Chuck: stealth plošinovka, která se vejde do 600 kilobajtů

Chuck je bezplatná stealth plošinovka o cestě vzhůru uzavřenou věží. Každý pixel i zvuk generuje kód, takže verze pro prohlížeč má asi 600 kilobajtů.

Chuck je jedna z mých dvou nových her napsaných v C (tou druhou je Breakup): 2D stealth plošinovka o jednom muži, který stoupá vzhůru čtyřicetipatrovou věží, kterou zevnitř uzavřelo dvanáct ozbrojenců. Jeho žena je někde nad ním, nikdo další nepřijde a čas běží.

Chuck je zdarma a dá se hrát přímo v prohlížeči na itch.io. Běží také na Windows, macOS a Linuxu, s klávesnicí nebo libovolným gamepadem. Všechno shrnuje jeho slogan: čtyřicet pater, jediná cesta nahoru a třicet osm minut.

Chuck se hraje v prohlížeči na klávesnici nebo gamepadu a webová verze má asi 600 KB. Hru spustíte kliknutím na obrázek, případně ji můžete otevřít na itch.io.

Ta noc

Ellen Ross napsala přístupový systém pro Kessler Tower a po nocích tam drží službu jako dispečerka. V 00:12 je s kávou v ruce tři bloky od práce, její manžel Chuck dvacet metrů za ní, když krajním pruhem přijíždí SUV se zhasnutými světly. Dva muži v údržbářských kombinézách ji do něj vtáhnou. Nikdo nepřijede, protože o osm minut dřív poslali všechny policejní hlídky ve městě jinam.

Chuck je sleduje a v 00:22 vidí, jak ji vedou dovnitř přímo hlavním vchodem věže. Jde za nimi. To, co se uvnitř děje, není únos. Gang v budově už měsíce pracuje jako externí dodavatel noční údržby a jeho požadavky za propuštění rukojmí, vysílané do éteru, jsou čisté divadlo – díky nim stojí všechny hlídky z celého města v kordonu kolem budovy a uvnitř není vůbec nikdo. Skutečným cílem je podzemní trezor a jeho poslední zámek potřebuje dispečerku, která má v budově službu – živou a přímo na místě. V 01:00 dluhopisy opustí střechu.

Jestli vám jeden muž, jedna věž, jedna noc, dvanáctičlenný gang a 640 milionů v dluhopisech na doručitele něco připomínají, je to schválně. Chuck je moje pocta jisté akční klasice z roku 1988. Stanovil jsem si pro něj ale jedno pravidlo: hra vzdává hold filmu tím, že ho popisuje, ale nikdy ho nejmenuje. Kdo tu noc pozná podle jejích obrysů, ten ji poznat má.

Jak se hraje

Hra začíná krátkým prologem – včetně noční automobilové honičky městem s pohledem shora – a pak se z ní stane plošinovka s bočním pohledem. Mezi vstupní halou a střechou leží sedmnáct sektorů. Každý z nich je malá infiltrační trasa: je potřeba najít přístupovou kartu nebo hacknout bezpečnostní terminál, který otevře cestu dál, a patro po patře se rozhodovat, kdy bojovat, kdy se proplížit a kdy nechat budovu, aby práci odvedla za vás.

Pohled shora na noční ulici: Chuckovo auto pronásleduje tmavé SUV přes křižovatku s příčným provozem
Prolog: automobilová honička nočním městem s pohledem shora.

Stealth hrou, a ne střílečkou, ji dělají právě strážní:

  • Vidí – Zorným kuželem před sebou, který zastaví zdi, podlahy i bedny, takže vás zahlédnou i šikmo nebo vystřelí přímo dolů šachtou se žebříkem
  • Slyší – Střelba přiláká nejbližšího z nich, aby se šel podívat, co se děje
  • Pamatují si – Kdo padne, zůstane ležet na místě, a strážný, který najde tělo, často běží co nejrychleji k poplachovému spínači
  • Mluví – Dvanáct mužů má tuhle noc zorganizovanou jako pracovní směnu, a když stojíte dost blízko, objeví se jejich hovory z vysílaček na obrazovce i s volacím znakem toho, kdo mluví. Většina příběhu se vypráví právě takhle, aniž by se hra zastavila

