prohlížeč.)

Zahrajte si Breakup

Breakup je zdarma pro Windows, macOS a Linux a dá se hrát i v prohlížeči bez instalace. Doporučuji hrát se zapnutým zvukem – polovinu toho, co hra dělá, dělá zvukem: stoupající stupnice komba, prasknutí krystalu, znělka, když věž konečně padne.

Jestli máte rádi arkády, budu moc rád, když si zahrajete Breakup na itch.io a dáte mi vědět, jak daleko jste se dostali. A pokud vás zajímá, jak je hra postavená, zdrojový kód najdete na GitHubu pod licencí MIT.

Závěrem

Breakup mi připomněl, kolik hloubky se může skrývat v jednoduché mechanice. Míček odrážející se od pálky je jeden z nejstarších nápadů ve videohrách, a přesto se z něj po přidání věží, perků a jediné riskantní otázky po každém bossovi stane hra, ve které každý run vypráví jiný příběh.

Zároveň navazuje na přístup, který jsem zvolil u Jetshotu: generovat grafiku kódem místo ručního kreslení není omezení. Je to jiný způsob přemýšlení o herní grafice – takový, ve kterém se programátoři můžou cítit jako doma.

Díky za přečtení a hodně štěstí s krystaly!