Chuck se ale kolem nich může dostat i potichu. Nůž složí strážného zezadu jedinou ranou, pokud vás ovšem nikdo neviděl. Kapsa plná šroubů, které nikdy nedojdou, vám umožní udělat hluk někde jinde a klidní strážní pak jdou za zvukem, a ne za vámi. A tělo se dá z místnosti, kde padlo, odtáhnout – pomalu, bez žebříků a bez skákání. Kam ho necháte, je totiž stejně skutečné rozhodnutí jako to, kde jste bojovali.

Když se něco pokazí, poplach level neukončí. Změní ho: rudé světlo, všichni strážní v pohybu a pročesávání okolí místa, kde vás naposledy viděli. Záblesková nálož na pár sekund oslepí všechny poblíž, aniž by kohokoli zabila. Střet tím nevyřešíte – jen získáte pár vteřin a ty jsou na to, abyste zmizeli.

Chuck s bazukou na patře ze žlutých cihel, regály kolem něj svítí rudě a ukazatel zabezpečení v horní liště hlásí poplach
Sektor 09 ve chvíli, kdy je ostraha budovy v pohotovosti.

Pět sektorů se vůbec neprochází pěšky. Dveře na schodiště jsou zavařené, cesta dál vede otevřeným oknem a Chuck šplhá po vnější straně budovy po zdivu a uhýbá poryvům větru, ptákům i věcem, které muži házejí z oken.

Chuck v noci šplhá po osvětlené fasádě věže, v horní liště ukazatele větru a výšky
Jeden z venkovních výstupů: okenní římsy, poryvy větru a věci házené shora.

Těžká, ale nikdy nefér

Chuck je těžká hra, ale chtěl jsem, abyste ji nikdy nevypnuli z frustrace. Postup uvnitř sektoru se průběžně ukládá, takže po smrti pokračujete od poslední přístupové karty, hacku nebo dveří, ne od schodiště. Když vám dojdou životy, hra vždycky nabídne stejný sektor znovu – nikdy vás nepošle zpátky do vstupní haly. Zaseknout vás nemůže ani automobilová honička v prologu: po pár neúspěšných pokusech vám prostě dovolí ji přeskočit, protože předehra nikdy nesmí být zdí, o kterou se někdo zarazí a hru vzdá.

V nastavení si každý může hru vyladit podle toho, jak ji chce hrát:

  • Usnadnění – Víc srdíček, pomalejší strážní nebo smrti, které nikdy nestojí život. Nic z toho není podmíněno dohráním hry
  • Veteránský režim – Stejná páka, jen opačným směrem: rychlejší gang, jeden život a žádné pokračování
  • Omezení pohybu – Žádné otřesy obrazovky ani blikající výstražná světla
  • Plně přemapovatelné ovládání – Na klávesnici i gamepadu. Hra se dokonce každého gamepadu zeptá, jaká písmena má natištěná na tlačítkách, takže „A“ je vždycky tlačítko označené A 

Hodiny na zdi jsou skóre

Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších detailů. Podle příběhu Ellen odvedou do budovy v 00:22 a dluhopisy opustí střechu v 01:00. To je třicet osm minut – a hra to číslo bere doslova.

Noc je rovnoměrně rozdělená mezi sedmnáct sektorů, takže na každý připadá asi 134 sekund. Na zdi každého vnitřního sektoru visí hodiny, které ukazují, kolik je v tu chvíli příběhu hodin. A právě těch 134 sekund je i referenční čas, se kterým vás porovnává skóre: každou sekundu, kterou ušetříte, dostanete proplacenou v bodech. Hodiny na zdi i časový bonus jsou jedno a totéž číslo, odvozené z jediné konstanty v kódu, a test hlídá, aby se nikdy nemohly rozejít.

Tahle konzistence odhalila i chybu, která s kódem neměla nic společného. Jeden z venkovních výstupů býval nasvícený krásným východem slunce – teplý kámen, ptáci, slunce vycházející za budovou. Jenže ten výstup se odehrává v 00:44, mezi hodinami na zdi, které ukazují 00:42, a dalšími, které ukazují 00:46. Hráči by tak během pěti minut viděli slunce vyjít i zapadnout. Z východu slunce se stal východ měsíce a scéna si zachovala kompozici – jen uprostřed noci, kam patří.

Celá hra v 600 kilobajtech

Druhá věc, díky které je Chuck výjimečný, se skrývá pod kapotou. Celá hra je jediná binárka úplně bez souborů s assety. Žádný sprite sheet, žádný tileset, žádná složka se zvuky. Každý sprite je pixel art zapsaný ve zdrojovém kódu jako řádky znaků a vykreslený až za běhu, levely jsou zkompilované přímo do spustitelného souboru a každý zvukový efekt i každá skladba se syntetizuje až při spuštění hry.

Kancelářské patro s azurovými stěnami, žebříky, stoly a strážnými, nakreslené v retro počítačové paletě
Sektor 02. Všechno na této obrazovce kreslí kód za běhu – hra nemá vůbec žádné obrázkové soubory.

Zvuk vzniká ze stejných stavebních kamenů jako u starých zvukových čipů – obdélníkový, trojúhelníkový a pilovitý oscilátor, generátor šumu a navíc sinusovka – a všechno tvarují obálky. I tady jsou drobná rozhodnutí, na kterých záleží. Matematicky dokonalá obdélníková vlna má nekonečnou řadu ostrých harmonických, která v digitálním mixéru zní křehce a unavuje, a tak je obdélníková vlna v Chuckovi poskládaná jen ze tří z nich – to stačí, aby si zvuk zachoval retro zabarvení, ale bez unavujících výšek.

Chuck je napsaný v C17 nad SDL3 a verze pro prohlížeč je úplně stejný kód zkompilovaný do WebAssembly. Protože se nestahují žádné assety, má celý webový build asi 600 kilobajtů a naběhne zhruba za sekundu – je menší než leckterý hero obrázek na moderních webech. Pro srovnání: moje druhá nová hra, Breakup, sice také kreslí celou grafiku kódem, ale obsahuje nahraný soundtrack a už jen kvůli němu má kolem 20 MB.

Pěkně to ukazuje, jak levný je kód ve srovnání s obsahem. Téměř 60 000 řádků C – strážní se zornými kužely, automobilová honička, cutscény, ilustrovaná polní příručka a celý procedurální soundtrack – zabírá méně místa než průměrná skladba ze soundtracku hry Breakup.

Zahrajte si Chucka

Chuck je úplně zdarma, a když ho hrajete v prohlížeči, nemusíte nic instalovat. Celá kampaň zabere několik hodin a hra si pamatuje, kam nejdál jste se dostali, vaše nejlepší skóre i nejrychlejší čas v každém sektoru, takže ji můžete hrát po kratších kouscích.

Budu moc rád, když si Chucka zahrajete na itch.io – a pokud se dostanete na střechu před 01:00, dejte mi vědět. Zdrojový kód najdete na GitHubu pod licencí MIT, včetně editoru levelů, který je součástí hry.

Závěrem

Chuck začal jako jednoduchý nápad – jeden muž, jedna budova, jediná cesta nahoru – a vyrostla z něj hra se strážnými, kteří vidí, slyší a pamatují si, s automobilovou honičkou, cutscénami a gangem, který se domlouvá vysílačkami. Překvapivě velká část práce se vůbec netýkala kódu, ale konzistence: aby hodiny na zdi, hovory ve vysílačkách i skóre na konci patra vyprávěly stejný příběh.

Postavit celou hru jen v kódu, bez jediného obrázku nebo zvukového souboru, se ukázalo jako správná volba. Když je grafika kódem, může se řídit stejnými pravidly jako všechno ostatní ve hře – a dá se i stejně testovat.

Díky za přečtení a hodně štěstí tam nahoře!